Nasedame do aut, kontrolujeme veci, najednou slysim zakleni a cosi mokreho na
noze. Pavel si odlil do lahve colu a otevrenou ji polozil na strechu auta.
Vasek chtel zavrit dvere a nevsiml si lahve a bylo...
Vyjizdime na dalnici 81 a jedeme poslednich 100km k Niagaram. Provoz znacne
zhoustl, mesic je v uplnku. Predjizdime nakladni vuz s Ontarijskou poznavaci
znackou. Radim se pred nej a on vzapeti pridava a radi se vedle mne. Duel.
Doufam, ze ridic neni silenec a tak drzim smer a rychlost a nohu nad brzdou,
ale on proste jede o 0,03 m za sekundu rychleji nez my, predjizi nas a vesi
se za nase prvni auto. Mozna ma neco proti Texasu, anebo Kalifornii, jejich
SPZtky mame. Po 20 minutach ho opet dojizdime a ja doufam, ze nebude zadny
problem. Povolena rychlost je 65 mil, jedeme 68. asi 10 minut mu pozvolna
ujizdime, ale najednou sleduji ve zpetnem zrcatku, jak se jeho velka svetla
presouvaji do leveho pruhu a vesi se na nejake male auticko. To mu rychle
uhyba a nakladak nas miji rychlosti cca 75mph a nastesti mizi v dali.
Sjizdime a musime zaplatit 1USD myto za prejezd mostu, pokracujeme jeste asi
14km k vodopadum. Jedeme po dlouhe ulici Niagara Blvrd a hledame cislo naseho
hotelu. Ukazalo se, ze pokoje za 27,90 uz nemaji, ale jeste maji za 69,90. Je
2235 a uz se nam opravdu nechce hledat zadny dalsi nocleh a chceme se vyspat
pred narocnou cestou. Tak bereme dva, nasedame do aut a jedeme na vyhlidku,
kde ma za 5 minut zacit ohnostroj. Jedeme asi 10 minut, vidime jen odrazy
zablesku a parkujeme na parkovisti u hotelu Niagara Paradise. Je 2305.
Doufame, ze nam auta neodtahnou a v dohledu neni zadny hlidac. Najednou k
Petrovi pristupuje Ind a zaslechnu slova reserved for guests only. Je to v
haji, ted nas vyzene, ale nakonec se ukaze, ze je tu s rodinkou a jen se
prisel zeptat, jestli jsme taky turisti.
Schazime k vodopadum a vsimame si maleho volneho parkoviste, kde lze na 2
hodiny zdarma zastavit, je beznadejne plne, ale snad zitra rano nebude.
Prechazime po mostu na ostrov, slysime mohutne duneni, kde ze to tu jede ten
vlak? Rozzurena voda se zene pres kameny a v barevne mlze pada do 50 metrove
propasti. Zde je konec sveta, cara a pak uz nic. Zabradli je velice nizke,
reka melka, par metru nad vodopady se vubec nezda, ze za par desitrek vterin
nasleduje bourlive dunici peklo.
Jdeme dal, abychom jako prvni videli Kanadske vodopady, sestupujeme nize a
ceka nas studena sprcha. Voda ktera pada dolu se v obrovske mire zveda v
malckych kapickach a vitr ji rozhani. Z casti se stanou mraky, z casti sprcha
pro turisty. Vyhlidka je pokryta dalekohledy, ktere vyuzivam jako umeleho
stativu a nejsem sam. Mracna vody, ktera se vraci do atmosfery jsu nasvetlena
kanadskou stranou a vse vytvari dojem pohadky. Naklanim se, opiram o zabradli
a zjistuji, ze pod hlavou uz mam jen obrovske balvany, co kdyby se zabradli
utrhlo, brr...
Slusne umyti se vracime na vyssi misto a jdeme projit dalsi vyhlidky. Jsme
zvedavi, jak bude vse vypadat rano. Vracime se do hotelu a vidime 4 blikajici
policejni vozy v krizovatce, bouracka 6 aut... Jedeme jeste o trohu pomaleji
nez obvykle a dorazime do hotelu. Ten je typicky americky. Kdo videl Tahle
zeme neni pro stary, Psycho, nebo podobne filmy, vi o cem je rec. Prizemni
dlouhy domek, ktery je rozdelen na pokoje. Kazdy pokoj ma jedno okno,
opryskane dvere a koupelnu. Navenek vypada jako z malych cihlicek, ve
skutecnosti je to jen dekorace. Otvirame dvere, uvnitr jsou dve dvojpostele,
televize a velka koupeln s virivou vanou, ktera bohuzel nefunguje. V hotelu
je ale WiFi, ale tu stejne pro unavu nevyuzivame.
Vybalujeme jidlo a dalsi nutne veci a rozhodujeme se o veceri. Chci si uvarit
cinskou polevku, kterou jsem si koupil ve WM, ostatni se pridavaji. Schazime
se v jednom pokoji a zaciname jist. Nevim, jestli spolustravnici (Vasek, Ales
a Petr) nekdy jedli cinske polevky, ale podle jejich prvnich vyrazu odhaduji,
ze ne. Skoda, ze jsem v tu chvili nemel kameru, vypadalo to jako v kreslene
grotesce, kde postavickaotevre usta a hori ji jazyk.Ozyvalo se hluboke
dychani, kaslani, nekomu dokonce vyhrkly slzy. V klidu jsem si jedl polevku a
zbytek osaznstva v pokoji se ohromne bavil pohledem na tri nestastniky, kteri
si nkonec sli polevku proplachnout vodou a nasledne pod vodu strcit i jazyk.
Dohodli jsme se, ze budicek je v 730 a sli spat, Tomas rikal, ze fotografove
by mohli vstat drive, aby videli vychod slunce, ale to jsme rychle zavrhli.
noze. Pavel si odlil do lahve colu a otevrenou ji polozil na strechu auta.
