“Tadadadam, tadadadam.”. Nic. “Piiip, piiiip, piiiip.”. Nic. “Tu, tu, tu.”. Hrabu se z postele a nedetekuji zadny pohyb. Vsichni jsou jak sipkove ruzenky. Jdu se omyt, stale nic. Za chvili se ozvve tukani na dvere, Tomas s Anickou jsou vzhuru a miri nasnidani, tak jdu s nimi.
Snidane je docela chuda, ale za cenu hotelu se neni cemu divit. Vajicka, parecky, slaninka, dortiky, na to vse muzete zapomenout. Na vyber jsou zvlastni kolacky velikosti dlane, toasty, waffle, cornflaky, k piti pytlikovy caj, mleko, dva druhy juiceu a kava. Reklo by se vyber docela velky, ale oni se toasty s jahodovou marmeladou casem docela zajedi.
Na snidani dorazi zbytek naseho pokoje, kluci vypadaji velice nevyspale a znicene. Domlouvame plan, pojedeme jen jednim autem, abychom usetrili benzin, parkovne i nervy pri vzajemnem hledani, asi 15 minut preskladavame kufr a vytahujeme zadni sedacky v nasem minibusku a kolem 0815 vyrazime do Hollywoodu.
Ridim ja a cesta je to vesela, opet mraky pruhu, spousty aut a prvni vetsi doprani zacpa, pomalu popojizdime, cekame asi 10 minut. Na cedulich uz vidime napisy Hollywood, nase dve navigace se nemohou shodnout kudy. Volim Pavlovu, bod tam doplnil Vasek a za chvili zjistujeme, ze jsme trochu ztraceni. Bereme druhou navigaci a ta nas dovadi k parkovisti, kde zaplatime nekrestansskych 12 USD za parkovne, mista v garazich je pozehnane, jsme tu asi preci jen trochu brzy, je 0920 a park otvira v 1000.
Parkujeme v mnohapatrovem parkovacim dome a jedeme po eskalatorech nahoru. Prochazime ulickou plnou obchodu, vetsina jich je zavrena, jsme prakticky jedini, kteri zde prochazeji, slunce se hrabe nad obzor, vane svezi studeny vanek, neni moc dobra viditelnost, LA je porad ve svem smogovem kabatku. Vasek hlasi 24 stupnu a zatazeno, Pavel 32 a jasno.
Bereme slevovy kupon – 8 dolaru na osobu pri skupine vetsi nez 6 a jdeme vystat frontu k pokladne, predtim ale musime projit bezpecnostni kontrolou. Fronta ma asi 10 lidi, ale skoro se nehybe, je 0930 a otevreni je stale v nedohlednu. Behem cekani si fotim fontanu a obchody kolem.
Kdyz prichazime na radu, slunce uz ukazuje svou silu a zacina byt poradne teplo, nenamazani, bez cepic, nekteri bez slunecnich bryli, no uvidime, jak to dopadne. Pani nam nabizi VIP listky (100USD), ktere nam umozni predbehnout vsechny fronty, ale stejne jako u sezer co muzes – za 20 USD – odmitame. Mame listky, jednoho stal vstup 61USD a mirime do dalsi fronty, tentokrat na vstup. Brany parku uz se otviraji, ale lidi jeste nemohou dovnitr.
Je 0950 a VIP fronta se zacina zmensovat, prvni lide vchazeji do arealu. Za par minut se zacina pohybovat i nase fronta, pomalu se dostavame bliz a bliz. Tesne pred nami se fronta zastavuje, vstupni hlidac neco dlouze resi. Menime frontu a hura, jsme tu.
Vevnitr se schazime u prodejny Kodak, studujeme mapu a rozhodujeme se, ze nase prvni kroky povedou do Shrek 4D, prodirame se davem, je 0955. Dav se najednou zastavuje, nechapeme, co se deje, vylezame na schody a vidime, ze dav stoji pred pomyslnou barierou. Nahle se ozvou rolnicky z radia, kratky proslov a figurka filmove postavicky slavnostne otvira park. je 1000.
U Shrekova divadla opoustime dlouhy proud lidi a hlasim, ze letos uz do zadneho zabavniho parku nejdu, na muj vkus je tu az moc lidi. Shrekovo predstaveni by melo zacit v 1015, prochazime brzdici pruhy jako pred hradem Duloc, bereme si bryle z prihradek – prave sklo je polarizacni – a vchazime do shromazdovaci mistnosti. Tam nam pusti dlouhe uvodni video, behem nehoz to Japonska vyprava vzda a zmizi pryc. Uz si rikam, ze jsme zabili 20 minut, ale pak se otviraji dvere a ty nas vedou do kinosalu pro asi 300 lidi, ktery se beznadejne zaplnuje.
Na zacatku umesou princeznu Fionu a Shrek s oslikem ji celou dobu pronasleduji. Cele kino nejen vidite ve 3D, ale navic se do rytmu klepe sedacka, kdyz spadnou pavouci, tak Vam neco velice hnusneho sahne na nohy a kdyz projizdi Shrek vodopadem, anebo na neho plivne obluda, cosi mokreho Vam pristane na tvari. Atrakce idealni pro male deti, i kdyz jsem se dost lekl behem pavouciho dobrodruzstvi. Pak jsem se dival pod sedacku a byl to jen gumovy pasek.
