Bereme jidlo a mirime s autem zpet ke stanu. U nej zjistujeme, ze jsme trochu zanedbali pripravu, protoze nemame zapalovac, kterym bychom zapalili plotynku varice a asi nemame ani spagety, jedine, co mame jsou nudle urcene k zapeceni v troube. Jsme to ale troubove...
Problem se nastesti podarilo relativne rychle vyresit, spagety jsme nasli ve schrance na medvedy, kam je Vasek predtim ukryl, se zapalenim plotenky to bylo horsi. Napadlo me, ze bych mohl vyuzit tabornicky zapalovac, ktery jsem si na zacatku cesty koupil. Prvni jsem nemohl najit, tak jsem vybalil druhy. Uzka tycinka s malym hlinikovym pliskem slouzi jako skrtatko, z tycky se nozem oskrabe trocha materialu a ten se skrtnutim zapali. Neskrabal jsem, jen jsem skrtal. Na asi 8 pokus se povedlo a ani mi plynovy horak moc nesezehl chlupy na ruce.
Dalsi spatnou zpravou bylo, ze nam zacal dochazet plyn v bombe, o ktere Tom tvrdil, ze vydrzi mesic denniho vareni. Trocha moc spatnych zprav najednou, ze. Nicmene varime a varime, Vasek rozdelava plechovku s pro me odpudivym cervenym cosi, ktere nazyva rajcatovym ragu. Ohriva ho na druhem horaku, plyn postupne ubyva. Beru tvrdy syr a nozem ukrajuji male kousicky, abych dosahl efektu nastrouhaneho syra. Pozdeji se ukaze, ze tento syr asi ani neni syr a tak se rozhodne teplem netavi. Za nase 2,45 jsme koupili asi obarvene oranzove blato s prichuti syra, no nic.
Malem bych zapomnel na to, ze jsme jeste zjistili, ze nemame sul, ta je taky v druhem aute. Nevarici se spagety, ktere se slepuji a pripaluji v hrnci a kolem nich u plotenky 4 zoufalci, tento obrazek se stal cilem par fotografu. Kolem stanu totiz vedla trailova cesta a tak kolem nas proslo asi 40 lidi a par z nich si nas opravdu fotilo. Pavel tuto situaci komentoval rozesmatymi slovy:”Rusky zajezd.”. No videli jste nekdy nekoho, kdo si v kempu v 7 vecer vari spagety v malem koflicku na uhasinajicim plynovem horaku, kdyz vsichni okolo uz zapaluji obrovske ohne?
Behem vareni jsme s Alesem vyrazili na drevo, ktere Vasek sliboval. Nasli jsme Jeden padly strom vahy cca 2 tuny, dale mensi odrezek velikosti velkeho stolu a pak uz jen male pidivetevky. Donesli jsme k ohni dve naruce vetyvek s komentarem, ze to je asi vse, co v okoli najdeme. Cekal jsem, ze to Vaska vyprovokuje a pujde prinest neco k zapaleni, ale neodhadl jsem ho.
Po dalsich 10 minutach vyrazim na obchuzku, vylezam na vysokou skalu a prelezam na druhou stranu, kde narazim opet na trailovou trasu. Vsude je klid, jen veverky mi nadavaji a ptaci rvou, voda v blizkem potoce bubla. Jdu se k nemu podivat a upozornuje me velka cedule, ze na tomto miste kazdorocne nekdo zemre. Uklouzne, spadne do vody a utone. Jak se mu to v 20 cm vody podari je mi zahadou, ale mozna na jare nebo v obdobi destu je tato ricka zcela o necem jinem. Norim ruku do vody a necitim prsty, voda ma tak 5-10 stupnu.
Vracim se zpet a voda uz se zacala varit, konecne. Po 20 minutach to vypada, ze spagety jsou konecne udelane. Pomoci vidlicek neobratne vyndavame spagety, abychom udrzeli vodu pri nejake rozumne teplote. Prvni jim ja a Vasek, Ales s Pavlem mezitim a behem vareni spaget konzumuji studeny luncheonmeat. Pavluv komentar:”A to jsem si myslel, ze tohle svinstvo po vojne uz nikdy nevemu do huby.”, nas docela pobavil.
Dolim rozvarene spagety se zlutym blatem doplnene hromadou kecupu (Znate to, s kecupem chutna vsechno stejne.) a zaludek si prestava stezovat. Sice jsem mu dal peknou vatu, ale aspon tam neco je. Kluci vari dalsi spagety za obcasneho cvakani fotoaparatu a Vasek zkousi kontakt pomoci vysilacky. Mobilniho signalu se v horach nedockatte. Kluci zjistuji, ze se vyvarila prakticky vsechna voda a ze spagety uz jedou jen v pare, za par minut konci s varem a zacinaji vyndavat, je jich tolik, ze si davam jeste pridavek.
