Odkazy
Prohledat tento blog
Archiv blogu
-
▼
2009
(45)
-
▼
září
(41)
- Den dvacaty devaty
- Den dvacaty osmy
- Den dvacaty sedmy
- Den dvacaty sesty pokracovani
- Den dvacaty sesty
- Den dvacaty paty
- Den dvacaty ctvrty
- Den dvacaty treti
- Den dvacaty druhy - pokracovani
- Sequoia fotky
- Den dvacaty druhy
- Den dvacaty prvni
- Den dvacaty
- Den devatenacty
- Den osmnacty
- Den sedmnacty
- Den sestnacty
- Den patnacty
- Den ctrnacty
- Den trinacty
- Den dvanacty
- Out of signal
- Den jedenacty
- Fotky
- Den desaty
- Den sedmy
- Komentare
- Den devaty
- Den osmy
- Den paty - pokracovani
- Den sesty
- Predmluva
- Den ctvrty - pokracovani
- Den paty
- Den ctvrty
- Den treti - pokracovani
- Den treti
- Den druhy
- Den prvni
- Cesta z mesta
- NY
-
▼
září
(41)
Den sedmy
21:01 | Vystavil
ufonek |
Upravit příspěvek
Rano se budim v 0745, zadny pohyb, tak se otacim a spim dal. Znovu se
probouzim v 0845, kdyz Petr neco dela, zaciname vstavat. K snidani mame burty
ze vcera, v druhem pokoji zadny pohyb. Okolo 1000 se jdu vedle podivat, jeste
nevstali. Zaciname balit, druhy pokoj uz je taky pripraven, nakladame veci,
odjizdime smer Mt. Rushmore, ridi Vasek, ja sedim vedle. Velice rychle se
ztracime z dohledu a i ze signalu vysilacek. Zase. Snad druhe auto pochopi a
pojede az na parking. Jedeme a jedeme, stoupame do hor, hory se rozestupuji a
vidime uchvatne dilo lidskeho umu, hlavy 4 americkych presidentu vytesane do
skaly.. Kdyz se blizime k parkovisti, vysilam info a konecne se mi ozyva
druhe auto, vyborne.
Stanoviste 3, hlasim a za par vterin uz vidim nase druhe auto. Vylezame,
bereme vodu a hura na pamatnik. Vstup je monumentalni, nasleduje turisticke
centrum a 50 sloupu, na kterych je vzdy nazev statu, rok, kdy se pridal do
unie a jeho vlajka. Prichazime na vyhlidkovou terasu, ze ktere je vse jako na
dlani, pred nami je v hloubce amfiteatr, ve kterem se asi hraje divadlo.
Fotime a vydavame se na okruzni prochazku, ktera nas dovede do vetsi
blizkosti skaly.
Jdeme po drevenych lavkach a mijime indianske typi. Na dalsi vyhlidce se Petr
pta nejake americke turistky, proc tam jsou prave tito 4 presidenti. George
Washington – porazil Anglicany, prvni prezident, Thomas Jefferson, autor
deklarace nezavislosti, Abraham Lincoln - zrusil otroctvi a nakonec Theodor
Roosevelt – byl dobry president, ale ja myslim, ze je tam spis proto, ze to
za jeho vlady tesali. Pani se ptala, odkud jsme, jestli z Madarska, tak jsme
vysvetlili, ze z Cech. Ptala se, jak mame radi sousedy, tak jsme rikali, ze
si nevadime a jeji zrejme manzel rikal: They're our neighbours and we hate
them. Pak jsme se ptali, kolik americkych presidentu bylo zavrazdeno,
jmenoval jsem Kennedyho a Lincolna, pani prekvapilo, kdyz jsem jmenoval Johna
Wilkise Bootha a doplnil jsem, ze ho zastrelil v divadle. Dejiny asi nejsou
beznou cinnosti Americanu. Jmenovala pak jeste jednoho, nebo dva a jeji
manzel rikal: "Obama!". Nato se zasmal a manzelka mu venovala ostry pohled a
komentovala to slovy, at ho neposlouchame. Asi republikan. Nakonec se
rozloucila a my jsme pokracovali dal a videli presidenty z jinych uhlu. V
dolni casti bylo jeste muzeum ve ktere ranger vysvetloval, jak cely kolos
vznikal. 900 000 tun skaly muselo byt odebrano z horskeho masivu. 90 procent
s pomoci dynamitu, 10 procent sbijeckami, pri teto cinnosti navic nebyl nikdo
zabit. Jednou se utrhla lanovka s 5 delniky, ale prezili. Hodne delniku
zemrelo nasledne na silikozu, ale to uz se do statistik nepise. Dale jsme
videli velkou maketu, ktera slouzila jako vzor a v obchode se suvenyry meli
americke dokumenty. Deklaraci nezavislosti, ustavu a dalsi, vazne jsem
premyslel, ze bych si ustavu koupil. Dale meli moc pekne stribrne dolary.
Sesli jsme se u vchodu, nasedli do aut a zamirili k jezeru Sheridan, kde melo
byt koupani a puvodne se tam melo i kempovat. Ztratili jsme se uz po vyjezdu
z parkoviste, takze jsme doufali, ze se nasledne nejak sejdeme. Sedel jsem na
zadnich sedackach a psal denik, Vasek ridil a Ales navigoval.