Vracime bryle a mirime k veleslavne projizdce Hollywoodskymi studii. Sjizdime po eskalatorech a radime se do obrovske fronty citajici asi 600 lidi, kteri nedockave cekaji na vlackobus, kterym se studiemi projizdi. Behem cekani nam promitaji smycku s dvema moderatory, kteri ukazuji vychazejici hvezdy, dnesni 50tnici zacinali vsichni v serialu Miami Vice. Po cca 25 minutach se dostavame na radu a stoupame si kazdy na svou hvezdu, ktera nam rezervuje misto na sedadle vlacku. VIP hoste vesele vsechny predjizdeji a maji prvni vlacek jen pro sebe, navic ma jen 4 sedacky v rade, sockovlacek jich ma 6. Zaciname litovat, ze jsme si trochu nepriplatili.
Behem nastupovani doslo ke zmatkum, takze nakonec nesedim na kraji, jak jsem puvodne mel, ale ob misto, takze jsem byl lehce znechucen, asi toho moc nevyfotim. Vlacek se rozjel a muz v prvnim vagonu zacal mluvit, do ostatnich promlouval pres velke LCD obrazovky nad nasimi hlavami. Filmove mestecko je plne kulis a tak jsme videli auta z Rychle a zbesile, Domecek Normana Batese, Visteria Lane ze zoufalych manzelek, pristav z Celisti, dum u jezera z mnoha filmu a dalsi a dalsi a dalsi. Nekolikrat nam ukazali i specialni efekty, treba slavnou metrostanici, zraloka z celisti, rozbity boeing z valky svetu ci rozestoupivsi se jezero. Kdybych uz nic jineho nevidel, byl bych spokojen.
Po teto vyjizdce jsme jeli nahoru a resili, co dal, bylo zhruba 1130. Nakonec jsme sjeli po eskalatorech na nizsi podlazi, na kterem se nachazeji show Jursky park, Mumie, Specialni efekty a dalsi. Aby v parku neumirali lide na prehrati, maji spoustu chladicich stanic – vse vypada jako velky vetrnik, ktery rozprasuje jemnou vodni mlhu, v dopolednich hodinach je to neprijemne, ale jak slunce leze vys a vys, lide se zacinaji dobrovolne teto mlze vystavovat.
Jako prvni jdeme na specialni efekty, chvili cekame na shromazdisti a za chvili jsme vpusteni dovnitr. Prichazi pan se svou asistentkou, vybiraji dva dobrovolniky a zacinaji ukazovat triky, prokladane sprymy. Klasika – zelene pozadi, zpetna projekce, pocitacova animace. Posouvame se o podium dale, kde nam ukazuji dalkove ovladaneho robota, z ktereho se ale nakonec vyklube herec, pak techniky horroru – pousti na nas zimu, pohasnou svetla atd. Na dalsim a poslednim stanovisti vybiraji dalsi dobrovolniky a ukazuji, jak se film ozvucuje. 25 minut a jsme venku.
Nasledne mirime do stage Backdrift, venku je varovani o ohni. Vchazime do haly, ktera je cela venovana pozarnikum. Na videu nam herec povida o stejnojmennem filmu, u nas sel pod jinym jmenem, Kurt Russell hraje pozarnika, ktery se snazi chytiit zhare, ktery je vysazen na pozarniky. Behem predstaveni nam ukazuji ohen a nakonec nas posilaji do skladiste, ktere hralo ve filmu. Dvere se zaviraji, hluboky hlas nad nami nam rika, ze horet zaclo v male bunce, vidime oranzovy zablesk a budka zacina horet.
Ohen se pomalu rozsiruje, vsude jsou sudy popsane jako horlavina a vybusnina, zaciname citi t zar ohne, citit smradlavou primes zemniho plynu, zatim se zda vse v pohode. Zacinaji explodovat vodni ventily a z prehrateho potrubi zacina unikat vodni para, exploduje prvni sud s horlavinou. Zar uz je neprijemny. Ohen se rozsiruje dal a dal, prehoriva lavka, zacina se bortit, dalsi vybuch, dalsi, velke horko na obliceji, dalsi vybuch, vysleh ohne, BACHA, padaji na nas trubky primo nad nami, pomoooc. Ufff. Jeste ze slo jen o simulaci, chapu hlavni postavu, ktera rikala, ze se bude napriste ohni velkym obloukem vyhybat, tohle bylo proste ohnive peklo.
Vychazime v lehkem soku ven, v tele hromada adrenalinu a mirime na dalsi atrakci. Volime Jursky park, pocitame se a zjistujeme, ze nam chybi Vasek. Pro pripad ztraty clena vypravy mame sraz ve 1300 pred Kodakem. Jdeme na projizdku Jurskym parkem, schovvam fotak, protoze mam pocit, ze tohle by mohla byt velmi mokra vyprava. Sedame si do lodicek, retez nas vytahne na kopec a pak jedeme jak po sluzavce dolu. Semtam se vynori nejaky dinoraurus, aby na nas cakl trochu vody, proste nuda. Zajizdime do budovy, pred kterou na nas bafne T-Rex, projizdime znicenymi laboratoremi a najednou se cely clun naklani a vidime jen svetlo na konci tunelu. Aaaaaaaaaaaaaaaaaah. Temer volnym padem letime dolu a nabirame rychlost. Chudak Tom a Anicka, jsou predemnou hned v prvni rade, ty to asi sliznou. Behem 60 stupnoveho padu do vody na nas jeste bleskne blesk, asi nam dole budou chtit vnutit predrazenou fotku se zoufalymi obliceji.
