Kupodivu nas nevzbudilo zadne radio, ale Alesuv budik. Pomalu jsme se zacali sourat na snidani, kde nas cekalo to same, jako vcera. Dali jsme si 2 kolacky, opeceny toast a nejake piti a vratili se na pokoj. Tam jsme zacli balit, protoze musime jet dvema auty, hotel musime vyklidit do 1200. Zabalili jsme a sel jsem odhlasit pokoj, chtel jsem jeste vytisknout potvrzeni o zakoupeni vstupenek do Alcatrazu, ale nepovedlo se, resp. minimalni poplatek za pouziti PC byl 5 USD a to se mi zdalo moc.
Vyrazili jsme pozdeji, nez byl plan, v 0730, na molo 33, odkud vyjizdeji lode k Alcatrazu to melo byt 12 minut. Klidek, pohodicka, mame mnoho casu, rikal Vasek. Ales, ktery ridil uz obezretne rikal, jeste molo nevidime. Protoze Pier 33 v navigacce nebyl, dali jsme tam 30-32, to musi byt kousek. Druhe auto jelo puvodne na molo 39, ale kdyz nas videlo, jelo s nami.
Za 15 minut jsme nasli skvela parkovaci mista u mola 28, za pouhych 6 USD o sootach a nedelich. Kdyz jsme nacvakli do automatu parkovaci misto, chtel po nas 20 USD, takze klamava reklama. Zaplatili jsme, Anicce automat nevzal prvni kartu, tak pouzila druhou, ale nakonec ji vypadli 2 listky, takze ji okradl. Na miste nikdo nebyl, tak jsme reklamaci nechali na pozdeji.
Vyrazili jsme k Pieru 33. Byli jsme u 28, vcera sli cisla na jih dolu, tak jsme vyrazili na sever. Podesli jsme Bay bridge, po kterem jsme do mesta prijeli a Anicka rekla, ze v Pavlove navigaci nasla, ze jdeme presne opacne. Otocili jsme se, zrychlili a vratili jsme se zpet k autu a jeste asi 200metru dale. Tam jsme narazili na sloupek s infomapou a zjistili, ze jsme totalne v ha****.
Pier 33 totiz zcela prekvapive neni mezi Pier 32 a 34. Inteligent, ktery cisloval mola v SF by zaslouzil precistit zuby sroubovakem. Zbyvalo nam 2,8 mile k molu 33 a dochod 0854. V 0855 se zavira nastup na lod a vstupenky bez nahrady propadaji. Rychle jsme pridali do kroku a zacali stahovat cenne minutky z dojezdoveho casu. Rychlost 9kmh jsme ale dlouho nevydrzeli.
Zavod. Tomas s Anickou a Pavlem jsou prvni, kteri odpadaji z vedouci skupiny. Je 0825. Musime jeste doplnit, ze zavodnici jsou veskrze teple obleceni, na lodi bude pekne foukat a venku je nejakych 15 stupnu. Po prvni mili se nasi zavodnici dostavaji na trat zavodu proti rakovine, slapou po nabrezi a vedle nich behaji, ci uz se jen plouzi zavodnici s cisly, semtam stoji americky policista. Nasi zavodnici mijeji obcerstvovaci stanici, na zadech vetsinou velky tezky batoh, na tvari prvni krupeje potu. Marek, Vasek, Ales. Vasek vtipkuje, at pridaji, po par metrech trhaku ho ale zbytek pelotonu dochazi a dal se pokracuje v baliku. Ales, Vasek, Marek, nelze urcit vedouciho zavodnika.
Dostavame se do pulky zavodu, na zavodnicich uz je patrna unava, zvladnou tento tezky a narocny zavod? Slunce leze vys a vys po obloze, teplota roste na 20 stupnu, prestava foukat protivitr. Je 0835 a Marek se dostava do trhaku, drzi tempo, vypada, ze ma dost sily, ale vydrzi az do konce? Vasek s Alesem jeho nastup zaspi a Marek si vytvari naskok, ktery se casem zvetsuje. Marek jde za zavodnici proti rakovine, ktera je zrejme na pokraji svych sil, nebo odpociva, kdyz uz ji skoro dojde, dobiha ho skupinka bezcu, ke ktere se zavodnice prida a mizi v dali. Pier 35, k 33 uz je to jen kousek, zaverecna zatacka a nas zavodnik vbiha do ulicky plne zabradli, ktera vede k pokladnam, je 0846, zavod konci.
