Rano se budim kolem 0830, Petr uz je vzhuru, Ales se pomalu hrabe z postele. Pomalu si beru pocitac a dopisuju denik. Kolem 0900 se hrabou ven uz vsichni a pomalu se dohadujeme, co dal. Chceme zajit na snidani a pak vyjet smer Salt Lake City. Na snidani jdeme do vedlejsi restaurace, ktera se jmenuje stejne jako ubytovani – Virginian, ale maji plno. No nic, je 1000, menime plany a jedeme do McDonalda. Vasek hnan hladem neceka na druhe auto a tak dorazime s 2 minutovym naskokem. Vybirame si Big Breakfast a kafe/colu, zhruba 6USD na osobu. Snidani davaji v takovem polystyrenovem srandovnim obalu, stoji asi 3,85 a podle toho taky chutna, je to placka masa, bramborova smazena placka, houska a pak marmelada. K tomu si kupuju hnusne kafe za 2USD, do ktereho sypu 3 cukry a jednu smetanu, jejiz cast mam momentalne na svem pravem rukavu.
Vyjizdime kolem 1040 a mirime z Jacksonu. Vasek vyrazi jako prvni, navigacka se mu jeste nechyta, ale po pameti nas vede stredem mesta a pak na semaforech doprava. Prohledneme si mistni stredni skolu, pranou cestu do hor a poustime druhe auto do vedeni. Jedeme zpet a mirime vypadovkou do Idaho Falls. Po ceste obdivujeme krasne ranche, nektere jsou i na prodej. Krajina je lehce hornata, po poli se prohaneji traktory znacky John Deere a jsou posety baliky slamy. Zde uz jsou ale uvazany do hranatych kostek, narozdil od predchoziho statu, kde byly vazany do valcu.
Jedeme krasnymi serpentynami a narazime na velkou kolonu vedenou karavany, kterym to proste do kopce nejede. Nasleduje pekny sjezd z kopecka, pri kterem poradne zahrejeme nase brzdy. Za chvili jsme v Idaho Falls a najizdime na dalnici. Po chvili sjizdime na odpocivadlo, kde se vymenujeme a ja sedam za volant. Predpokladany prijezd do cile je 1645, ale kazdou ujetou mili se tento cas zkracuje.
Ve zpetnem zrcatku vidim pekneho vinoveho mustanga, jede o par mil rychleji nez my a tak se tesim, jak si ho pekne prohlednu. Trochu me sokuje, kdyz zjistim, ze v nem sedi pohledna slecna, tu bych v takovemhle aute rozhodne necekal. Jeste jednou ji dojizdime, kdyz se predjizdeji 2 nakladaky, ale pak na to slapne a mizi v dali.
Do Salt Lake City nam zbyva cca hodina, kdyz zacinam akutne potrebovat na zachod, pred nami jsou najednou turisticke informace a odpocivadlo. Zajizdim tam a jdeme obrat letaky s hotely, kempy a informacemi o narodnich parcich. Zachody jsou docasne mimo provoz, probiha udrzba, ale po chvili vyleze takovy hodne prismahnuty typek v holinkach, dlouhych gumovych rukavicich, americkym mopem, velkym uklidovym vozikem a ksiltovkou nasazenou naopak a rika: “It's free, guys.” Pomyslim si paneboze, co me asi na zachode ceka...
Nakonec je to docela v pohode, vylezam a zrovna se zaciname dohadovat, co dal. Jet do Salt Lake City, tam si to prohlednout a pak jet bez prestavky do Aarches, anebo se tam ubytovat a vyrazit dalsi den, anebo uplne jinak. Domlouvame se, ze bychom asi prohledli Salt Lake City a pak se ubytovali par mil za nim. Tu ale Petr rika, ze mu tato cesta prestava vyhovovat, ze ma navic nejake problemy v rodine a ze by potreboval na letiste v Salt Lake City, aby se dostal do Los Angeles a pak do Cech.