S velkym splouchnutim koncime dole ve vode a mam pekne promocenou kosili a trochu i kalhoty, Tom je na tom podstatne hur, ale protoze je teplo, tak to zas tak moc nevadi. Fotky skutecne prodavaji a to za neuveritelnych 30 USD jednu. Stojime pred vchodem na atrakci a cekame na Vaska, myslime, ze jel za nami, za chvili ho vidime vysmateho. Domlouvame se, ze zatim na obed nepujdeme, doporucujeme mu Jursky park, on nam Mumii. Domluva je takova, ze se zase sejdeme u cedule.
U mumie je to blbe, musi se odlozit vsechno do skrinek, nase batohy se tam ale nevejdou, tak mame trochu problem. Tom s Anickou se nabizeji, ze veci pohlidaji a pak se vystridame. Jdeme vyckat asi 15 minutovou frontu, behem niz prochazime vnitrkem kobky a prokleje nas nejaky duch. Vsude jsou upozorneni, ze lide se slabym srdcem, tehotne, male deti, lidi s bolavymi zady a dalsi slabsi jedince na atrakci nevpusti. This is a high speed rollercoaster. Co to je, to to s nami jako pojede rychle, delame si legraci. Kdyz ale vidime televizi s nocnim snimanim ukazujici polosilene lidi a z vypravy se lide jen tezko potaci pryc, personal jim tleska, zaciname mit strach.
Sedame si do voziku a personal 3x kontroluje nase upnuti kovovou zavorou, to nas zneklidni jeste vice, co to k sakru bude. Vyjizdime poklidne a vjizdime do jeskyne, ve treti komnate nad nami zase stoji ten zoufalec, co nas jednou proklel a zakrici cosi ve smyslu, ze si to ted uzijem.
............................................................................................... Jak popsat nasledujicich 60 vterin je rebus. Pokud bych mel vystrihnout sprosta slova a uvahy o vlastni rychle a bolestive smrti, nezbude toho veru asi moc. Vozik sebou skubnul, hlava se mi zasekla do operky, prudce jsme vystrelili vzhuru, vykonne blesky nam daly najevo, ze nase vydrene obliceje si budeme opet moci dole koupit, nasledne jsme leteli jeste silenejsi rychlosti do klesajici levotocive zatacky, nasledovala pravotociva zvedaci, ve vozitku jsem mel ruce zatate do drzatka, hlavu do operky, nohy zaseknute do podlahy. Pokud mohu soudit, ostatni spolucestujici na tom byli podobne, nekteri jeste meli energii kricet. Semtam byla draha osvetlena, abychom vedeli, kudy priblizne jedeme a pak sebou vozik prudce skubnul a zastavil. Ze by konec? Chlapek opet zablekotal, ze s nami jeste neskoncil a najednou se vozik zacal otacet a mirit POZPATKU! Moje myslenky uz byly ciste a jasne, AT TO SAKRA UZ SKONCI. Projeli jsme zase par zatacek, uz jsem ani moc nevnimal kolik a vozik opet zastavil. Trochu se otocil a vsude se zacala tvorit mlha. Co nas ceka ted, to bude asi to nejlepsi nakonec, nejaka brutalita, ze jsem sem vubec chodil. Pak se otevreli dvere a vsude byli lidi a personal nam tleskal. To byl teda narez, rychlost a pretizeni se zatim neda srovnat s nicim, co jsem zatim zazil, proste skutecne sila.
Sli jsme ven a ztratili se Pavlovi,a le zato jsme nasli Toma s Anickou, rekli nam, ze Vasek hlida nase veci a ze jdou na mumii. Z hecu jsme rekli, ze pujdeme s nimi. Sice to nebylo uplne fer vuci Vaskovi s Pavlem, ale stejne bychom museli cekat, tak se aspon svezeme znovu. Behem cekani ve fronte jsme pomalu pripravovali nas par na to, ze to bude opravdu jizda, trochu jsme to i pribarvili, kdyz ale uvideli obrazovku se snimky a latinoamericanku, ktera vypadala na infarkt, zacali nam plne verit.
Druha jizda uz ale zdaleka nebyla tak pusobiva, jako ta predchozi, protoze jsme presne vedeli, do ceho jdeme a co nas ceka, tak jsme si aspon pekne zarvali. Sesli jsme se se vsemi u ceduli, kde se na nas Vasek trochu sklebil, ze jsme ho tam nechali tak dlouho, fronta se totiz protahla na nejakych 20 minut. Sli jsme hledat jidlo, ale restaurace ve spodni casti byly beznadejne plne, lide s naramky sezer co muzes chteli za sve dolary i to posledni kureci kridelko. Vyjeli jsme na horni cast parku, kde jsme nasli kureci bistro, kure s kasi a oblohou za 8,99, no nekup to. Navic jsme vyuzili i samoobsluzneho objednavaciho a platiciho systemu a za par minut uz jedli. Bylo to docela dobre a hlavne toho bylo hodne.
Po obede bylo asi 1550 a v 1610 zacinala jedna z hlavnich sou parku – Waterworld. Doufal jsem, ze show nebude stejna, jako film, tedy naprosty propadak. Usadili jsme se do horni casti tribuny, kde jiz nebylo napsano wet zone a vytahli fotoaparaty, ac jsme byli nekolikrat varovani, ze mohou navlhnout. V 1610 vylezli roztleskavaci. Tri chlapci pro kazdou stranu tribuny zahrivali dav, davali pohyny, kdy ma dav rvat a kdy ne. Bohuzel ne vsichni se do tohoto zapojili, nejlepsi byla asi tribuna naproti nam. Kdyz se chlapkovi neco nezdalo, vzal kybl a chrstl ho do davu. Chvili se takhle skadlili, az se otevreli dvere a do ustredniho bazenu vjela herecka, ktera nasla suchou zem, to nejcennejsi co ve waterworldu je.