Podavam urednici pas a kreditku a ona mi vyjizdi 7 listku, chtel jsem jich 6, ale bohuzel jeden nesel vratit. V ostatnich okenkach lide take jen vyzvedavaji listky, ten jeden asi jen tak neprodame, navic uz neni ani moc casu. Otacim se a jdu s listky, Vasek s Alesem uz jsou take v cili a berou si listky, za par minut dorazi zbytek zavodniku. Jdeme vyckat velkou rontu na lod, behem niz nas jeste jako skupinu vyfoti, fotky nam pak budou nutit za 20 USD.
Na lodi se dostavame az nahoru, ale je moc obsazeno, tak jdeme o jedno patro nize, na levou stranu paluby, odkud bude dobre videt SF, Alcatraz i Golden Gate. Lod odplouva v 0904 a zakratko mame krasny vyhled na San Francisco i Alcatraz, ve vode zahledneme lachtana, ktery si asi sel zaplavat. Blizime se cim dal tim vic k Alcatrazu, uz je videt vez, zakratko i napisy na zdech, “Indiani, vitejte.”.
Vplouvame do pristavu a dostavame instrukce od kapitana, mame se rozdelit na dve skupiny, jedna vpravo, jedna vlevo, obe se sejdou pred pristavistem. Jako asi jedini respektujeme toto prani a jdeme levou casti, ktera je delsi. Na placku nam mistni ranger rika pravidla pro pohyb v byvalem vezeni, kupuji si pruvodce za 1USD a premyslim, proc je nad nami ta budova skoro rozborena.
Po rangerove projevu se rozpadame, domlouvame sraz v 1145 u mola. Ja s Alesem a Pavlem jdeme do minimuzea s ukazkami uniformy, zbrani a dalsich veci, nasledne stoupame do kopce a jdeme si projit betonovy placek. Mijime se s Anickou, Tomasem a Vaskem, kteri predtim sli na prohlidku zahrad, ale ukecanou pruvodkyni neprodychali a utrhli se.
Jdeme do cell blocku. Prochazime sprchami a satnou, zde byli asi vezni prijati, fasujeme audiopruvodce a jdeme do dalsi mistnosti. Dalsi mistnost je obrovska 3patrova hala plna cel. Kazdy vezen mel svoji jednu malou celu velikosti 2x3 metry s polickou, umyvatkem, zachodem a posteli. Komentar nam rika, jak to zde fungovalo, o vzpoure v roce 1946 i o slavnem uteku, ktery byl zfilmovan s Clintem Eastwoodem v hlavni roli. Prochazime samotky pro problemove vezne, venkovni placek na baseball, navstevni mistnost, kancelar reditele, jidelnu a koncime v gift shopu.
Vychazime ven a jdeme udelat jeste kolecko spodnim okrajem, vidime zahradky veznu a dostavame se zpet na placek s baseballem. Prochazime celami a pres gift shop zpet do pristaviste. Po ceste narazime na Vaska a Tomase s Anickou, takze dolu jdeme spolecne. Po ceste dolu jsme minuli pametnika, ktery byl v Alcatraze zavren za majetkove delikty. Na plakatu jsme cetli take komentar posledniho vezne, ktery Alcatraz v roce uzavreni 1964 opoustel, “Tahle skala neprinesla nikomu nic dobreho”. Byl uzavren kvuli vysokym ekonomickym nakladum, jedno luzko tu stalo vic, nez noc v 5hvezdickovem hotelu.
V pristavisti jsme navstivili Landing shop, nakoupili drobnosti a vyrazili na Coint tower, coz je hasicska vez tycici se nad casti SF. Slouzi jako rozhledna a je z ni krasny vyhled na mesto. Je na docela vysoke skale a tak jsme meli problem se k ni dostat. Nakonec jsme nasli schody a na nich sedel pochybny typek, ktereho kdyz jsme se zeptali, jestli nahoru je tower, tak prikyvoval a rikal: “Keep goin'. Have fun.” a u toho se vesele krenil.
Proc se krenil nam doslo po asi 400 schodech, kdyz jsme uvideli dalsi pridel, po kterem nasledoval dalsi. Vyfuneli jsme po schodech nahoru a i pod vezi jsme ziskali nadherny vyhled, ale chteli jsme vys. Aniccin pruvodce sliboval, ze schody jsou na vez zadarmo, za vytah se plati. Schody jsou ale z emergency duvodu zavrene, takze vsichni musi vytahem za 5 USD. Zaplatili jsme a za chvili prijela kabinka, ktera nas vyvezla nejakych 30 metru vysoko.