To byla pro vsechny trochu studena sprcha, ale operativne jsme se dohodli, ze se ubytujeme v SLC, Petr se pokusi prebookovat letenku, zajistit druhou do Los Angeles a my ho zavezeme na letiste. Nasedame a jedeme smer SLC. Za chvili jsme na kraji mesta, mijime ulici 16000 a cisla se pomalu snizuji. Nas vybrany hotel by mel byt v samotnem centru, cca 1km od Tabernace a kapitolu. V protismeru je doprava naprosto klidna, vsechny 4 pruhy dalnice stoji v silene kolone. Je kolem 1600 a dopravni spicka zrejme prave vrcholi. Zacina prace na silnici, chvili se ztracime tak brzdim, ale chlapek za mnou si tak vyrazne klepe volantem na celo, ze pridavam a uhybam mu do stredniho pruhu. Nakonec se ale s druhym autem sjizdime a dokonce i sjizdime na spravnem sjezdu.
Cesta mestem je silny zazitek pro nekoho, kdo nevidel 5 prouhou jednosmernou silnici uprostred mesta. Jste v pravem pruhu a potrebujete do nejlevejsiho. Date blinkr a mocne zatcite volantem a kdyz mate dobre naslapnute auto, tak nikoho netrefite. K tomu pripoctete specialitku USA – na cervenou se smi odbocovat vpravo, chodci si chodi kde chteji, stredni pruh na dvousmerkach je zluty a vyhrazeny pro odbocovani a ziskate chaos, ktery jsme temer uspesne projeli. Proc temer? Nepodarilo se nam na prvni pokus zajet k hotelu, protoze 3 pruhy doleva na prazdne silnici ve 40 mph bylo na me trochu moc. Nicmene jsme se pokusili objet blok, museli jsme prenastavit navigacku, vystat jednu cervenou, na dalsi 2, protoze doleva temer odbocit neslo, to se dalo az na cervenou pred rozjizdejicim se pravym pruhem a nasledne dvakrat doleva a byly jsme v hotelu.
Druhe auto melo zdrzeni, ta jsem sel pred vjezd cekat a vysilackou je navigoval, aby dobre zabocili. Petr s Vaskem sli do recepce zarizovat ubytovani a po chvili se vraci s neuveritelnou zpravou, pokoj stoji opravdu 65USD, hotel ma bazen, WiFi a snidane je v cene. Super. Jedna se o hotel Garden Inn, 154 West 600 South, Salt Lake City. Nasledne Petr zacina presvedcovat AA, aby mu prebookovali let a my se pomalu chystame na veceri. Fronta na operatora je ale straslive dlouha a porad se mu nedari dovolat, my vyrazime na veceri, je cca 1810. Zjistujeme, ze hotelova restaurace je uzavrena, tak Anicka a Tomas jde Petrovi rict, ze budeme na telefonu a posleme mu zpravu, kde jsme.
Vyrazime na sever, pak se stacime na zapad a nakonec na jih. Mijime McDonalda, tam se uz nikomu nechce, nasledne Denny's, Vasek se tam jde podivat a jdeme k ceduli pizza za 5USD. Mijime mexickou restauraci a zjistujeme, ze u billboardu neni zadna restaurace, takze se vracime do Eddy's.
Po vstupu zjistujeme, ze je pred nami starsi manzelsky par a ceka na uvadecku. Ta je buhvi kde, ale za 4 minuty prichazi a uvadi je. Po 3 minutach prichazi i k nam a usazuje nas. Ihned dostavame menu a jse poteseni. Ceny nejsou nijak strasne a jidla vypadaji ruznoroda. Vybiram si Chicken Strips a doplnovanou colu, ostatni kureci salat, nachos nebo kureci steak. Ihned dostavame vodu, ale to je na dlouhou dobu vse. Jakobychom byli neviditelni, proste nic. Uplynulo asi 20 minut a dostali jsme napoje. Jidlo nikde. Dalsich 10 minut, zase nic. Nakonec jeste 5 minut a konecne se objevila servirka s velkym tacem a jidlem. Bylo ho opravdu hodne, tak jsme dalsich 15 minut nemluvili a jedli.Petrovi jsme posilali SMSku, kde jsme, ale bez odezvy.
Donesli nam ucet na 59,99USD a zeptali se, jestli bylo vse ok. Napsali jsme na ucet tip 8,01, aby vysledna castka byla 68. Ales sel zaplatit a nasledne rikal, ze byli z naseho tipu lehce rozhozeni. Secteno podtrzeno, pokud mate dostatek casu a trpelivosti, tak je Denny's dobra levna volba. Vratili jsme se do hotelu, kde Petr prave dokoncil prebookovani letu. Natahli jsme plavky a sli okostovat mistni bazen. Rychle jsme zjistili, ze voda neni uplne nejteplejsi, zrovna zapadalo slunce. Ale nakonec to docela slo, ale pri vylezu jsme byli lehce promrzli.
