USA - září - 2009

Jetleg se na nas, spolu s mekkymi matracemi projevil. Do 4 hodin jsme spali jako nemluvnata, ale pote jsme se co hodinu budili. 4 hodiny rano NY casu je 10 hodin casu ceskeho... Budicek jsme meli nastaven na 0800 a v 0745 jsem to vzdal a zacal psat denik minulych udalosti. Kolem 0800 se vzbudil zbytek osazenstva nseho pokoje – tj. Vasek, Petr a Ales a zacala ranni hygiena. Ja s Vaskem jsme si jeste dali k snidani lasagne od vcera, da-li se nudlim zapecenym se syrem a hromadou kecupove omacky takto rikat.
V 0815 jsme vyrazili do mesta. Po schodech jsme sestoupili do pekla, oprava, vlastne do NY metra. V metru je totiz trvale vedro, odhadem o 10-15 stupnu vice, nez je na ulici. Proc tomu tak je, nevime, ale mozna to casem nekde zjistime. Dalsim duvodem tohoto oznaceni je zapach, neporadek a obrovske mnozstvi lidi, ktere v tu dobu v metru bylo. Rozdelili jsme se na dve poloviny, protoze jsme se nevesli do vagonu a jeli na zastavku Wall street.
Po vystupu z metra jsme si okamzite vsimli cehosi divneho, policistu zde bylo nekolikrat vice, nez jsme dosud byli zvykli, dokonce jsme videli i borce s neprustrelnymi vestami a strojnimi puskami M14. Chteli jsme navstivit burzu a videt nazivo parket, ale to uz bohuzel po 11. zari mozne neni, rekl nam uniformovany policista strezici vchod na burzu. Tak jsme pokracovali ulici dale, az ke kostelu Trinity, ktery jsme si prohledli i zevnitr.
Od kostela jsme zamirili k Brooklynskemu mostu, ale vsimli jsme si, ze jdeme kolem pristavu Seaport. V pristavu se pracovalo, delnici opravovali molo a zrovna zasekavali piloty, takze jsme se vzajemne skoro neslyseli. Zaplatili jsme vstup do muzea, ktere se sestavalo ze dvou lodi - jedne plachetnice a jedne parni – a lode pekne prolezli. Pak jsme zalezli do Pier 13, to je obdoba nasich nakupnich center, bylo mozne koupit obleceni, jidlo, elektroniku. Nase prvni kroky mirili na zachod a nasledne do obchodu. Vzal jsem bezmyslenkovite 1,5l lahev vody, a kdyz mi pokladni ukazala na kase “four dollars”, tak jsem nasucho polkl. Zizen ale byla silnejsi, tak jsem zaplatil a sel.
Dalsi kroky smerovaly k radnici, od ktere je najezd na Brooklynsky most. Po ceste nas zastavil jeden mistni a aniz bychom mu cokoliv rekli, nas poslal spravnou cestou. Kdyz jsme zacali vystupovat na vrchol mostu, tak uz bylo po 1100 hodine, slunce uz pekne svitilo a chvili co chvili nam clovek s malm stankem nabizel vodu v ledu. Zvlastni, ze stala mene nez v Pieru 13...
Vylezli jsme k prvnimu piliri a asi 15 minut se chladili ve stinu a vetru, zarani fotografovanim vyhledu. Pri navratu vidime u stanku dva lidi a jeden rika: “koupime si vodu, ne?”. Svet je maly.
Dojdeme k radnici a parkujeme v malem parku, kde jsou lavicky. Nikomu uz se moc nechce dal, tak 10 minut sbirame sily a mirime do Cinske ctvrti. Nejprve mirime mnoho ozbrojencu, kteri hlidaji soudni dvory a pak se ocitame na takovem vetdim namesti. Na jedne strane mrakodrapy, na druhe strane male cihlove domecky s cinskymi napisy. Mirime do hloubi cinske ctvrti a razem jsme jedinymi “bilymi”, mysleno bez jakehokoliv rasoveho podtextu. Nikdo si nas tu ale nevsima, ani nefoti, asi jsou tu na turisty zvykli, zadne tu ale nevidime. Zapadame do nejakej restaurace, davame si ryzovy talir s masem – cena tak 5-6 USD, a pak mirime dal, tentokrat uz k hvezde naseho New Yorskeho programu.
