Budime se kolem 0815, respektive ja Anicka a Tomas, pak se zacina hybat i Ales, tak rozhodujeme, ze jsme vetsina a rozsvecime. Resime co dal, navrhuji, ze by bylo dobre zarezervovat hotel ve Vegas, abychom meli vecer klid. Vsichni souhlasi, nachazim pres hotels.com Sahara Hotel, Excalibur a Circus Circus. Anicka s Tomem cekaji na mistni velky pocitac a tam pres booking.com nachazeji nejlevnejsi variantu – hotel Sahara, ktery je kousek od nami puvodne planovaneho hotelu Stratosphere. Bookujeme, balime a pomalu se vydavame na snidani. Cele se to trochu protahlo, tak na snidani dorazime v 1000, Ales zustava v aute, nechce se mu jist, drzi dietu.
Vchazime do klasickeho bistra, kozene otocne barovky, dlouhy leskly bar, stylove vybaveni a lidi v bistru, jako z filmu. Byli jsme ale malo drzi, tak jsme se bali fotit, takze jen Tomas ma par fotek. V bistru byly i 4 motorkari, drsni Harleyari z Nemecka, kozene bundy, satky, bryle, pred bistrem velke nalestene stroje. “From Chicago, to LA, vede Route 66...”
Objednali jsme si americkou snidani, ja s Tomem Route 66 special za 8,45, Vasek Goldie's special za 9,25, Anicka omeletu a Pavel mel palacinky s jahodovou marmeladou. Na listku klasika, doporucene spropitne 18%. Kdyz pani zacala prinaset piti, Vasek dostal dve mleka, z toho byl trochu nervozni, chtel jen jedno. Ja jsem nic nechtel, ale prinesla mi vodu s ledem. Nasledne prinesla moji porci – velka zabalena omeleta, smazene strouhane brambory, Vaskovi orovsky talir plny jidla, toasty a k tomu k nemu pristrcila palacinky. Vasek je poslal Pavlovi, protoze myslel, ze se servirka spletla, ale kdyz nasledne prinesla obrovske palacinky, pochopili jsme, ze se Vasek asi dobre naji. Vse to trvalo trochu dele, Americane nejsou zvykli pospichat, snidane je jejich zakladni jidlo.
Ze snidane odchazime v 1100 a doufame, ze Ales neni moc vysuseny, venku se nastesti trochu zatahlo. Ales vypada v pohode, resime, jak dal. Tomas chce jeste chvili zustat ve Williamsu a neco nakoupit, my chceme do Grand Canyonu. Nakonec zni domluva tak, ze Tom s Anickou berou bile auto a my jedeme s Pavlem “dodavkou”. Sejdeme se v 1800 ve Williamsu na parkovisti u snidanoveho bistra.
Odjizdime smer GC a za necelou hodinu stojime na parkovisti D, vedle vlakoveho nadrazi a naproti hotelu, kde po nas vcera chteli 260 USD za pokoj. Jdeme na vyhlidku a jsme uchvaceni rozlohou velkeho kanonu. Kdesi v hloubi se pracne prodira naprosto zluta reka Colorado a velice slozitymi zakrutami miri vstric k Hooverove prehrade a dall do Kalifornskeho zalivu. Cely kanon byl v mirnem oparu, takze nebyl uplne dobre videt. V dalce byla videt a slyset bourka.
Vydavame se na vyhlidku doleva – nejaky trail – a ja s obavami pozoruji blizici se bourkova mracna. V dali vidime pozar, ktery zrejme zalozil blesk, semtam se na obzoru zableskne a oblohou projede svetly sip. Ales rika, ze to bude v pohode, ze nas to mine, ale mne se moc nahoru stoupat nechce. Trochu jsem pocasi podcenil, jsem jen v kratasech a kosili, ostatni na tom nejsou lepe. Stoupame vzhuru, zastavujeme na vyhlidkach, kolem lezou veverky a velci havrani, jejichz utocistem jizni svah Grand Canyonu je. Pokousim se nejakeho vyfotit v letu, ale nedari se.
