USA - září - 2009

Rano se budim v 0900, ale zadna aktivita se nekona, tak vstavame kolem 0930, kdy Ales roztahne zavesy a dovnitr pronika ostre denni svetlo. S potesenim zjistuji, ze mistni horko ma nejaky smysl, protoze mi uschly vsechny 3 kosile, ktere jsem si vcera vypral. Ostatni mizi k bazenu, ja jeste myji nadobi, ktere uz mame od Bryce canyonu v aute. Je to pekny hnus, asi zakazu pouzivat horcici, pripadne proti okamzitemu umyti. Je 1030 a denik je konecne zase online, zbyva jen dovybrat fotky za neidentifikovatelny pocet dni dozadu.
Asi v 1045 se vsihni vraci a divi se, kolik ze to je uz vlastne hodin. Spesne balime vsechna zavazadla, kontrolujeme pokoje, Vasek stale patra po nabijecce na fotak, ktera se mu nekam zatoulala a ja jdu vratit klice na recepci. Vyrazime znovu do obchodniho domu, ktery jsme vcera nenasli. Pavel jede s nami a druhe auto nechce navigaci. Mesto pobliz Fremont street je docela slusne rozkopane, tak se velice rychle ztracime z dohledu i doslechu.
Jedeme podle navigace a za 20 minut prijizdime k mestecku, ktere ma vsude napisy shopping , sale a discount. Parkujeme a prochazime kolem peknych pomerne luxusnich obchodu s modou, nachazime mapu arealu a zjistujeme, ze hlavni cast mestecka jsou “hadry”. Pres ulici vidime Fry's electronics a ta nase kroky miri logicky hned tam.
Market je to opravdu obrovsky, bereme kosik a jedeme od prvni ulicky, kde maji pomucky na pajeni. Tolik ruznych pajek a odsavacek a dalsich pristroju, ktere ani nevim, na co slouzi jsem v zivote nevidel. Dal pokracujeme kolem pevnych disku, opet si muzete vybrat disk v krabici. Semtam se kolem mihne nejaky prodavac, dalsi ulicka jsou bezdratove site, switche atd... Proste raj pro nadsence. Za 10 minut dorazi i Anicka s Tomem, domlouvame se, ze za hodinu se sejdeme pred vchodem. Nasledne se vzajemne ztracime a nachazime, kupuji si miniUSB-USB kabel, ktery se mi ztratil a taky jednu drobnost. prohlizim si relativne levne elektronicke ctecky knih, elektronicky inkoust je pekna vecicka.
Schazime se pred vchodem, Tomas si koupil TomToma, ostatni jen drobnosti. Jdeme zpet pres ulici a mirime do mistni pizzerie. Uvnitr je slusne narvano, ale sest mist se pro nas najde. Objednavame si pizzu, nekdo testoviny a slusne se nadlabneme, na miste je navic i WiFi, takze zaktualizujeme polohu a Pavel posle na web nejake fotky.
Vyrazime do pouste, tentokrat jiz mame dva TomTomy, takze sance, ze se vzajemne ztratime je relativne mala. Jedeme nudnou rovnou nevyraznou krajinou, vse kolem je takova poust az polopoust, semtam nejaky kopec. Provoz lehce slabne, tudy asi moc lidi nejezdi. Mirime do mestecka Kelso, ktere mam na mape i ja, cekme, ze to tedy bude vetsi mestecko, kdybychom se rozdelili, sejdeme se tam.
Vasek pise nejake ucty do sveho systemu. Ten je take unikatni, umoznuje nam kupovat jidlo a dalsi veci spolecne a nasledne je pak rozuctovavat. Program se jmenuje Hdebts a je puvodne pro palmOS. Kazdy v nem ma virtualni ucet a kdyz se neco kupuje, napise se, kdo vsechno se na tomto nakladu podilel a jakou merou. Tak lze napriklad elegantne resit jidlo v restauraci, aniz bychom museli platit kazdy zvlast. Problem nastava akorat kdyz v restauraci nedaji podrobny ucet.
Navigace nam najednou rika zatoc, tak tedy tocime, druhe auto ale netoci a pokracuje rovne. Domlouvame se, ze se sejdeme v Kelsu. Jedeme pousti, pripojujeme se k zeleznici a jedeme mezi stale se zhustujicim porostem, kteremu se rika Joshua tree. Silnice se zacina pekne vlnit, takze auto jezdi nahoru a dolu a nahoru a dolu. Proti nam se coura vlak, spise monstrvlak, ma 2 masiny vpredu a jednu vzadu a 102 vagonu, celkem tedy 105 delek – urcite pres kilometr.
V dalce se objevuji male domecky a za nimi i velke pisecne duny. Prijizdime do Kelsa a jsme prekvapeni, vesti diru, kterou mam na sve 1:2000000 mape bych tezko pohledal. Cele Kelso je asi 6 cisel popisnych, z toho je nejvetsi komplex nadrazi a visitor centra. Docetli jsme se, ze Kelso bylo dulezitou trasou za 2. svetove valky, vozila se pres nej zelezna ruda. vasek si sedl na zastavku, nad ni byly napsany casy vlaku a pod tim rucne napsana poznamka, ze posledni pasazer byl zde prepraven v roce 1997 a ze dnes tu jiz zadne vlaky nejezdi.