Venku jsme meli vse jako na dlani, Golden gate, Financial district, Lombard street, Alcatraz, cely zaliv. Fotili jsme asi 15 minut a pak jeli dolu. Zacali jsme resit, kudy se nejlepe dostaneme k autum. Nakonec jsme zvolili cestu po schodech dolu, Pavel s Vaskem nasadili takovy beh dolu, ze nejprve odpadl Ales a nasledne i ja. Dole jsme se ale setkali a pokracovali cikcak systemem k autum. Snazili jsme se drzet povetsinu casu ve stinu, zacalo byt pekne teplo. Prosli jsme mezi mrakodrapy a pokracovali k mori. Narazili jsme na konec chodniku, tak jsme se museli kousek vratit, ale pak jsme po main street dorazili az temer k autum.
Co dal, zkusime najit neco cestou po pobrezi, nase stycne misto bylo mestecko Pescadero na Pacific Coast Highway – dalnici cislo 1, dalsim Santa Barbara. Ubytovani jsme meli vybrane v Monterey. Vyjeli jsme a zahy se vzajemne ztratili, vysilackami jsme se spojili az v silene kolone, ktera vedla k vesnicce Half Moon Bay z dalnice. Projizdeli jsme kolem tisicu dyni a dalsich plodin, mnoha auta zastavovala, asi jsme najeli do oblibene vyletni lokace.
Najeli jsme na dalnici 1 a projeli Pescaderem, hledali jsme neco k jidlu. Na plazich se slunila spousta lidi, nikdo ale nebyl ve vode, jen surfari. Anicka s Tomem pozdeji rikali, ze zastavili a ze voda byla pekne ledova. Dojeli jsme do Santa Barbary a meli nejen hlad, ale i prazdnou nadrz. Jako prvni jsme napojili nase stado koniku, za 3,199 a pak jeli shanet neco pro sebe. Nakonec jsme skoncili v Subwayi, kde jsme si dali oblozenou bagetu za 5 USD a k tomu colu.
Nasedli jsme do aut a zamirili smer Monterey, behem cesty najednou odnekud prisla silena mlha a zima, slunce zmizelo. Puvodne jsem myslel, ze to je zpusobene pribojem, ale asi slo o nejaky pozustatek boure.
Dojeli jsme pred Monterey a ja jsem zahledl napis Peble Beach. Ze by zde bylo slavne golfove hriste? Pozdeji vecer jsem nasel, ze tomu je skutecne tak, jedna runda stoji 500USD a je cekaci listina. V roce 2010 se zde bude hrat US Open, na kterem se budou ucastnit vsechna svetova esa.
Zacali jsme hledat ubytovani, v prvnim hotelu nas predbehla jedna pani, ktera nam zabrala posledni pokoje, tak jsme jeli do dalsiho, kde jsme uspeli. Slo o Discovery Inn, snidane v cene a take internet. Internet moc rychlosti nepobral, ale aspon jsem se pripojil i netbookem a poslal denik. Dohodli jsme se, ze bychom meli vratit nepotrebny material a jeste si neco maleho dat a tak jsme se vydali do Wallmartu a nasledne doDenny's. Ve Wallmartu jsme vratili karimatku a lekarnicku a dostali zpatky asi 30 USD, Anicka s Tomem reklamovali tasku, kterou si v minulem WM koupili. Pani, ktera pomahala pri reklamacich byla nemka a tak z nas mela druhe Vanoce. No verili byste, ze ve 2100 v nedeli vecer do obchodu prijdou lide ze 6000km vzdalene zeme, ktera sousedi s Vasi rodnou a umeji Vas jazyk?
Ve Wallmartu se Ales rozhodl koupit netbook, ale bohuzel uz zadny nemeli, ja si koupil kratasy, Pavel flashku a ostatni nejake drobnosti. V Denny's jsme si dali uz jen dezerty, nacpani jsme byli ze Subwaye. Obsluha byla neuveritelne pomala, doplnovani napoju take. Pavel zrovna fotil ucet do mobilu, klasicky rikal, ze bude opet vypadat jako magor, kdyz se prisla servirka zeptat, jestli je vsechno v poradku. Pavel s Alesem, ktery mu pomahal, sebou cuknuli. Po jejim odchodu Pavel vycitave pronesl: “Vyrusila nas pri praci.”, nacez jsme, mozna tim, ze jsme byli poradne unaveni, vyprskli smichy a asi minutu se nekontrolovane smali. Cast restaurace nas po ocku sledovala, ale to nam v tu chvili vubec nevadilo.