Empire State Building byl pro me symbolem USA od skolnich let. Obdivoval jsem jeho architekturu, budova vypada jako velka raketa, sice trochu hranata, ale zato s peknou spickou. A ze prezila i naraz bombarderu za druhe svetove valky, to svedci o kvalite provedeni. Zdala se uz blizko, ale jeji vyska matla, porad jdeme a jdeme a porad zbyva 10 bloku. Nakonec to ale zvladame a jsme u hlavniho vchodu. Prochazime otocnymi dvermi a obdivujeme interier. Krasny portal, oblozeny mramorem, portyri v livrejich, krasa.


Jedeme po eskalatorech do horniho patra, jdeme po cervenem koberci a portyri na ukazuji cestu. Prochazime ramem a rentgenovou kontrolou zavazadel, nasledne se musime nechat vyfotit, odhadujeme, kolik fotky budou stat. Pak uz nas ceka jen okenko, ve kterem prvedou odber 20 USD za osobu a muzeme cekat na vytah.
Vytah je stridmy, jen nezvykle vysoky pocet tlacitek naznacuje, ze jsme v mrakodrapu. Zpocatku lehke zrychleni a na ciselniku uz naskakuji patra – 10, 20,30, 40, 50,.. 80, konec. Dvere se s conknutim otviraji a my jdeme po dalsim koberci, portyri nas popohaneji do dalsiho vytahu, ktery nas vyveze jeste o 6 pater vyse. Za 2 minuty z ulice do vice nez 250 metru...
Vylezame do chodby a zjistujeme, ze vyhlidka je opravdu pod sirym nebem, nadhera. Na vyhlidce je ale velke mnozstvi lidi vsech moznych narodnosti. Pomalu postupujeme proti smeru hodinovych rucicek a na kazde svetove strane se zastavujeme a fotime. Snazim se vyfotit Rockeffelerovo centrum a nadavam, jak je vsude moc lidi a ze se neda poradne fotit a najednou se vedle mne ozve:”hlavne Cechu, zejo ;)”. Cesi maji New York radi.
Po hodine se vypravujeme z vyhlidky dolu a v 80 patre prochazime obchod ze suveyry. Nechavam si za 1USD vyrazit pametni plisek a jedeme dolu. Mirime k verejne knihovne. Vstupujeme do ni a strazny chce videt nase batohy. Nechapeme moc proc, ale ukazujeme mu je, vstupujeme do rozsahleho vestibulu. Jdeme do prvniho patra a prochazime leve a prave kridlo. Knihovna je rozdelena do mensich oddilu, ktere maji vzdy nejake tema, napr. anglicka literatura, zemepis atd. a vzdy je uveden darce teto sbirky. Nektere sbrky jsou kompletne vazany v kuzi, mistnosti dominuje masivni dreveny stul a portret darce. Jdeme do dalsi mistnosti, je to velka obrazarna, ve ktere jsou zrejme reditele knihovny. Chvili si sedame a pak vyrazime dal.
Prichazime ke katedrale Sv. Patricka, nejvetsi katolicke katedrale v USA. Vchazime dovnitr a vsimam si vitrazovych oken. Nasleduje opet prohlidka batohu, proc by ale krestan chtel poskodit svatostanek? Nevadi, prave konci bohosluzba a ja jsem pohorsen tim, kolik lidi pouziva k fotografovani blesk, ktery je jim v tak rozsahlem objektu takrka k nicemu. Prochazim katedralu po smeru hodinovych rucicek a vsimam si oltariku po strane kostela. Na konci u oltare je ale ulicka a cedule nefotit, dekujeme. Jdu dal a vchazim do Lady chapel, kde pokracuje bohosluzba pred mensim oltarem. Pokracuji v prohlidce prave casti, fotim varhany, schazime se se vsemi ostatnimi a pokracujeme dal.
Pro dnesek toho mame zase plne zuby a tak sedame na metro a jedeme na 103St., hledame nejake jidlo. Naonec koncime v McDonaldum kde si vsichni davame Big Mac Menu – cca 1100 kalorii, cimz dohanime denni deficit zivin. Vracime se do hotelu a jdeme pomalu spat, pisu par radku deniku a domluvam zitrejsi schuzku s Radkou.