Nasledne vjela lod se zaporakem, strileni, skakani do vody, vybuchy, spadle letadlo, dalsi vybuch, horici padouch pada do vody a happyend. Koniec filma. Herci jsou postavy z oblibenych serialu, ale podle obliceje jsem nikoho nepoznal, asi malo koukam na televizi.
Mirime s davem k vychodu a jdeme do domu hruzy. Mame z toho legraci, ale parkrat nas ze zdi vyskocivsi mumie, simpanz, frankenstein docela vydesi.
Pak se rozdelujeme, s Pavlem a Alesem chceme jit na Terminatora a pak na Simpson's ride a pak pripadne kdyz zbude cas jeste nekam. Vasek s Tomem a Anickou chteji na zvireci herce. Je 1650 a Terminatori show zacina v 1710. Cekame spolu s davem ve foyer a porad ne a ne show zacit. Bezi nejaky upotavkovy program, ale je to desna nuda. Kdyz se objevi pani, ktera nas ma vpustit dovnitr, tak si oddechnu, ale bohuzel jeste mluvi. Za chvili jsme ale uvnitr a konecne sedim, pekne me zacaly bolet nohy. Zacina naborovy program Cyberdynamics, kteri vyvinuly Skynet. Do prgramu vstupuje John Connor se svou matkou a varuji nas, pak se objevuji i na podiu a je tu i T1000 s motorkou, guverner to ale neni. Nasleduji prestrelky a honicky atd, nakonci ze sedacek vyleti i trocha vody a cuknou s nami. Docela pekne predstaveni, pred 10 lety to musela byt bomba.
Jdeme ven a mirime k Simpsonum, potkavame druhou cast nasi vypravy, ktera nam program doporucuje. Jdeme vystat ffrontu, behem niz nas bavi Apu, deda Simpson a sestry od Marge. Pak nas uvadecka odvede do cekaci mistnosti cislo 5, kde shledneme uvodni video a safety instructions. Vsechny batohy si mame odlozit, stejne tak i volne neupevnene veci. Ukoncete vystup a nastup, dvere se otviraji a pred sebou vidime srandovni vozicek, pripomina mi stroj casu, akorat mu chybi budiky a je divoce barevny.
Sedame si a zapiname pasy, s nami je otec s detmi, jedno jde k nam dozadu. Klucina vedle me se mi snazi ukazat, ze promitani bude nahore. Opona se roztahuje, vozik stoupa vzhuru. Pred nami se promita video a vsimam si, ze vedle nas je rada dalsich voziku. Zly krivak Bob nas nema rad a chce nam ublizit. Vozik se “rozjizdi”, jde jen o simulator, ale v prvnich par vterinach mozek opravdu veri, ze se ritime po silene horske draze do utrob zeme, je mi lehce spatne, ale kdyz mozek presvedcim, ze vlastne jen sedime na miste, vse se uklidni. Nasleduje silena projizdka, behem niz dostavame silene zachvaty smichu, za 4 minuty projizdka konci a jdeme na dalsi kolecko. To absolvujeme se starsim manzelskym parem, ktery odchazi lehce otresen.
Jdeme ke vchodu, po ceste si Pavel jeste koupi hlavu Homera Simpsona – je to velka lahev na piti, jdeme do garazi, kde kupodivu nachazime nase auto a mirime nekam, kde by me byt videt napis Hollywood. Bohuzel si moc nerozumime a tak nastavujeme kurz primo k pismenkum. Prodiram se mezi velkymi zahradami mistnich bohacu, mnoho jich ma na zahrade kone a pak mirim nahoru. Vsude jsou napisy no access to Hollywood signs, ale porad slysim jed nahoru. Pak je silnice prehrazena a konci parkovistem, dal je soukroma cesta a Vasek me presvedcuje, at po ni jedu. Poznat mistni vezeni se mi nechce a tak No entry respektuji, vycouvavam a davame do navigace dalsi cil.
Chvili jedu dolu, abych nasledne opet zamiril nahoru a to po velice uzke klikate ceste, dve otacky volantem tam, dve zpatky, stopka, doleva, doprava, Tomas se vzadu uz smeje, co jsem pry Vaskovi udelal, ze me zene takovouhle silnici. Najednou pres cestu bagr. U vilek parkuji jaguary, mercedesy, chevrolety, docela draha auta a skoro kazdy dum se rozsviti, kdyz kolem nej projizdim. Semtam mrknu do zrcatka, jestli uz za nami neni vozidlo mistni policie, kdyz vidime dalsi napis Really no access to Hollywood signs, auto otacim a mirime po jine ceste dolu. Jina, ale stejne klikata, schvalne, kolik domu hvezd jsme minuli.
Do hotelu dorazime kolem 2100 a mam trochu hlad. Nejprve jdeme ale vyprat. Jdu se vedle zeptat, jestli by sel nekdo na jidlo, Tomas prikyvuje. Peru s Alesem svetle pradlo a vyrazime na jidlo do protejsiho Subway. Footlong houska za 5USD, to docela ujde, rikame si syr, cibuli, papriku a rajcata a velkou housku az na Toma bez problemu snime. Pri ceste zpet koupime jeste 6 plechovek Budu a v pradelne behem cekani na susicku si s Alesem a Tomem jedno dame.
