USA - září - 2009

Vzbudil jsem se v 710 a uz nemohl usnout. Petr sel do koupelny a pak zazvonil budik. Nic se nedelo, po chvili se zvedl Ales, ja jsem se pomalu zacal probouzet a zjistovat, co me bude bolet dnes. Odtazeny nehet, pod ktery jsem si vcera pokousel nacpat vodovodni baterii uz se pekne zabarvil. Verili byste, ze nekdo muze bejt tak blbej, ze kdyz si meje ruce, tak rukou nedbale hrabne po baterii a trefi ji nehtem...
Pomalu balime veci a zjistujeme, ze ve vedlejsim pokoji zadny pohyb. V 0745 nas prijde navstivit Anicka, ve vedlejsim pokoji prvni zazvoneni budiku nikoho nevzbudilo, zaciname snidat. Hamburgerova houska s dzemem a voda je docela slusna snidane, hazeme klicky do Keydrop schranky a jedeme vstric Niagare. Dorazime v 0900 a dari se nam zaparkovat na neplacenem 2 hodinovem stani. Prochazime vodopady tou samou cestou co vecer, vsecko ale vypada jinak. Masy vody, ktere se riti dolu, pusobi vyhruzneji, nez vecer. Je ale krasne videt, ze voda je opravdu dosti melka, nejakych 70cm. Vitr se take utisil, takze dolni vyhlidka neznamena sprchu, sledujeme turisty, kteri v Kanade navlekaji plastenky, nastupuji na lod a dobrovolne se nechavaji sprchovat privaly vody. Jednomu uleta plastenka, chudak, ale proc by jinak na lod chodil, ze....
Jdeme do turistickeho centra, vyhlidka na visutem moste nad udolim stoji dolar, ale vody uz mame dost, tak nekteri jen koupi pohledy, odskocime si, nasedame do aut a hura smer Chicago. Cesta bude dlouha, ale na jejim konci nas ceka Mt. Rushmore :) Ve 1300 zastavujeme na exitu 24 a jdeme se najist do McDonalda. Objednavame si tretinolibrak Angus, mistni “specialitu”, k tomu obligatni hranolky a 0,4 coly. Kola je nekonecna, tak si jeste cepujeme na cestu. Odjizdime 1335 a nabirme opet kurz Chicago. Menime sestavu aut, jdu se podivat do “mensiho” auta – Chevroletu HHR. Zadni sedadla jsou sympaticky posazeny nizko, pekne se do nich zapadne, sedacky jsou navic plysove, takze se na nich ani moc nepoti. Auto je pekne ozvucene a prostorne. Ridi Petr, Pavel na sedadle spolujezdce pomalu usina, ale kdyz se blizi nejaka krizovatka, zahlasi spravne instrukce.
Na odjezdu se vzajemne trochu vzdalujeme a nasledne i ztracime. Moc to neresime, ale po 2 hodinach zaciname byt krapet nervozni. Pokousime se zkontaktovat pres vysilacku, ale bezuspesne, nasledny pokus volat na Anniccin telefon konci ve chvili, kdy nam v aute zacne zvonit kapsa na sedadle. Projizdime Clevelandem po 90 Interstate a na jedne rovince do kopecka zkousim opet kontakt. Ozve se zapraskani, hura. Zpomalime jeste vic a nase druhe auto uz mame na dohled, Vasek se prohodil a nyni ridi Ales. Domlouvame se, ze na dalsim exitu sjedeme a tak v 1650 zastavujeme u benzinky, kde nemaji zadnou WiFi, takze se vydani dnesniho deniku zpozdi. Pres drobne komplikace s placenim nakonec v 1725 vyrazime dal na cestu.
Nudim se zalohuji fotky na prenosny disk a pisu denik, asi pujdu spat. Vasek uz vytuhl, ridi Ales a Petr vedle me si pripravuje emaily. Zapinam monitorovaci mod na bezdratove karte a nestacim se divit, Americane jsou uplni WiFi maniaci. Staci prejet kolem par domku a uz skacou desitky siti, dobra tretina nezabezpecena. Pisi predmluvu k deniku, zvracene par dni po zacatku, ale proc ne, ze. Pak jdu vybirat fotky, ktere by se daly k clankum v deniku.
Prejizdime ze statu Ohio do statu Indiana a prerizujeme hodinky o hodinu zpet.

pokracovani priste, prave jsme dojeli do nejakeh obalikova v jizni Dakote a davame si snidani