Petrovi jsem nasel letadlo ze Salt Lake City do Los Angeles, tak si ho booknul a zitra dopoledne ho hodime na letiste. Predtim prohledneme stred mesta. Je 2150, sledujeme Numbers a asi dnes vyjimecne pujdeme brzo spat.
Vyjizdime kolem 1040 a mirime z Jacksonu. Vasek vyrazi jako prvni, navigacka se mu jeste nechyta, ale po pameti nas vede stredem mesta a pak na semaforech doprava. Prohledneme si mistni stredni skolu, pranou cestu do hor a poustime druhe auto do vedeni. Jedeme zpet a mirime vypadovkou do Idaho Falls. Po ceste obdivujeme krasne ranche, nektere jsou i na prodej. Krajina je lehce hornata, po poli se prohaneji traktory znacky John Deere a jsou posety baliky slamy. Zde uz jsou ale uvazany do hranatych kostek, narozdil od predchoziho statu, kde byly vazany do valcu.
Jedeme krasnymi serpentynami a narazime na velkou kolonu vedenou karavany, kterym to proste do kopce nejede. Nasleduje pekny sjezd z kopecka, pri kterem poradne zahrejeme nase brzdy. Za chvili jsme v Idaho Falls a najizdime na dalnici. Po chvili sjizdime na odpocivadlo, kde se vymenujeme a ja sedam za volant. Predpokladany prijezd do cile je 1645, ale kazdou ujetou mili se tento cas zkracuje.
Ve zpetnem zrcatku vidim pekneho vinoveho mustanga, jede o par mil rychleji nez my a tak se tesim, jak si ho pekne prohlednu. Trochu me sokuje, kdyz zjistim, ze v nem sedi pohledna slecna, tu bych v takovemhle aute rozhodne necekal. Jeste jednou ji dojizdime, kdyz se predjizdeji 2 nakladaky, ale pak na to slapne a mizi v dali.
Do Salt Lake City nam zbyva cca hodina, kdyz zacinam akutne potrebovat na zachod, pred nami jsou najednou turisticke informace a odpocivadlo. Zajizdim tam a jdeme obrat letaky s hotely, kempy a informacemi o narodnich parcich. Zachody jsou docasne mimo provoz, probiha udrzba, ale po chvili vyleze takovy hodne prismahnuty typek v holinkach, dlouhych gumovych rukavicich, americkym mopem, velkym uklidovym vozikem a ksiltovkou nasazenou naopak a rika: “It's free, guys.” Pomyslim si paneboze, co me asi na zachode ceka...
Nakonec je to docela v pohode, vylezam a zrovna se zaciname dohadovat, co dal. Jet do Salt Lake City, tam si to prohlednout a pak jet bez prestavky do Aarches, anebo se tam ubytovat a vyrazit dalsi den, anebo uplne jinak. Domlouvame se, ze bychom asi prohledli Salt Lake City a pak se ubytovali par mil za nim. Tu ale Petr rika, ze mu tato cesta prestava vyhovovat, ze ma navic nejake problemy v rodine a ze by potreboval na letiste v Salt Lake City, aby se dostal do Los Angeles a pak do Cech.
To byla pro vsechny trochu studena sprcha, ale operativne jsme se dohodli, ze se ubytujeme v SLC, Petr se pokusi prebookovat letenku, zajistit druhou do Los Angeles a my ho zavezeme na letiste. Nasedame a jedeme smer SLC. Za chvili jsme na kraji mesta, mijime ulici 16000 a cisla se pomalu snizuji. Nas vybrany hotel by mel byt v samotnem centru, cca 1km od Tabernace a kapitolu. V protismeru je doprava naprosto klidna, vsechny 4 pruhy dalnice stoji v silene kolone. Je kolem 1600 a dopravni spicka zrejme prave vrcholi. Zacina prace na silnici, chvili se ztracime tak brzdim, ale chlapek za mnou si tak vyrazne klepe volantem na celo, ze pridavam a uhybam mu do stredniho pruhu. Nakonec se ale s druhym autem sjizdime a dokonce i sjizdime na spravnem sjezdu.