Vsechno hotovo, je cas jit spat. udicek stanovujeme na 0800 a kolem 2300 usiname, uz nam nefunguje internet.
Snidane je docela chuda, ale za cenu hotelu se neni cemu divit. Vajicka, parecky, slaninka, dortiky, na to vse muzete zapomenout. Na vyber jsou zvlastni kolacky velikosti dlane, toasty, waffle, cornflaky, k piti pytlikovy caj, mleko, dva druhy juiceu a kava. Reklo by se vyber docela velky, ale oni se toasty s jahodovou marmeladou casem docela zajedi.
Na snidani dorazi zbytek naseho pokoje, kluci vypadaji velice nevyspale a znicene. Domlouvame plan, pojedeme jen jednim autem, abychom usetrili benzin, parkovne i nervy pri vzajemnem hledani, asi 15 minut preskladavame kufr a vytahujeme zadni sedacky v nasem minibusku a kolem 0815 vyrazime do Hollywoodu.
Ridim ja a cesta je to vesela, opet mraky pruhu, spousty aut a prvni vetsi doprani zacpa, pomalu popojizdime, cekame asi 10 minut. Na cedulich uz vidime napisy Hollywood, nase dve navigace se nemohou shodnout kudy. Volim Pavlovu, bod tam doplnil Vasek a za chvili zjistujeme, ze jsme trochu ztraceni. Bereme druhou navigaci a ta nas dovadi k parkovisti, kde zaplatime nekrestansskych 12 USD za parkovne, mista v garazich je pozehnane, jsme tu asi preci jen trochu brzy, je 0920 a park otvira v 1000.
Parkujeme v mnohapatrovem parkovacim dome a jedeme po eskalatorech nahoru. Prochazime ulickou plnou obchodu, vetsina jich je zavrena, jsme prakticky jedini, kteri zde prochazeji, slunce se hrabe nad obzor, vane svezi studeny vanek, neni moc dobra viditelnost, LA je porad ve svem smogovem kabatku. Vasek hlasi 24 stupnu a zatazeno, Pavel 32 a jasno.
Bereme slevovy kupon – 8 dolaru na osobu pri skupine vetsi nez 6 a jdeme vystat frontu k pokladne, predtim ale musime projit bezpecnostni kontrolou. Fronta ma asi 10 lidi, ale skoro se nehybe, je 0930 a otevreni je stale v nedohlednu. Behem cekani si fotim fontanu a obchody kolem.
Kdyz prichazime na radu, slunce uz ukazuje svou silu a zacina byt poradne teplo, nenamazani, bez cepic, nekteri bez slunecnich bryli, no uvidime, jak to dopadne. Pani nam nabizi VIP listky (100USD), ktere nam umozni predbehnout vsechny fronty, ale stejne jako u sezer co muzes – za 20 USD – odmitame. Mame listky, jednoho stal vstup 61USD a mirime do dalsi fronty, tentokrat na vstup. Brany parku uz se otviraji, ale lidi jeste nemohou dovnitr.
Je 0950 a VIP fronta se zacina zmensovat, prvni lide vchazeji do arealu. Za par minut se zacina pohybovat i nase fronta, pomalu se dostavame bliz a bliz. Tesne pred nami se fronta zastavuje, vstupni hlidac neco dlouze resi. Menime frontu a hura, jsme tu.
Vevnitr se schazime u prodejny Kodak, studujeme mapu a rozhodujeme se, ze nase prvni kroky povedou do Shrek 4D, prodirame se davem, je 0955. Dav se najednou zastavuje, nechapeme, co se deje, vylezame na schody a vidime, ze dav stoji pred pomyslnou barierou. Nahle se ozvou rolnicky z radia, kratky proslov a figurka filmove postavicky slavnostne otvira park. je 1000.
U Shrekova divadla opoustime dlouhy proud lidi a hlasim, ze letos uz do zadneho zabavniho parku nejdu, na muj vkus je tu az moc lidi. Shrekovo predstaveni by melo zacit v 1015, prochazime brzdici pruhy jako pred hradem Duloc, bereme si bryle z prihradek – prave sklo je polarizacni – a vchazime do shromazdovaci mistnosti. Tam nam pusti dlouhe uvodni video, behem nehoz to Japonska vyprava vzda a zmizi pryc. Uz si rikam, ze jsme zabili 20 minut, ale pak se otviraji dvere a ty nas vedou do kinosalu pro asi 300 lidi, ktery se beznadejne zaplnuje.
Na zacatku umesou princeznu Fionu a Shrek s oslikem ji celou dobu pronasleduji. Cele kino nejen vidite ve 3D, ale navic se do rytmu klepe sedacka, kdyz spadnou pavouci, tak Vam neco velice hnusneho sahne na nohy a kdyz projizdi Shrek vodopadem, anebo na neho plivne obluda, cosi mokreho Vam pristane na tvari. Atrakce idealni pro male deti, i kdyz jsem se dost lekl behem pavouciho dobrodruzstvi. Pak jsem se dival pod sedacku a byl to jen gumovy pasek.
Vracime bryle a mirime k veleslavne projizdce Hollywoodskymi studii. Sjizdime po eskalatorech a radime se do obrovske fronty citajici asi 600 lidi, kteri nedockave cekaji na vlackobus, kterym se studiemi projizdi. Behem cekani nam promitaji smycku s dvema moderatory, kteri ukazuji vychazejici hvezdy, dnesni 50tnici zacinali vsichni v serialu Miami Vice. Po cca 25 minutach se dostavame na radu a stoupame si kazdy na svou hvezdu, ktera nam rezervuje misto na sedadle vlacku. VIP hoste vesele vsechny predjizdeji a maji prvni vlacek jen pro sebe, navic ma jen 4 sedacky v rade, sockovlacek jich ma 6. Zaciname litovat, ze jsme si trochu nepriplatili.
