Vstavame v 0700 a v 0730 jsme na snidani. Davame si Big breakfast, zname veci, chut nic moc, ale nejake ziviny v tom jsou, cim vic oleje, tim vic tuku. Kolem 0800 vyrazime smer Yosemite, dojezdovy cas kolem 1100. Chvili se GPSky hadaji o nejvhodnejsi ceste, ale nakonec se shodnou. Hranice parku prejizdime okolo 1000, ceka nas jeste dlouha cesta do Yosemite Valley, kde bychom chteli byt ubytovani v kempu 4. Behem cesty projizdime dlouhym tunelem, na jehoz konci nas ceka krasny vyhled na udoli a take na nejvyssi vodopady v Severni Americe. Je asi sucho, takze zadna padajici voda neni videt. Davy okolnich turistu nam davaji signaly, ze to s ubytovanim asi nebude az tak ruzove.
Jedeme dal a dorazime ke kempu 4, ktery je full. Jedeme zkusit dalsi v udoli, ale ten je take plny, piseme se na cekaci listinu, jsme 19, kolem 1500 bychom mohli zkusit prijet, jestli by nejake bylo.
Tom s Anickou chteji jet jeste 2,5 hod. do mestecka Bodie, ktere je skanzenem zlatokopeckych casu. Resime, co dal a nakonec se rozhodujeme zastavit v lokalite Tuolane Meadows, kde by podle cedule mel byt kemp volny. Po hodine a pul tam dorazime a kemp je skutecne prazdny. Dostavame misto B45 a po pomerne dobrodruzne ceste skrz kemp dorazime na misto. Stavime stany a resime, co dal, v nadrzi nemame skoro zadny benzin, mame hlad a jeste bychom chteli neco stihnout.Je asi 1500.
Nakonec rozhodujeme, ze se najime ze zasob – konzervy, nudle, chleba. Rozdelavame ohen s pomoci podpalovace, ohrivame v kastrolcich vodu, za par desitek minut muzeme jist. Ales si s Pavlem davaji fazole, Anicka, Tomas a Vasek ryzi s cinskou smesi a ja si varim velkou nudlovou polevku. Pred 1600 vyrazime k benzince. Benzin je pekne nadsazeny, stoji 3,69, normalni cena je okolo 3 USD za galon. Pri tankovani nas oslovi Francouzi, maji problem, protoze nevedi, co maji do auta lit. Tomas poslechem pozna, ze jde o benzin, ono jina auta v USA skoro ani nejezdi.
Jedeme asi kilometr na parkoviste Lambert dome a vydavame se na trail k Soda springs, to by mely byt horke prameny s mineraly, neco jako jsme videli v Yellowstonu. Behem cesty se rozdelujeme, zahlednu reku a tak k ni nezadrzitelne mirim, za mnou jde Tomas s Anickou, ostatni pokracuji po prasne ceste.
U reky je krasne, plavou v ni ryby, chybi mi tu uz jen ten medved. Kolem reky je trava nizka a nazloutla, jako ve stepi. Jdeme podel reky, az narazime na dreveny most, zahledneme kluky o 200 metru vyse v kopci a vyrazime jejich smerem. Za chvili se nam ale ztrati z dohledu, prichazime k Soda springs – jde o asi 15 horkych pramenku vytekajicich ze skaly a jdeme zpatky k autu.
U auta nikdo neni, tak nechavame vzkaz, ze jdeme na Lambert trail a ze se sejdeme v kempu. Stoupame stale vyse, pak nas to uz prestane bavit, tak se vratime. Kousek pred parkovistem potkame Alese a Vaska, kteri nas sli hledat. Poslali nam pry SMSku, ze cekaji u dreveneho mostu, kam jsme predtim dosli, predtim ale sli nekam dozadu za prameny. SMSka dorazila s dennim zpozdenim.
Vyjeli jsme ke kempu a Tom s Anickou jeste odjeli k blizkemu jezeru, asi na zzapad slunce. My jsme mezitim zapalili ohen a zacali ohrivat vodu na spagety. Kdyz jsme se vsichni sesli, bylo kolem 1945 a zacali jsme delat burty, ktere jsme predtim koupili. Slunce uz nebylo videt a tak se zacalo velice rychle stmivat. Se spagetami a burty jsme to prehnali, zbyli jeste 3 burty, ktere nikdo nechtel.. Peclive jsme uklidili jidlo do medvedich boxu, kluci sli spat a tak jsem u ohne zbyl jen ja s Tomem a Anickou. Pockali jsme, az dohori jedno drevo, rozhrabli ohen, zalili ho a sli spat.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
0 komentářů:
Okomentovat