Vasek chtel zavrit dvere a nevsiml si lahve a bylo...
Vyjizdime na dalnici 81 a jedeme poslednich 100km k Niagaram. Provoz znacne
zhoustl, mesic je v uplnku. Predjizdime nakladni vuz s Ontarijskou poznavaci
znackou. Radim se pred nej a on vzapeti pridava a radi se vedle mne. Duel.
Doufam, ze ridic neni silenec a tak drzim smer a rychlost a nohu nad brzdou,
ale on proste jede o 0,03 m za sekundu rychleji nez my, predjizi nas a vesi
se za nase prvni auto. Mozna ma neco proti Texasu, anebo Kalifornii, jejich
SPZtky mame. Po 20 minutach ho opet dojizdime a ja doufam, ze nebude zadny
problem. Povolena rychlost je 65 mil, jedeme 68. asi 10 minut mu pozvolna
ujizdime, ale najednou sleduji ve zpetnem zrcatku, jak se jeho velka svetla
presouvaji do leveho pruhu a vesi se na nejake male auticko. To mu rychle
uhyba a nakladak nas miji rychlosti cca 75mph a nastesti mizi v dali.
Sjizdime a musime zaplatit 1USD myto za prejezd mostu, pokracujeme jeste asi
14km k vodopadum. Jedeme po dlouhe ulici Niagara Blvrd a hledame cislo naseho
hotelu. Ukazalo se, ze pokoje za 27,90 uz nemaji, ale jeste maji za 69,90. Je
2235 a uz se nam opravdu nechce hledat zadny dalsi nocleh a chceme se vyspat
pred narocnou cestou. Tak bereme dva, nasedame do aut a jedeme na vyhlidku,
kde ma za 5 minut zacit ohnostroj. Jedeme asi 10 minut, vidime jen odrazy
zablesku a parkujeme na parkovisti u hotelu Niagara Paradise. Je 2305.
Doufame, ze nam auta neodtahnou a v dohledu neni zadny hlidac. Najednou k
Petrovi pristupuje Ind a zaslechnu slova reserved for guests only. Je to v
haji, ted nas vyzene, ale nakonec se ukaze, ze je tu s rodinkou a jen se
prisel zeptat, jestli jsme taky turisti.
Schazime k vodopadum a vsimame si maleho volneho parkoviste, kde lze na 2
hodiny zdarma zastavit, je beznadejne plne, ale snad zitra rano nebude.
Prechazime po mostu na ostrov, slysime mohutne duneni, kde ze to tu jede ten
vlak? Rozzurena voda se zene pres kameny a v barevne mlze pada do 50 metrove
propasti. Zde je konec sveta, cara a pak uz nic. Zabradli je velice nizke,
reka melka, par metru nad vodopady se vubec nezda, ze za par desitrek vterin
nasleduje bourlive dunici peklo.
Jdeme dal, abychom jako prvni videli Kanadske vodopady, sestupujeme nize a
ceka nas studena sprcha. Voda ktera pada dolu se v obrovske mire zveda v
malckych kapickach a vitr ji rozhani. Z casti se stanou mraky, z casti sprcha
pro turisty. Vyhlidka je pokryta dalekohledy, ktere vyuzivam jako umeleho
stativu a nejsem sam. Mracna vody, ktera se vraci do atmosfery jsu nasvetlena
kanadskou stranou a vse vytvari dojem pohadky. Naklanim se, opiram o zabradli
a zjistuji, ze pod hlavou uz mam jen obrovske balvany, co kdyby se zabradli
utrhlo, brr...
Slusne umyti se vracime na vyssi misto a jdeme projit dalsi vyhlidky. Jsme
zvedavi, jak bude vse vypadat rano. Vracime se do hotelu a vidime 4 blikajici
policejni vozy v krizovatce, bouracka 6 aut... Jedeme jeste o trohu pomaleji
nez obvykle a dorazime do hotelu. Ten je typicky americky. Kdo videl Tahle
zeme neni pro stary, Psycho, nebo podobne filmy, vi o cem je rec. Prizemni
dlouhy domek, ktery je rozdelen na pokoje. Kazdy pokoj ma jedno okno,
opryskane dvere a koupelnu. Navenek vypada jako z malych cihlicek, ve
skutecnosti je to jen dekorace. Otvirame dvere, uvnitr jsou dve dvojpostele,
televize a velka koupeln s virivou vanou, ktera bohuzel nefunguje. V hotelu
je ale WiFi, ale tu stejne pro unavu nevyuzivame.
Vybalujeme jidlo a dalsi nutne veci a rozhodujeme se o veceri. Chci si uvarit
cinskou polevku, kterou jsem si koupil ve WM, ostatni se pridavaji. Schazime
se v jednom pokoji a zaciname jist. Nevim, jestli spolustravnici (Vasek, Ales
a Petr) nekdy jedli cinske polevky, ale podle jejich prvnich vyrazu odhaduji,
ze ne. Skoda, ze jsem v tu chvili nemel kameru, vypadalo to jako v kreslene
grotesce, kde postavickaotevre usta a hori ji jazyk.Ozyvalo se hluboke
dychani, kaslani, nekomu dokonce vyhrkly slzy. V klidu jsem si jedl polevku a
zbytek osaznstva v pokoji se ohromne bavil pohledem na tri nestastniky, kteri
si nkonec sli polevku proplachnout vodou a nasledne pod vodu strcit i jazyk.
Dohodli jsme se, ze budicek je v 730 a sli spat, Tomas rikal, ze fotografove
by mohli vstat drive, aby videli vychod slunce, ale to jsme rychle zavrhli.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
0 komentářů:
Okomentovat