Zastavili jsme pred platici budkou a za 4 minuty se ozvala vysilacka, nasi
jsou asi blizko. Nahlasili jsme svou polohu a za chvili byli u nas. Vjeli
jsme a zaplatili 6 dolacu za auto. Vzali jsme jidlo z auta a zacli delat
picnic u stolecku. Jime a dosly nakrajene papriky, tak beru nuz a zacnam ji
okrajovat. Uz to skoro mam, ale narazim na tuzsi kousek a najednou nuz
projede paprikou a zastavi se az o muj palec. Nastesti nic hlubokeho, ale
krev pekne vyteka. Beru papirovy kapesnik, zamackavam si ranu a pri tom mi
kapne kapka do batohu na netbook, takze uz neni jen nudne bily.
Dojedli jsme a Vasek se vyrazi vykoupat, nikomu dalsimu se nechce, jdeme
okostovat vodu a je fakt studena. Sedime, sedime, pocitame, jak a kam jeste
budeme muset a najednou koukame, ze uz je 1600. Balime veci a vyrazime do
Rapid city do WM nakoupit zasoby na pobyt v Yellowstonskem narodnim parku.
Nakupujeme drevene uhli, grilovaci burty, spagety, cinu, cinske polevky a
mnoho dalsich pochutin. Z WM vyjizdime okolo 1730 a jedeme smer Devils tower.
Prijizdime pred 2000 a pani u vchodu nam dava prospekty o parku a informaci,
ze nam zbyvaji jeste 3 mile jizdy. Jedeme po ceste a najednou po prave strane
rodinka syslu, tak je pekne vyfotime a pokracujeme dale. Prijizdime na
parkoviste a obdivujeme monumentalitu teto skaly, fotime spolecnou fotku,
centrum pro navstevniky uz je zavrene. Jdeme po okruhu kolem hory, zvolna
zapada slunce, hora je krasne osvetlena. Dohadujeme se, jestli nahore vidime
cloveka anebo ne, dlouhy objektiv nam napovi, ze jde o zrakovy klam.
V polovine cesty jsou zelezna kukatka, ktera ukazuji na dreveny zebrik, po
kterem lezl prvni dobyvatel teto hory. Nemuzeme ho dlouho najit, ale nakonec
na dalsim stanovisti nachazime staticky dalekohled s instrukcemi, kam se mame
divat a zebriky nachazime. Ten clovek byl opravdu odvazny.
Jdeme dal a prestavame videt na cestu, slunce uz je za obzorem a rychle se
stmiva. Vracime se k autum jiz za naproste tmy, davame si veceri z nasich
zasob – tj. chleba, salam typu junior a platkovy syr. Zjistujeme, ze mistni
voda je vyborna a tak si natacime do barelu. Nastupujem a vyrazime smer
Yellowstone, je 2130.
Ceka nas pekna streka, necelych 400 mil. Ja ridim, Vasek spi a Ales sedi na
miste spolujezdce. Jedeme do 2300, nez nam ukazatel benzinu zacne ukazovat
100 mil do konce. Bereme plnou a pokracujeme dal, kolem 0130 me strida Ales a
ja usinam.
Cesta je v pohode, do Yellowstonu prijizdime kolem 0430, zjistujeme, ze asi
mrzne, projizdime parkem do kempu Noris, pri prujezdu oblasti Mammoth
narazime na stado elku, mijime a jedeme dal. Kolem 0515 jsme dorazili do
cile. Nejaka mista byla volna, tak jsme jeli prohlednout ktera. Moc jsme si
jich nezapamatovali a tak jsme se vratili a ja si je poznamenal do bloku.
Mezitim jsem zjistil, ze kdyz mrzne, tak je v sandalech zatracena zima a
lehka mikina na zip taky nepotesi. Dali jsme si druhe kolecko a porad
nevybrali, na treti pokus projeli jinou cast kempu a na ctvrty pokus
zastavili a zarezervovali mista. To se dela tak, ze si u brany vezmete
obalku, do ni date penize za ubytovani, v tomto pripade 14USD za noc a misto,
vyplnite SPZ auta a jmeno a odtrhnete kontrolni utrzek, ktery se klipsem da
na cislo stanoviste.
Ja jsem zacal pri mesicnim svitu stavet stan, Vasek s Alesem jeli zaplatit
kemp. Dlouho se nevraceli, takze jsem postavil stan a nechal premrznout prsty
u nohou. Kdyz konecne dorazili, vrhl jsem se do vyhrateho auta a mimo
drkotani zubu jsem se zacal oblekat do teplejsich veci. Pohorky, teple
ponozky, svetr a softshellka a bylo teplo. Jen ty prsty jsem porad moc
necitil, nastesti mely zdravou barvu. Pomalu vychazi slunce, je kratce pred
0600, ale dohadujeme se, ze jeste pujdeme spat. Predtim jdu ale jeste
obhlednout zachod a zjistuji, ze je na nem elektricka zasuvka, ktera se da v
pripade nouze pouzit. Lezu do spacaku, zatahuji vsechny snurky a pozoruji, ze
mi fouka na nos.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
0 komentářů:
Okomentovat