Kap. Kap. Par kapek mi spadlo na ruku, zacina prset. rychle balime a mizime na zastavku shuttle busu, ktery po parku jezdi a je zdarma. Je asi 1300, autobus by mel jezdit po 10 minutach, ale ted jako na potvoru nic. Vasek otvira destnik a ja vtipkuji o bource. Kdyz ale uhodi o 1,5km zapadne, humor nas rychle prejde a zaciname si prat, aby uz konecne prijel ten zatraceny autobus.
Po dalsich nekonecnych dvou minutach autobus konecne prijizdi a je v nem volno. Hrneme se do nej, nekteri z nej dokonce vystupuji, dokonce si sedame. Autobus se rozjizdi a s kazdym ujetym metrem se intenzita deste stupnuje. Na dalsi zastavce ceka uz slusny balik lidi, ktery se slape do autobusu. Jeste je v nem misto, jedeme dal. Na dalsi zastavce je al opravdu hodne lidu, ale opet se to do autobudu vejde.Silne prsi. Autobusak rika, ze nekdo bude muset vystoupit, nechapeme proc, ale smejeme se tomu. Nejedeme dalsi 2 minuty a autobusak rika, ze opravdu nepojedeme, ze nikdo nesmi stat za carou, at nekdo, kdo je vhodne oblecen vystoupi a pocka na dalsi bus. Nakonec se 5 lidi v plastenkach uvoli a vystupuji z autobusu.
Behem cesty uz nikoho nebereme, jen dvouclennou rodinku s batoletem.
Behem cesty ridic vtipkuje, rika, ze je dnes vyjimecne na vysilacce jeho boss, ze turiste casto podcenuji nastrahy canyonu, videl vykyvy az o 60 stupnu – z 90 na 30. Pry turistum vzdy rika, at si priprvi teple obleceni, ale nikdo ho neposloucha, takze pak vidi chudaky, jak jen v triku, kratasech a sandalech zebraji o to, aby je svezl. Nemyslel tim zrejme konkretne nas, ale byl blizko. Dojeli jsme na konecnou a dest skoro ustal, rozhodli jsme se, ze vystoupime.
Prodrali jsme se davem cestujicich, kteri chteli jet hned zpet a poznali jsme, ze to byla chyba. Venku byla pekna zima a aby toho nebylo malo, pridal se prudky vitr, ktery prihnal dalsi dest. V prvnich chvilich jsme se schovavali na zachode, jako mnoho dalsich turistu, nasledne jsme presli do jakehosi turistickeho centra zrizeneho Mary Colter, kde meli suvenyry a teple napoje. Tam jsme pockali asi 10 minut, nez prestalo hodne prset a sli zpet na zastavku a doufali, ze prijede prazdny autobus.
Po 8 minutach se tak stalo, ale pres velkou frontu jsme ani nevideli zacatek zastavky. Ridic rikal, ze bere jen na sezeni a tak se samozrejme dvere busu zavreli tesne pred nami. Ridic pak jeste asi 3 minuty neco resil se Sheron na druhem konci dratu a pak nam rekl ze nas tedy vezme. Celou cestu zase vtipkoval, je lepsi byt ridic autobusu, anebo zavreny...? Pak zminval zenu, kterou tu lesk trefil, ale jestli to bylo letos, nebo jestli to byl vtip, buh vi.
Cim vice jsme se blizili puvodnimu taboru, tim vic se vyjasnovalo. Tak jsme se zastavkou za Mojave point, ktera ma byt udajne nejlepsi, odhodlali vystoupit a vydat se zpet. Po ceste jsme vyfotili par veverek a nejake ty skaly a byly jsme zpet tam, odkud jsme vyjeli.
Zacali jsme hledat zachody, vsude byly jen toitoi budky, Vasek s Pavlem sli do hotelu, ja s Alesem jsme zkusili navstevnicke centrum. Kdyz jsme prisli k autu, Vasek uz tam cekal a vedle nas parkoval Tom s Anickou. Vymanil jsem si objektiv za mensi a v tu chvili mi Vasek rika, hele, srnky. Pred nasim autem ve vzdalenosti cca 5 metru byla rodina srnek. Rychle jsem vymenil objektiv a kryt autem jsem udelal par fotek z bezprostredni blizkosti. Pak prijelo auto a srnky byly fuc.