Dojeli jsme do hotelu, domluvili jsme se, ze dalsi den navstivime podmorske akvarium v Monterey, vstavame v 0830 a sli jsme spat.
Vyrazili jsme pozdeji, nez byl plan, v 0730, na molo 33, odkud vyjizdeji lode k Alcatrazu to melo byt 12 minut. Klidek, pohodicka, mame mnoho casu, rikal Vasek. Ales, ktery ridil uz obezretne rikal, jeste molo nevidime. Protoze Pier 33 v navigacce nebyl, dali jsme tam 30-32, to musi byt kousek. Druhe auto jelo puvodne na molo 39, ale kdyz nas videlo, jelo s nami.
Za 15 minut jsme nasli skvela parkovaci mista u mola 28, za pouhych 6 USD o sootach a nedelich. Kdyz jsme nacvakli do automatu parkovaci misto, chtel po nas 20 USD, takze klamava reklama. Zaplatili jsme, Anicce automat nevzal prvni kartu, tak pouzila druhou, ale nakonec ji vypadli 2 listky, takze ji okradl. Na miste nikdo nebyl, tak jsme reklamaci nechali na pozdeji.
Vyrazili jsme k Pieru 33. Byli jsme u 28, vcera sli cisla na jih dolu, tak jsme vyrazili na sever. Podesli jsme Bay bridge, po kterem jsme do mesta prijeli a Anicka rekla, ze v Pavlove navigaci nasla, ze jdeme presne opacne. Otocili jsme se, zrychlili a vratili jsme se zpet k autu a jeste asi 200metru dale. Tam jsme narazili na sloupek s infomapou a zjistili, ze jsme totalne v ha****.
Pier 33 totiz zcela prekvapive neni mezi Pier 32 a 34. Inteligent, ktery cisloval mola v SF by zaslouzil precistit zuby sroubovakem. Zbyvalo nam 2,8 mile k molu 33 a dochod 0854. V 0855 se zavira nastup na lod a vstupenky bez nahrady propadaji. Rychle jsme pridali do kroku a zacali stahovat cenne minutky z dojezdoveho casu. Rychlost 9kmh jsme ale dlouho nevydrzeli.
Zavod. Tomas s Anickou a Pavlem jsou prvni, kteri odpadaji z vedouci skupiny. Je 0825. Musime jeste doplnit, ze zavodnici jsou veskrze teple obleceni, na lodi bude pekne foukat a venku je nejakych 15 stupnu. Po prvni mili se nasi zavodnici dostavaji na trat zavodu proti rakovine, slapou po nabrezi a vedle nich behaji, ci uz se jen plouzi zavodnici s cisly, semtam stoji americky policista. Nasi zavodnici mijeji obcerstvovaci stanici, na zadech vetsinou velky tezky batoh, na tvari prvni krupeje potu. Marek, Vasek, Ales. Vasek vtipkuje, at pridaji, po par metrech trhaku ho ale zbytek pelotonu dochazi a dal se pokracuje v baliku. Ales, Vasek, Marek, nelze urcit vedouciho zavodnika.
Dostavame se do pulky zavodu, na zavodnicich uz je patrna unava, zvladnou tento tezky a narocny zavod? Slunce leze vys a vys po obloze, teplota roste na 20 stupnu, prestava foukat protivitr. Je 0835 a Marek se dostava do trhaku, drzi tempo, vypada, ze ma dost sily, ale vydrzi az do konce? Vasek s Alesem jeho nastup zaspi a Marek si vytvari naskok, ktery se casem zvetsuje. Marek jde za zavodnici proti rakovine, ktera je zrejme na pokraji svych sil, nebo odpociva, kdyz uz ji skoro dojde, dobiha ho skupinka bezcu, ke ktere se zavodnice prida a mizi v dali. Pier 35, k 33 uz je to jen kousek, zaverecna zatacka a nas zavodnik vbiha do ulicky plne zabradli, ktera vede k pokladnam, je 0846, zavod konci.
Podavam urednici pas a kreditku a ona mi vyjizdi 7 listku, chtel jsem jich 6, ale bohuzel jeden nesel vratit. V ostatnich okenkach lide take jen vyzvedavaji listky, ten jeden asi jen tak neprodame, navic uz neni ani moc casu. Otacim se a jdu s listky, Vasek s Alesem uz jsou take v cili a berou si listky, za par minut dorazi zbytek zavodniku. Jdeme vyckat velkou rontu na lod, behem niz nas jeste jako skupinu vyfoti, fotky nam pak budou nutit za 20 USD.