Pred nadrazim maji jeste ukazku historickeho vezeni z dob divokeho zapadu, jedna se o zeleznou kostku, ktera ma dva vchody, oba odstineny deskou, jedna cast je tedy ve stinu a druha ne, v Kelsu jsme kolem 1630, je docela pekelne horko, je pulka zari a vecer, pres poledne v lete to muselo byt obvzlaste prijemne.
Po cca 15 minutach dorazi Tom s Anickou a jdou si take nadrazi prohlednout, kolem 1700 vyrazime k pisecnym dunam, ktere sou asi mil za mestem. Jedeme po pekne prasne ceste, za nami oblaka prachu, za par minut dorazime k dune. Vystupujeme a vsimame si cedulek pozor chrestysi. Cosi zvlastniho slysim v nizkych kroviskach kousek od cesty, tak velice obezretne jdu k nim, ale slo jen o cvrcka. Cela poust je poseta dirami, nektere jsou velke, nektere mensi, pamatuji si, jak jsem videl nejakeho silence na National Geographic kanalu, jak do der nadsene strka ruce a vytahuje z nich chrestyse. Takovy magor nejsem, tak se jen drzim zpatky a opatrne naslapuji, abych si pripadne vsiml vseho, co se muze v mem okoli vyskytnout.
Vasek uz vtipkuje, ze pojedeme rychle do nejblizsiho mesta, pomalu to otacim a jdu zpet na cestu. Jdu se podivat jeste na druhou stranu, objevuji mraveniste poustnich mravencu, ale zadneho hada, ani poustni mys, ktere by zde mely bydlet. Skoda.
Nasedame do aut a jedeme zpet prasnou cestou a dal smer mesto Mojave, kde je velky hrbitov letadel. Zacina byt docela pozde, je 1915 a blizime se k odbocce do Los Angeles. resime pres vysilacku, jestli by nebylo lepsi jet ted do LA a na nasledne ceste do Sequoi pres hrbitov, navrh je prijat, tocime na LA a zaciname hledat motel Zadna sranda, mame nekolik kandidatu, nakonec vitezi Americas Best Value and Suites na Garvey street 12040. Hotel ma mit bazen, pradelnu i WiFi.
Po ceste se nam snizuje mnozstvi paliva v nadrzi takovy tempem, ze jedeme na pumpu. Ta zjistujeme, ze misto vicka od nadrze mame hadr, takze cele auto vypada jako molotovuv koktejl na koleckach, neni to pekne? Dalsi vadou na krase je oranzova ikonka, ktera nam zacala svitit a take spotreba, ktera se pohybovala kolem 15mili na galon, coz je skoro o 10 mil na galon horsi, nez v minulem aute.
Menime se, sedam za volant a jedeme vstric superkrizovatkam v Los Angeles. Prejizdime kopec a najednou se pred nami otvira vyhled na udoli, podobny jako ve Vegas. Svetla zari, i kdyz ne uplne tak honosne, jako v predchozim meste hrichu. Doprava razem houstne, pocet pruhu se nasobi. Druhe auto je pred nami a taky se odvazne prodira hustym vecernim provozem, jsme na 8 proude dalnici, mame se presunout tu do 3 levych, tu do dvou pravych, tu do nejlevejsiho pruhu. Kupodivu to zvladame bez hlasite odezvy okolnich aut a dorazime do cile kolem 2210.
Tomas je nadsen, jak si zajezdil v hustem provozu, prikaz jed o 4 pruhy vprav v Cechach jen tak nedostanete. Anicka s Pavlem jdou do recepce hotelu a my napjate cekame, jestli to klapne. Predpokladana cena 60 za pokoj mi v sobotu neprijde prilis realna. Nakonec to bylo o cca 10 dolaru vic, priplatek za vikend, ale porad dobry. Pan v recepci nam navic dal 5USD bonus na WiFi, protoze jsme prijeli tak pozde. Zahy ale zjistujeme, ze WiFi je otresne pomala, neco jako vytaceny modem, rychlost 40kbps.
Hotel ma 24hodinovou pradelnu, WiFi za 5USD na den, TV s 30 kanaly na pokoji, bazen a virivku, snidane v cene. Dohodli jsme se, ze dlsi den zkusime Universal studios, takze vstavame v 0700. Dnes jsme toho vseho meli dost, a tak Ales jako vzdy zapnul televizi a hledal neco zajimaveho, coz se mu nepovedlo a pomalu jsme se chodili umyt a pripravit na spani. Prvni sel Ales, ten sebou nasledne prastil o postel a usnul, pak Vasek, Pavel a rikal jsem si, ze za chvili jdu ja. Pavel se ale rozhodl premenit koupelnu v saunu a vylezl po cca 45 minutach.
Kdyz jsem se domyl, byla zhruba pulnoc, internet zacal fungovat, zrejme odpadli i ti nejzatvrzelejsi surferi, a tak jsem napsal domu a asi hodinu zjistoval, ze se doma nic nedeje. Kolem 0100 jsem usnul.