V 1640 prisel Tom s Anickou a mohli jsme vyrazit – pres Wiliams a Boulder Dam do Las Vegas. Domluvili jsme se tak, ze se ve Wiliamsu sejdeme u pumpy, kdybychom se ztratili, tak se sejdeme u vychodu z parku. Ztratili jsme se samozrejme behem par chvil a museli se otacet, tak se Vaskovi nechtelo stat u vchodu a jeli jsme dal. V Tusayanu jsme chytili signl vysilacky a zjistili, ze je druhe auto nastesti za nami.
Dojeli jsme do Wiliams, natankovali plnou nadrz a vyrazili k Hooverove prehrade. Po 1 km se auto s Tomasem, Pavlem a Anickou otaci a jede jakoby zpet, nevime proc, asi neco u pumpy zapomeli. Pres mimoradne bezchybne fungujici vysilacky se domlouvame, ze se sejdeme bud po ceste, nebo u prehrady.
Vasek ridi, jedeme prakticy orad rovne po dalnici a po 170 km najizdime na jinou. Na cedulich uz se objevuje i Las Vegas. Vasek si chce dat pauzu, tak sjizdime k benzince a jdeme se podivat, co by nam prodali. Ales zustava v aute a kdyz se vracime, hlasi, ze nas druhe auto prave minulo. Vasek si kupuje zmrzlinu a vyrazim na stihaci jizdu. Cca 7 minut rozdilu pri rozdilu rychlosti maximalne 3 mile za hodinu je ale tak velka mezera, ze se nam nedari druhe auto dohnat.
Jedeme opet po superrovne silnici a najednou vidim za kopcem zlutou zari, vzdalenost tak 50 mil. Co to je, ze by Vegas? Blizime se k Hooverove prehrade a zacina uzavirka, zuzeni do jednoho pruhu, omezeni rychlosti atd. Jedeme a najednou omezeni 35, 25, 15, 10, 5, security control. Brzdime a policista nam s baterkou posviti do auta a rika, ze muzeme jet.
Zkousime vysilacku a mame signal. Zastavujeme na parkovisti pro turisty hned za zatackou, odkud je cele udoli jako na dlani a hledame nase auto. To ale nikde nevidime, jsou pry nekde, kde je nemuzeme minout. Tak jedeme dale a na dalsim parkovisti je uvidime. Dojeli pred 5 minutami, takze jeste moc fotek nemaji.
Hned pri vystupu nas prasti horko, je tu asi 92 stupnu, to je na 19 hodin vecer slusne teplicko. Fotime si nadrz a zkousime prejet dal, jestli tam bude parkoviste. Nad prehradou se stavi dalnicni most, tak obdivujeme delniky, kteri ve velke vysce na moste pracuji.
Parkoviste se najit nedari, celou dobu se sourame jako hlemyzdi, abychom ho neprejeli, tak autobusu za nami pekne tecou nervy. Nakonec da plny plyn a na prvnim moznem miste nas predjede. Do Vegas zbyva 30 mil, asi 30 minut. Jedu po potemnele silnici a uz zacinaji hotely – Slots, Casino, Free Credit. Provoz zacina houstnout a vjizdim do tahle zatacky v kopci. Najednou se otevira pohled na velke udoli, ty vole, jsme ve Vegas.