Zhasiname varic a resime, co dal. Pavel si pripravuje spani v aute, sklapi si predni sedacku i tu prostredni a ziskava krasne dlouhe loze jako z 3 hvezdickoveho hotelu. Zapada slunce a behem par minut je tma, jakou v Cechach skoro nezname. Vsude se rozsviti hvezdy a neni videt na krok. Jen svetla vzdalenych ohnu a toalet nam pomahaji v orientaci.
Zapalime ohen. S Alesem bereme nejaka drivka noviny, polinko a stavime malou hranicku. Ale jak ji zapalit? Budu muset zjistit, jestli svym zapalovacem skutecne ohen zapalim. Nachazim prvni spalik magnesia a na pripraveny papir skrabu malou hromadku kovovych pilinek. Davam papir k ohni a zveda se mirny vetrik, ktery mi pilinky rozfoukava. Hranou noze jezdim po skrtatku, objevuji se jiskry, ale prasek ne a ne zahoret. Najednou se objevi jiskra, pak zablesk a papir prohori a zhasne. Tesne. Znovu zkousim skrtat, ale uz mam unavene zapesti, tak mi skoro ani nevyletuji jiskry. Pujcuji skrtatko a nuz Alesovi a ten na 3 pokus vykouzli krasnou jiskru, vsechen zbyvajici prasek vzplane a pak i papir. Prisouvame ho k ohni a zacina horet stredni papir a pak i slabe vetevky, mame ohen.
Zacina horet i nase polinko, pak i jedno napul ohorele od minulych lidi. Prichazi Vasek a rika, ze by nezapaloval nove polinko, ze si ho mame schovat na horsi casy. Tak ho z ohne odebirame a ohen za par minut temer zhasina. Je 2045, Pavel si jde vycistit zuby a rika, ze kdyz se do 20 minut nevrati, mame ho jit zachranit. Sedim u ohne, pozoruji uhliky a nadhernou nocni oblohu, poskakujici veverky. Ohen uz jen poblafava, tak ho rozhrnuji, aby nahoodu nezacal v noci horet. Podle pravidel parku by se mel zalit a pak 30 minut sledovat, ale kluci rikaji, ze netreba, trochu ho jeste sypu popelem, az je jistota, ze nevzplane.
Pomalu se ukladame ke spanku, je teplo, tak ani nevybaluji spacak. Odhadujeme, ze Tom s Anickou uz nedorazi, ze zustali nekde po ceste v motelu. Pomalu usiname.
Uslysim, jak Pavel otvira okenko a znamy zvuk vysilacky. “Jsme na 198, za mostem doleva.” Nasi uz jsou asi blizko, takze zadny motel. Za par minut uz nam do stanu sviti bile svetlo a slysim zname hlasy. “Tome, me uz se stan stavet nechce, spim v aute.” Zacina byt zima tak beru spacak a lezu do nej, venku muze byt tak 15 st.
Problem se nastesti podarilo relativne rychle vyresit, spagety jsme nasli ve schrance na medvedy, kam je Vasek predtim ukryl, se zapalenim plotenky to bylo horsi. Napadlo me, ze bych mohl vyuzit tabornicky zapalovac, ktery jsem si na zacatku cesty koupil. Prvni jsem nemohl najit, tak jsem vybalil druhy. Uzka tycinka s malym hlinikovym pliskem slouzi jako skrtatko, z tycky se nozem oskrabe trocha materialu a ten se skrtnutim zapali. Neskrabal jsem, jen jsem skrtal. Na asi 8 pokus se povedlo a ani mi plynovy horak moc nesezehl chlupy na ruce.
Dalsi spatnou zpravou bylo, ze nam zacal dochazet plyn v bombe, o ktere Tom tvrdil, ze vydrzi mesic denniho vareni. Trocha moc spatnych zprav najednou, ze. Nicmene varime a varime, Vasek rozdelava plechovku s pro me odpudivym cervenym cosi, ktere nazyva rajcatovym ragu. Ohriva ho na druhem horaku, plyn postupne ubyva. Beru tvrdy syr a nozem ukrajuji male kousicky, abych dosahl efektu nastrouhaneho syra. Pozdeji se ukaze, ze tento syr asi ani neni syr a tak se rozhodne teplem netavi. Za nase 2,45 jsme koupili asi obarvene oranzove blato s prichuti syra, no nic.
Malem bych zapomnel na to, ze jsme jeste zjistili, ze nemame sul, ta je taky v druhem aute. Nevarici se spagety, ktere se slepuji a pripaluji v hrnci a kolem nich u plotenky 4 zoufalci, tento obrazek se stal cilem par fotografu. Kolem stanu totiz vedla trailova cesta a tak kolem nas proslo asi 40 lidi a par z nich si nas opravdu fotilo. Pavel tuto situaci komentoval rozesmatymi slovy:”Rusky zajezd.”. No videli jste nekdy nekoho, kdo si v kempu v 7 vecer vari spagety v malem koflicku na uhasinajicim plynovem horaku, kdyz vsichni okolo uz zapaluji obrovske ohne?