Behem nastupovani doslo ke zmatkum, takze nakonec nesedim na kraji, jak jsem puvodne mel, ale ob misto, takze jsem byl lehce znechucen, asi toho moc nevyfotim. Vlacek se rozjel a muz v prvnim vagonu zacal mluvit, do ostatnich promlouval pres velke LCD obrazovky nad nasimi hlavami. Filmove mestecko je plne kulis a tak jsme videli auta z Rychle a zbesile, Domecek Normana Batese, Visteria Lane ze zoufalych manzelek, pristav z Celisti, dum u jezera z mnoha filmu a dalsi a dalsi a dalsi. Nekolikrat nam ukazali i specialni efekty, treba slavnou metrostanici, zraloka z celisti, rozbity boeing z valky svetu ci rozestoupivsi se jezero. Kdybych uz nic jineho nevidel, byl bych spokojen.
Po teto vyjizdce jsme jeli nahoru a resili, co dal, bylo zhruba 1130. Nakonec jsme sjeli po eskalatorech na nizsi podlazi, na kterem se nachazeji show Jursky park, Mumie, Specialni efekty a dalsi. Aby v parku neumirali lide na prehrati, maji spoustu chladicich stanic – vse vypada jako velky vetrnik, ktery rozprasuje jemnou vodni mlhu, v dopolednich hodinach je to neprijemne, ale jak slunce leze vys a vys, lide se zacinaji dobrovolne teto mlze vystavovat.
Jako prvni jdeme na specialni efekty, chvili cekame na shromazdisti a za chvili jsme vpusteni dovnitr. Prichazi pan se svou asistentkou, vybiraji dva dobrovolniky a zacinaji ukazovat triky, prokladane sprymy. Klasika – zelene pozadi, zpetna projekce, pocitacova animace. Posouvame se o podium dale, kde nam ukazuji dalkove ovladaneho robota, z ktereho se ale nakonec vyklube herec, pak techniky horroru – pousti na nas zimu, pohasnou svetla atd. Na dalsim a poslednim stanovisti vybiraji dalsi dobrovolniky a ukazuji, jak se film ozvucuje. 25 minut a jsme venku.
Nasledne mirime do stage Backdrift, venku je varovani o ohni. Vchazime do haly, ktera je cela venovana pozarnikum. Na videu nam herec povida o stejnojmennem filmu, u nas sel pod jinym jmenem, Kurt Russell hraje pozarnika, ktery se snazi chytiit zhare, ktery je vysazen na pozarniky. Behem predstaveni nam ukazuji ohen a nakonec nas posilaji do skladiste, ktere hralo ve filmu. Dvere se zaviraji, hluboky hlas nad nami nam rika, ze horet zaclo v male bunce, vidime oranzovy zablesk a budka zacina horet.
Ohen se pomalu rozsiruje, vsude jsou sudy popsane jako horlavina a vybusnina, zaciname citi t zar ohne, citit smradlavou primes zemniho plynu, zatim se zda vse v pohode. Zacinaji explodovat vodni ventily a z prehrateho potrubi zacina unikat vodni para, exploduje prvni sud s horlavinou. Zar uz je neprijemny. Ohen se rozsiruje dal a dal, prehoriva lavka, zacina se bortit, dalsi vybuch, dalsi, velke horko na obliceji, dalsi vybuch, vysleh ohne, BACHA, padaji na nas trubky primo nad nami, pomoooc. Ufff. Jeste ze slo jen o simulaci, chapu hlavni postavu, ktera rikala, ze se bude napriste ohni velkym obloukem vyhybat, tohle bylo proste ohnive peklo.
Vychazime v lehkem soku ven, v tele hromada adrenalinu a mirime na dalsi atrakci. Volime Jursky park, pocitame se a zjistujeme, ze nam chybi Vasek. Pro pripad ztraty clena vypravy mame sraz ve 1300 pred Kodakem. Jdeme na projizdku Jurskym parkem, schovvam fotak, protoze mam pocit, ze tohle by mohla byt velmi mokra vyprava. Sedame si do lodicek, retez nas vytahne na kopec a pak jedeme jak po sluzavce dolu. Semtam se vynori nejaky dinoraurus, aby na nas cakl trochu vody, proste nuda. Zajizdime do budovy, pred kterou na nas bafne T-Rex, projizdime znicenymi laboratoremi a najednou se cely clun naklani a vidime jen svetlo na konci tunelu. Aaaaaaaaaaaaaaaaaah. Temer volnym padem letime dolu a nabirame rychlost. Chudak Tom a Anicka, jsou predemnou hned v prvni rade, ty to asi sliznou. Behem 60 stupnoveho padu do vody na nas jeste bleskne blesk, asi nam dole budou chtit vnutit predrazenou fotku se zoufalymi obliceji.
S velkym splouchnutim koncime dole ve vode a mam pekne promocenou kosili a trochu i kalhoty, Tom je na tom podstatne hur, ale protoze je teplo, tak to zas tak moc nevadi. Fotky skutecne prodavaji a to za neuveritelnych 30 USD jednu. Stojime pred vchodem na atrakci a cekame na Vaska, myslime, ze jel za nami, za chvili ho vidime vysmateho. Domlouvame se, ze zatim na obed nepujdeme, doporucujeme mu Jursky park, on nam Mumii. Domluva je takova, ze se zase sejdeme u cedule.