Na lodi se dostavame az nahoru, ale je moc obsazeno, tak jdeme o jedno patro nize, na levou stranu paluby, odkud bude dobre videt SF, Alcatraz i Golden Gate. Lod odplouva v 0904 a zakratko mame krasny vyhled na San Francisco i Alcatraz, ve vode zahledneme lachtana, ktery si asi sel zaplavat. Blizime se cim dal tim vic k Alcatrazu, uz je videt vez, zakratko i napisy na zdech, “Indiani, vitejte.”.
Vplouvame do pristavu a dostavame instrukce od kapitana, mame se rozdelit na dve skupiny, jedna vpravo, jedna vlevo, obe se sejdou pred pristavistem. Jako asi jedini respektujeme toto prani a jdeme levou casti, ktera je delsi. Na placku nam mistni ranger rika pravidla pro pohyb v byvalem vezeni, kupuji si pruvodce za 1USD a premyslim, proc je nad nami ta budova skoro rozborena.
Po rangerove projevu se rozpadame, domlouvame sraz v 1145 u mola. Ja s Alesem a Pavlem jdeme do minimuzea s ukazkami uniformy, zbrani a dalsich veci, nasledne stoupame do kopce a jdeme si projit betonovy placek. Mijime se s Anickou, Tomasem a Vaskem, kteri predtim sli na prohlidku zahrad, ale ukecanou pruvodkyni neprodychali a utrhli se.
Jdeme do cell blocku. Prochazime sprchami a satnou, zde byli asi vezni prijati, fasujeme audiopruvodce a jdeme do dalsi mistnosti. Dalsi mistnost je obrovska 3patrova hala plna cel. Kazdy vezen mel svoji jednu malou celu velikosti 2x3 metry s polickou, umyvatkem, zachodem a posteli. Komentar nam rika, jak to zde fungovalo, o vzpoure v roce 1946 i o slavnem uteku, ktery byl zfilmovan s Clintem Eastwoodem v hlavni roli. Prochazime samotky pro problemove vezne, venkovni placek na baseball, navstevni mistnost, kancelar reditele, jidelnu a koncime v gift shopu.
Vychazime ven a jdeme udelat jeste kolecko spodnim okrajem, vidime zahradky veznu a dostavame se zpet na placek s baseballem. Prochazime celami a pres gift shop zpet do pristaviste. Po ceste narazime na Vaska a Tomase s Anickou, takze dolu jdeme spolecne. Po ceste dolu jsme minuli pametnika, ktery byl v Alcatraze zavren za majetkove delikty. Na plakatu jsme cetli take komentar posledniho vezne, ktery Alcatraz v roce uzavreni 1964 opoustel, “Tahle skala neprinesla nikomu nic dobreho”. Byl uzavren kvuli vysokym ekonomickym nakladum, jedno luzko tu stalo vic, nez noc v 5hvezdickovem hotelu.
V pristavisti jsme navstivili Landing shop, nakoupili drobnosti a vyrazili na Coint tower, coz je hasicska vez tycici se nad casti SF. Slouzi jako rozhledna a je z ni krasny vyhled na mesto. Je na docela vysoke skale a tak jsme meli problem se k ni dostat. Nakonec jsme nasli schody a na nich sedel pochybny typek, ktereho kdyz jsme se zeptali, jestli nahoru je tower, tak prikyvoval a rikal: “Keep goin'. Have fun.” a u toho se vesele krenil.
Proc se krenil nam doslo po asi 400 schodech, kdyz jsme uvideli dalsi pridel, po kterem nasledoval dalsi. Vyfuneli jsme po schodech nahoru a i pod vezi jsme ziskali nadherny vyhled, ale chteli jsme vys. Aniccin pruvodce sliboval, ze schody jsou na vez zadarmo, za vytah se plati. Schody jsou ale z emergency duvodu zavrene, takze vsichni musi vytahem za 5 USD. Zaplatili jsme a za chvili prijela kabinka, ktera nas vyvezla nejakych 30 metru vysoko.