Cesta mestem je silny zazitek pro nekoho, kdo nevidel 5 prouhou jednosmernou silnici uprostred mesta. Jste v pravem pruhu a potrebujete do nejlevejsiho. Date blinkr a mocne zatcite volantem a kdyz mate dobre naslapnute auto, tak nikoho netrefite. K tomu pripoctete specialitku USA – na cervenou se smi odbocovat vpravo, chodci si chodi kde chteji, stredni pruh na dvousmerkach je zluty a vyhrazeny pro odbocovani a ziskate chaos, ktery jsme temer uspesne projeli. Proc temer? Nepodarilo se nam na prvni pokus zajet k hotelu, protoze 3 pruhy doleva na prazdne silnici ve 40 mph bylo na me trochu moc. Nicmene jsme se pokusili objet blok, museli jsme prenastavit navigacku, vystat jednu cervenou, na dalsi 2, protoze doleva temer odbocit neslo, to se dalo az na cervenou pred rozjizdejicim se pravym pruhem a nasledne dvakrat doleva a byly jsme v hotelu.
Druhe auto melo zdrzeni, ta jsem sel pred vjezd cekat a vysilackou je navigoval, aby dobre zabocili. Petr s Vaskem sli do recepce zarizovat ubytovani a po chvili se vraci s neuveritelnou zpravou, pokoj stoji opravdu 65USD, hotel ma bazen, WiFi a snidane je v cene. Super. Jedna se o hotel Garden Inn, 154 West 600 South, Salt Lake City. Nasledne Petr zacina presvedcovat AA, aby mu prebookovali let a my se pomalu chystame na veceri. Fronta na operatora je ale straslive dlouha a porad se mu nedari dovolat, my vyrazime na veceri, je cca 1810. Zjistujeme, ze hotelova restaurace je uzavrena, tak Anicka a Tomas jde Petrovi rict, ze budeme na telefonu a posleme mu zpravu, kde jsme.
Vyrazime na sever, pak se stacime na zapad a nakonec na jih. Mijime McDonalda, tam se uz nikomu nechce, nasledne Denny's, Vasek se tam jde podivat a jdeme k ceduli pizza za 5USD. Mijime mexickou restauraci a zjistujeme, ze u billboardu neni zadna restaurace, takze se vracime do Eddy's.
Po vstupu zjistujeme, ze je pred nami starsi manzelsky par a ceka na uvadecku. Ta je buhvi kde, ale za 4 minuty prichazi a uvadi je. Po 3 minutach prichazi i k nam a usazuje nas. Ihned dostavame menu a jse poteseni. Ceny nejsou nijak strasne a jidla vypadaji ruznoroda. Vybiram si Chicken Strips a doplnovanou colu, ostatni kureci salat, nachos nebo kureci steak. Ihned dostavame vodu, ale to je na dlouhou dobu vse. Jakobychom byli neviditelni, proste nic. Uplynulo asi 20 minut a dostali jsme napoje. Jidlo nikde. Dalsich 10 minut, zase nic. Nakonec jeste 5 minut a konecne se objevila servirka s velkym tacem a jidlem. Bylo ho opravdu hodne, tak jsme dalsich 15 minut nemluvili a jedli.Petrovi jsme posilali SMSku, kde jsme, ale bez odezvy.
Donesli nam ucet na 59,99USD a zeptali se, jestli bylo vse ok. Napsali jsme na ucet tip 8,01, aby vysledna castka byla 68. Ales sel zaplatit a nasledne rikal, ze byli z naseho tipu lehce rozhozeni. Secteno podtrzeno, pokud mate dostatek casu a trpelivosti, tak je Denny's dobra levna volba. Vratili jsme se do hotelu, kde Petr prave dokoncil prebookovani letu. Natahli jsme plavky a sli okostovat mistni bazen. Rychle jsme zjistili, ze voda neni uplne nejteplejsi, zrovna zapadalo slunce. Ale nakonec to docela slo, ale pri vylezu jsme byli lehce promrzli.
Petrovi jsem nasel letadlo ze Salt Lake City do Los Angeles, tak si ho booknul a zitra dopoledne ho hodime na letiste. Predtim prohledneme stred mesta. Je 2150, sledujeme Numbers a asi dnes vyjimecne pujdeme brzo spat.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
0 komentářů:
Okomentovat