U mumie je to blbe, musi se odlozit vsechno do skrinek, nase batohy se tam ale nevejdou, tak mame trochu problem. Tom s Anickou se nabizeji, ze veci pohlidaji a pak se vystridame. Jdeme vyckat asi 15 minutovou frontu, behem niz prochazime vnitrkem kobky a prokleje nas nejaky duch. Vsude jsou upozorneni, ze lide se slabym srdcem, tehotne, male deti, lidi s bolavymi zady a dalsi slabsi jedince na atrakci nevpusti. This is a high speed rollercoaster. Co to je, to to s nami jako pojede rychle, delame si legraci. Kdyz ale vidime televizi s nocnim snimanim ukazujici polosilene lidi a z vypravy se lide jen tezko potaci pryc, personal jim tleska, zaciname mit strach.
Sedame si do voziku a personal 3x kontroluje nase upnuti kovovou zavorou, to nas zneklidni jeste vice, co to k sakru bude. Vyjizdime poklidne a vjizdime do jeskyne, ve treti komnate nad nami zase stoji ten zoufalec, co nas jednou proklel a zakrici cosi ve smyslu, ze si to ted uzijem.
............................................................................................... Jak popsat nasledujicich 60 vterin je rebus. Pokud bych mel vystrihnout sprosta slova a uvahy o vlastni rychle a bolestive smrti, nezbude toho veru asi moc. Vozik sebou skubnul, hlava se mi zasekla do operky, prudce jsme vystrelili vzhuru, vykonne blesky nam daly najevo, ze nase vydrene obliceje si budeme opet moci dole koupit, nasledne jsme leteli jeste silenejsi rychlosti do klesajici levotocive zatacky, nasledovala pravotociva zvedaci, ve vozitku jsem mel ruce zatate do drzatka, hlavu do operky, nohy zaseknute do podlahy. Pokud mohu soudit, ostatni spolucestujici na tom byli podobne, nekteri jeste meli energii kricet. Semtam byla draha osvetlena, abychom vedeli, kudy priblizne jedeme a pak sebou vozik prudce skubnul a zastavil. Ze by konec? Chlapek opet zablekotal, ze s nami jeste neskoncil a najednou se vozik zacal otacet a mirit POZPATKU! Moje myslenky uz byly ciste a jasne, AT TO SAKRA UZ SKONCI. Projeli jsme zase par zatacek, uz jsem ani moc nevnimal kolik a vozik opet zastavil. Trochu se otocil a vsude se zacala tvorit mlha. Co nas ceka ted, to bude asi to nejlepsi nakonec, nejaka brutalita, ze jsem sem vubec chodil. Pak se otevreli dvere a vsude byli lidi a personal nam tleskal. To byl teda narez, rychlost a pretizeni se zatim neda srovnat s nicim, co jsem zatim zazil, proste skutecne sila.
Sli jsme ven a ztratili se Pavlovi,a le zato jsme nasli Toma s Anickou, rekli nam, ze Vasek hlida nase veci a ze jdou na mumii. Z hecu jsme rekli, ze pujdeme s nimi. Sice to nebylo uplne fer vuci Vaskovi s Pavlem, ale stejne bychom museli cekat, tak se aspon svezeme znovu. Behem cekani ve fronte jsme pomalu pripravovali nas par na to, ze to bude opravdu jizda, trochu jsme to i pribarvili, kdyz ale uvideli obrazovku se snimky a latinoamericanku, ktera vypadala na infarkt, zacali nam plne verit.
Druha jizda uz ale zdaleka nebyla tak pusobiva, jako ta predchozi, protoze jsme presne vedeli, do ceho jdeme a co nas ceka, tak jsme si aspon pekne zarvali. Sesli jsme se se vsemi u ceduli, kde se na nas Vasek trochu sklebil, ze jsme ho tam nechali tak dlouho, fronta se totiz protahla na nejakych 20 minut. Sli jsme hledat jidlo, ale restaurace ve spodni casti byly beznadejne plne, lide s naramky sezer co muzes chteli za sve dolary i to posledni kureci kridelko. Vyjeli jsme na horni cast parku, kde jsme nasli kureci bistro, kure s kasi a oblohou za 8,99, no nekup to. Navic jsme vyuzili i samoobsluzneho objednavaciho a platiciho systemu a za par minut uz jedli. Bylo to docela dobre a hlavne toho bylo hodne.
Po obede bylo asi 1550 a v 1610 zacinala jedna z hlavnich sou parku – Waterworld. Doufal jsem, ze show nebude stejna, jako film, tedy naprosty propadak. Usadili jsme se do horni casti tribuny, kde jiz nebylo napsano wet zone a vytahli fotoaparaty, ac jsme byli nekolikrat varovani, ze mohou navlhnout. V 1610 vylezli roztleskavaci. Tri chlapci pro kazdou stranu tribuny zahrivali dav, davali pohyny, kdy ma dav rvat a kdy ne. Bohuzel ne vsichni se do tohoto zapojili, nejlepsi byla asi tribuna naproti nam. Kdyz se chlapkovi neco nezdalo, vzal kybl a chrstl ho do davu. Chvili se takhle skadlili, az se otevreli dvere a do ustredniho bazenu vjela herecka, ktera nasla suchou zem, to nejcennejsi co ve waterworldu je.