To, co jsem uvidel mi vyrazilo dech. Zluta zare viditelna ze vzdalenosti 50 mil bylo opravdu Vegas. Lan naprosto zlutych svetel nabizi myslenku, kde se berou ty gigawatty, ktere toto mesto krmi. Brzdime na 50mph a Vasek se pokousi fotit, ale v teto tme a rychlosti bych mu mnoho sanci nedaval. Ales spi, ale budime ho, aby tu krasu nezaspal. Pomalu se norime hlub a hloub do udoli a muzeme vypnout svetla, venku je temer jako ve dne. Provoz zhoustnul a pocet pruhu se zmenil na 5. Auta jsou vsude kolem nas, mnozi si z rychlosti absolutne hlavu nelamou. V navigaci nemame presnou adresu hotelu, tak prosim druhe auto, jestli by me nepredjelo, bez odezvy. Jedeme jeste kus dal, druhe auto na mne blika a pak sjizdi, sakkra, zase ztraceni. Pres vysilacku se domlouvame, ze se sejdeme v hotelu, snad ho najdeme, mel by byt hned vedle hotelu Stratosphere, ktery je videt z celeho Vegas, protoze jeho soucasti je i vysoka vyhlidka.
Dalnice najednou brzdi, prace na silnici, jsme v zacpe. Krokem se plouzime asi 3 km, nez se auta rozjizdeji a jedeme dale. Zkousime vysilacku, ale bez signalu. Sjizdime z dalnice, davame se ostre doleva, pak doprava a jsme primo na Stripu – to je hlavni ulice ve Vegas, ma asi 10 mil. Pomalu jedeme k hotelu a cisla domu postupne rostou. Najednou chytime vysilacku, signal je slaby, rozeznavame jen jedte na parking. Pak jedte na elf parking. Jsme na pelf parkingu. Napada me self parking, ale Vasek chce potvrzeni. Delf parking, uz vidime ceduli hotelu a hotel, tery neni zadny drobecek. Konecne jasne slysime self parking, radim se do leveho pruhu a mirim pod zeleznym brevnem do garazi.
Nizky strop me nuti jet opravdu pomalu, nerad ych z nasi dodavky udelal kabrio. Po chvili uz vidime nase v garazi, jak nas naviguji na volne misto. Vybalujeme veci a jdeme do vytahu, sjizdime do prizemi. Mezi hotelovymi bloky prichazime do hoteloveho lobby, kde je rada uredniku zarizujicich ubytovani. Ales si stoupa do rady a cekame na odbaveni.
Cernoska za pultikem neni prilis ochotna, ve 2210 uz ma asi dost a tak se s nami bavi velice usecne. Davame ji sve pasy, jeden za kazdy pokoj, dostavame elektronicke karty a instrukci Tangiers tower, 15th floor. Vyjizdime nahoru, davame se dvakrat doprava, cvak a jsme v pokoji.
Zjistili jsme, ze pokoj pro 2 a 4 je opravdu to same, takze jsme mohli jeden pokoj usetrit. Pokoje meli vyhled na hotel Stratosphere, ale pod okny mame klimacky, okna jsou spinava, dvere do koupelny nejdou zavirat a v bezdratove klavesnici nejsou baterky. To bych v hotelu, tkery si hraje na 4-5 hvezdicek necekal.
Lehce vybalime a uz na nas tukaji, jestli se chceme podivat dolu. Jdeme do kasina utratit sve prvni dolary. Prvni zkousi stesti Tom, haze 1USD do automatu, ktery je na 25c, dvakrat zatoci, vyhrava 10 dolaru a radime mu, at to zabali. Jde si spokojene vyzvednout vyhru a jdeme dal. Mirime ke stolu s kostkami, kde na nas hned vybehne mistni cosi a chce po nas videt nase ID. Bere si je velice hrubym zpusobem a dlouho do nich mzoura. Ukazuji mu rok narozeni, aby uz neotravoval a on si s velkou nechuti bere dalsi pasy. Dalsi velky minus tohoto hotelu. Nasledne kazdy zkousime stesti, Ales na automatu rychle prohrava 7 USD, ja 1 a Pavel asi 5.
Vychazime ven a chceme se podivat do Stratosphery. Prechazime 2 ulice a vchazime do opet ostre klimatizovaneho kasina. Anicka zkousi elektronickou ruletu a vyhrava 6 USD. Vracime se zpet a jdeme spat s tim, ze se dalsi den vstava brzo, abychom projeli Death Valley – v 6.

0 komentářů:

Okomentovat