Behem vareni jsme s Alesem vyrazili na drevo, ktere Vasek sliboval. Nasli jsme Jeden padly strom vahy cca 2 tuny, dale mensi odrezek velikosti velkeho stolu a pak uz jen male pidivetevky. Donesli jsme k ohni dve naruce vetyvek s komentarem, ze to je asi vse, co v okoli najdeme. Cekal jsem, ze to Vaska vyprovokuje a pujde prinest neco k zapaleni, ale neodhadl jsem ho.
Po dalsich 10 minutach vyrazim na obchuzku, vylezam na vysokou skalu a prelezam na druhou stranu, kde narazim opet na trailovou trasu. Vsude je klid, jen veverky mi nadavaji a ptaci rvou, voda v blizkem potoce bubla. Jdu se k nemu podivat a upozornuje me velka cedule, ze na tomto miste kazdorocne nekdo zemre. Uklouzne, spadne do vody a utone. Jak se mu to v 20 cm vody podari je mi zahadou, ale mozna na jare nebo v obdobi destu je tato ricka zcela o necem jinem. Norim ruku do vody a necitim prsty, voda ma tak 5-10 stupnu.
Vracim se zpet a voda uz se zacala varit, konecne. Po 20 minutach to vypada, ze spagety jsou konecne udelane. Pomoci vidlicek neobratne vyndavame spagety, abychom udrzeli vodu pri nejake rozumne teplote. Prvni jim ja a Vasek, Ales s Pavlem mezitim a behem vareni spaget konzumuji studeny luncheonmeat. Pavluv komentar:”A to jsem si myslel, ze tohle svinstvo po vojne uz nikdy nevemu do huby.”, nas docela pobavil.
Dolim rozvarene spagety se zlutym blatem doplnene hromadou kecupu (Znate to, s kecupem chutna vsechno stejne.) a zaludek si prestava stezovat. Sice jsem mu dal peknou vatu, ale aspon tam neco je. Kluci vari dalsi spagety za obcasneho cvakani fotoaparatu a Vasek zkousi kontakt pomoci vysilacky. Mobilniho signalu se v horach nedockatte. Kluci zjistuji, ze se vyvarila prakticky vsechna voda a ze spagety uz jedou jen v pare, za par minut konci s varem a zacinaji vyndavat, je jich tolik, ze si davam jeste pridavek.
Zhasiname varic a resime, co dal. Pavel si pripravuje spani v aute, sklapi si predni sedacku i tu prostredni a ziskava krasne dlouhe loze jako z 3 hvezdickoveho hotelu. Zapada slunce a behem par minut je tma, jakou v Cechach skoro nezname. Vsude se rozsviti hvezdy a neni videt na krok. Jen svetla vzdalenych ohnu a toalet nam pomahaji v orientaci.
Zapalime ohen. S Alesem bereme nejaka drivka noviny, polinko a stavime malou hranicku. Ale jak ji zapalit? Budu muset zjistit, jestli svym zapalovacem skutecne ohen zapalim. Nachazim prvni spalik magnesia a na pripraveny papir skrabu malou hromadku kovovych pilinek. Davam papir k ohni a zveda se mirny vetrik, ktery mi pilinky rozfoukava. Hranou noze jezdim po skrtatku, objevuji se jiskry, ale prasek ne a ne zahoret. Najednou se objevi jiskra, pak zablesk a papir prohori a zhasne. Tesne. Znovu zkousim skrtat, ale uz mam unavene zapesti, tak mi skoro ani nevyletuji jiskry. Pujcuji skrtatko a nuz Alesovi a ten na 3 pokus vykouzli krasnou jiskru, vsechen zbyvajici prasek vzplane a pak i papir. Prisouvame ho k ohni a zacina horet stredni papir a pak i slabe vetevky, mame ohen.
Zacina horet i nase polinko, pak i jedno napul ohorele od minulych lidi. Prichazi Vasek a rika, ze by nezapaloval nove polinko, ze si ho mame schovat na horsi casy. Tak ho z ohne odebirame a ohen za par minut temer zhasina. Je 2045, Pavel si jde vycistit zuby a rika, ze kdyz se do 20 minut nevrati, mame ho jit zachranit. Sedim u ohne, pozoruji uhliky a nadhernou nocni oblohu, poskakujici veverky. Ohen uz jen poblafava, tak ho rozhrnuji, aby nahoodu nezacal v noci horet. Podle pravidel parku by se mel zalit a pak 30 minut sledovat, ale kluci rikaji, ze netreba, trochu ho jeste sypu popelem, az je jistota, ze nevzplane.
Pomalu se ukladame ke spanku, je teplo, tak ani nevybaluji spacak. Odhadujeme, ze Tom s Anickou uz nedorazi, ze zustali nekde po ceste v motelu. Pomalu usiname.
Uslysim, jak Pavel otvira okenko a znamy zvuk vysilacky. “Jsme na 198, za mostem doleva.” Nasi uz jsou asi blizko, takze zadny motel. Za par minut uz nam do stanu sviti bile svetlo a slysim zname hlasy. “Tome, me uz se stan stavet nechce, spim v aute.” Zacina byt zima tak beru spacak a lezu do nej, venku muze byt tak 15 st.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
0 komentářů:
Okomentovat