Venku jsme meli vse jako na dlani, Golden gate, Financial district, Lombard street, Alcatraz, cely zaliv. Fotili jsme asi 15 minut a pak jeli dolu. Zacali jsme resit, kudy se nejlepe dostaneme k autum. Nakonec jsme zvolili cestu po schodech dolu, Pavel s Vaskem nasadili takovy beh dolu, ze nejprve odpadl Ales a nasledne i ja. Dole jsme se ale setkali a pokracovali cikcak systemem k autum. Snazili jsme se drzet povetsinu casu ve stinu, zacalo byt pekne teplo. Prosli jsme mezi mrakodrapy a pokracovali k mori. Narazili jsme na konec chodniku, tak jsme se museli kousek vratit, ale pak jsme po main street dorazili az temer k autum.
Co dal, zkusime najit neco cestou po pobrezi, nase stycne misto bylo mestecko Pescadero na Pacific Coast Highway – dalnici cislo 1, dalsim Santa Barbara. Ubytovani jsme meli vybrane v Monterey. Vyjeli jsme a zahy se vzajemne ztratili, vysilackami jsme se spojili az v silene kolone, ktera vedla k vesnicce Half Moon Bay z dalnice. Projizdeli jsme kolem tisicu dyni a dalsich plodin, mnoha auta zastavovala, asi jsme najeli do oblibene vyletni lokace.
Najeli jsme na dalnici 1 a projeli Pescaderem, hledali jsme neco k jidlu. Na plazich se slunila spousta lidi, nikdo ale nebyl ve vode, jen surfari. Anicka s Tomem pozdeji rikali, ze zastavili a ze voda byla pekne ledova. Dojeli jsme do Santa Barbary a meli nejen hlad, ale i prazdnou nadrz. Jako prvni jsme napojili nase stado koniku, za 3,199 a pak jeli shanet neco pro sebe. Nakonec jsme skoncili v Subwayi, kde jsme si dali oblozenou bagetu za 5 USD a k tomu colu.
Nasedli jsme do aut a zamirili smer Monterey, behem cesty najednou odnekud prisla silena mlha a zima, slunce zmizelo. Puvodne jsem myslel, ze to je zpusobene pribojem, ale asi slo o nejaky pozustatek boure.
Dojeli jsme pred Monterey a ja jsem zahledl napis Peble Beach. Ze by zde bylo slavne golfove hriste? Pozdeji vecer jsem nasel, ze tomu je skutecne tak, jedna runda stoji 500USD a je cekaci listina. V roce 2010 se zde bude hrat US Open, na kterem se budou ucastnit vsechna svetova esa.
Zacali jsme hledat ubytovani, v prvnim hotelu nas predbehla jedna pani, ktera nam zabrala posledni pokoje, tak jsme jeli do dalsiho, kde jsme uspeli. Slo o Discovery Inn, snidane v cene a take internet. Internet moc rychlosti nepobral, ale aspon jsem se pripojil i netbookem a poslal denik. Dohodli jsme se, ze bychom meli vratit nepotrebny material a jeste si neco maleho dat a tak jsme se vydali do Wallmartu a nasledne doDenny's. Ve Wallmartu jsme vratili karimatku a lekarnicku a dostali zpatky asi 30 USD, Anicka s Tomem reklamovali tasku, kterou si v minulem WM koupili. Pani, ktera pomahala pri reklamacich byla nemka a tak z nas mela druhe Vanoce. No verili byste, ze ve 2100 v nedeli vecer do obchodu prijdou lide ze 6000km vzdalene zeme, ktera sousedi s Vasi rodnou a umeji Vas jazyk?
Ve Wallmartu se Ales rozhodl koupit netbook, ale bohuzel uz zadny nemeli, ja si koupil kratasy, Pavel flashku a ostatni nejake drobnosti. V Denny's jsme si dali uz jen dezerty, nacpani jsme byli ze Subwaye. Obsluha byla neuveritelne pomala, doplnovani napoju take. Pavel zrovna fotil ucet do mobilu, klasicky rikal, ze bude opet vypadat jako magor, kdyz se prisla servirka zeptat, jestli je vsechno v poradku. Pavel s Alesem, ktery mu pomahal, sebou cuknuli. Po jejim odchodu Pavel vycitave pronesl: “Vyrusila nas pri praci.”, nacez jsme, mozna tim, ze jsme byli poradne unaveni, vyprskli smichy a asi minutu se nekontrolovane smali. Cast restaurace nas po ocku sledovala, ale to nam v tu chvili vubec nevadilo.
Dojeli jsme do hotelu, domluvili jsme se, ze dalsi den navstivime podmorske akvarium v Monterey, vstavame v 0830 a sli jsme spat.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
0 komentářů:
Okomentovat