Nasledne vjela lod se zaporakem, strileni, skakani do vody, vybuchy, spadle letadlo, dalsi vybuch, horici padouch pada do vody a happyend. Koniec filma. Herci jsou postavy z oblibenych serialu, ale podle obliceje jsem nikoho nepoznal, asi malo koukam na televizi.
Mirime s davem k vychodu a jdeme do domu hruzy. Mame z toho legraci, ale parkrat nas ze zdi vyskocivsi mumie, simpanz, frankenstein docela vydesi.
Pak se rozdelujeme, s Pavlem a Alesem chceme jit na Terminatora a pak na Simpson's ride a pak pripadne kdyz zbude cas jeste nekam. Vasek s Tomem a Anickou chteji na zvireci herce. Je 1650 a Terminatori show zacina v 1710. Cekame spolu s davem ve foyer a porad ne a ne show zacit. Bezi nejaky upotavkovy program, ale je to desna nuda. Kdyz se objevi pani, ktera nas ma vpustit dovnitr, tak si oddechnu, ale bohuzel jeste mluvi. Za chvili jsme ale uvnitr a konecne sedim, pekne me zacaly bolet nohy. Zacina naborovy program Cyberdynamics, kteri vyvinuly Skynet. Do prgramu vstupuje John Connor se svou matkou a varuji nas, pak se objevuji i na podiu a je tu i T1000 s motorkou, guverner to ale neni. Nasleduji prestrelky a honicky atd, nakonci ze sedacek vyleti i trocha vody a cuknou s nami. Docela pekne predstaveni, pred 10 lety to musela byt bomba.
Jdeme ven a mirime k Simpsonum, potkavame druhou cast nasi vypravy, ktera nam program doporucuje. Jdeme vystat ffrontu, behem niz nas bavi Apu, deda Simpson a sestry od Marge. Pak nas uvadecka odvede do cekaci mistnosti cislo 5, kde shledneme uvodni video a safety instructions. Vsechny batohy si mame odlozit, stejne tak i volne neupevnene veci. Ukoncete vystup a nastup, dvere se otviraji a pred sebou vidime srandovni vozicek, pripomina mi stroj casu, akorat mu chybi budiky a je divoce barevny.
Sedame si a zapiname pasy, s nami je otec s detmi, jedno jde k nam dozadu. Klucina vedle me se mi snazi ukazat, ze promitani bude nahore. Opona se roztahuje, vozik stoupa vzhuru. Pred nami se promita video a vsimam si, ze vedle nas je rada dalsich voziku. Zly krivak Bob nas nema rad a chce nam ublizit. Vozik se “rozjizdi”, jde jen o simulator, ale v prvnich par vterinach mozek opravdu veri, ze se ritime po silene horske draze do utrob zeme, je mi lehce spatne, ale kdyz mozek presvedcim, ze vlastne jen sedime na miste, vse se uklidni. Nasleduje silena projizdka, behem niz dostavame silene zachvaty smichu, za 4 minuty projizdka konci a jdeme na dalsi kolecko. To absolvujeme se starsim manzelskym parem, ktery odchazi lehce otresen.
Jdeme ke vchodu, po ceste si Pavel jeste koupi hlavu Homera Simpsona – je to velka lahev na piti, jdeme do garazi, kde kupodivu nachazime nase auto a mirime nekam, kde by me byt videt napis Hollywood. Bohuzel si moc nerozumime a tak nastavujeme kurz primo k pismenkum. Prodiram se mezi velkymi zahradami mistnich bohacu, mnoho jich ma na zahrade kone a pak mirim nahoru. Vsude jsou napisy no access to Hollywood signs, ale porad slysim jed nahoru. Pak je silnice prehrazena a konci parkovistem, dal je soukroma cesta a Vasek me presvedcuje, at po ni jedu. Poznat mistni vezeni se mi nechce a tak No entry respektuji, vycouvavam a davame do navigace dalsi cil.
Chvili jedu dolu, abych nasledne opet zamiril nahoru a to po velice uzke klikate ceste, dve otacky volantem tam, dve zpatky, stopka, doleva, doprava, Tomas se vzadu uz smeje, co jsem pry Vaskovi udelal, ze me zene takovouhle silnici. Najednou pres cestu bagr. U vilek parkuji jaguary, mercedesy, chevrolety, docela draha auta a skoro kazdy dum se rozsviti, kdyz kolem nej projizdim. Semtam mrknu do zrcatka, jestli uz za nami neni vozidlo mistni policie, kdyz vidime dalsi napis Really no access to Hollywood signs, auto otacim a mirime po jine ceste dolu. Jina, ale stejne klikata, schvalne, kolik domu hvezd jsme minuli.
Do hotelu dorazime kolem 2100 a mam trochu hlad. Nejprve jdeme ale vyprat. Jdu se vedle zeptat, jestli by sel nekdo na jidlo, Tomas prikyvuje. Peru s Alesem svetle pradlo a vyrazime na jidlo do protejsiho Subway. Footlong houska za 5USD, to docela ujde, rikame si syr, cibuli, papriku a rajcata a velkou housku az na Toma bez problemu snime. Pri ceste zpet koupime jeste 6 plechovek Budu a v pradelne behem cekani na susicku si s Alesem a Tomem jedno dame.
Vsechno hotovo, je cas jit spat. udicek stanovujeme na 0800 a kolem 2300 usiname, uz nam nefunguje internet.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
0 komentářů:
Okomentovat