Utery, 1 zari 2009
Rano jsme se v 530 seslina Terminalu I Prazskeho letiste, chybel akorat Petr, ktery dorazil s pulhodinovym zpozdenim. V 550 jsme se presunuli k prepazkam, ktere nabizely odbaveni a zaradili jsme se do dlouh fronty. Ta ale kupodivu rychle postupovala, takze jsme v 620 byli odbaveni. Nasledne jsme prosli bezpecnostni kontrolou a byli v bezcelni zone. Pomalu jsme nasli gate a rozbalili svaciny.
20 minut pred odletem zapocal boarding a my se nalodili. Letadlo CSA bylo poloprazdne ale mista u okenek byla vsechna plna. Odletli jsme na cas a na ten jsme take pristali v malebnem kraji nedaleko alp. Pred pristanim nas privital obrazek noze Victorinox v nadzivotni velikosti, ktery je vytvoren v poli. Pristani bylo naprosto hladke, objeli jsme jeden terminal, u ktereho jsme si vsimli letadla American Airlines, a pokracovali na vedlejsi. Po vystupu jsme se byli informovat u transfer desku, kde ze dostaneme palubni vstupenky a byli jsme odkazan iprimo na gate – E35.
Po sipkach jsme se bezmyslenkovite dostali az k peknemu vlacku, ktery nam hned ochotne otevrel dvere a my podzemnim tunelem za zvuku jodlvani a krav dorazili na spravny terminal. Po vylezu z vlaku nas cekala dukladna bezpecnostni kontrola, urednik chtel videt boty a dokonce i muj posmrkany kapesnik...
Dostali jsme se ke gatu a pozadali o vystaveni palubnich vstupenek. Slecna nam vstupenky dala a odkazala nas na seurity controlu naproti. Predtim jsme si ale vsichni dosli na zachod. Zjistili jsme, ze zachody v Klottenu maji prachmizernou uroven, na mezinarodnim letisti bych 4 panske zachody necekal. Nasledne jsme prisli k bezpecnostni kontrole, kde k nam pristoupil prekladatel, to jsme v Zurichu necekali. Vyptaval se, jestli je vse nase, nic jsme si od nikoho nepujcovali a zda-li nam nekdo nedal nejaky balicek, ktery mame nekomu odevzdat, a jestli jsme si celou cestu hlidali sva zavazadla. Kdo nas odvezl na letiste atd, atd, atd...
Pak jsme chvili cekali, protoze na nastup do letadla byla velka fronta. Uz jsme zacinali mit slusnou zizen, tak jsme se sli napist na zachod, protoze v dohledu nebyly zadne pici automaty.
Pri nastupu do letadla se nas jeste jednou urednice ptala, jestli jsme s hlidali zavazadla a jestli jsme neco koupili v DF shopech. negativni odpoved, nastupujeme do letadla a muzeme letet. Pri nastupu si vsimame peknych sedadel prvni tridy a bussiness class, ale kdo by za to dal ty prachy... Muj fotobatoh se nedari dat nahoru do prihradky, musim si ho dat k noham, takze se mi uz tak maly prostor hodne zmensuje. Na sedadle mame kazdy balicek se sluchatky, polstarkem a dekou.
Letadlo se zvedlo a my jsme asi vsichni usnuli, uz jsme toho meli docela dost, nekteri nespali 24 hodin. Po 50 minutach nas budi letusky a davaji nam formulare k vyplneni. Dohadujeme se mezi sebou, jestli nam dali spravny – nedali ;) Nektere navic jsou v nemcne, francouzstine a italstine. Nakonec se nam podarilo ulovit jeden anglicky a zbytek nemeckych, Po vyplneni dostavame prvni piti a sacek nachos. Po 30 minutach nasleduje obed, ravioli, nebo chicken, salat, buchticka a dynova zemle. Ortodoxni zide kousek od nas dostavaji od sefkuchare koser jidlo. Dostavame dalsi piti – uz mam v sobe dve cocacoly ;).
Na obrazovkach bezi nejaky Pixari film a opet usiname. Odhadem jednou za hodinu me vzdy nec probudi, tu sacek, tu cvestujici, ktery do me z ulick strci atd..
Cas od casu se zvednu, cvicim nohy, ale stejne zjistuji, ze jsem cim dal tim vic ztuhly a cesta uz me nebavi Zavidim cestujicim o par ulicek dal, kteri maji 2, nekdy i 3 sedadla pro sebe. Nakonec uz zbyva jen hodina, dostavame zaverecne pohosteni – vegetarianska pizza, kterou nicime behem velice kratke doby. Kapitan hlasi, ze uz pomalu pristavame, proletame nad Bostonem a zahajujeme sestup. Priblizujeme se nad Long Islandem a z okenek vidime laguny a male typicke americke baracky.
Pred pristanim proletame mraky, takze letadlo ssebou pekne sije, kapitan asi pristava na ruce, takze se pred finalem jeste pekne kyveme. Nakonec prisel ocekavany naraz a poradne brzdy, plny tah a na 20 uzlu brzdime behem 15 vterin, takovou rychlobrzdu jsem jeste nevidel.
Lidi se zvedaji, my pomalu take, suneme se k vychodu z letadla, ktere nekteri pasazeri za 8 hodin letu zmenili k nepoznani. Pristali jsme na terminalu 8 a jdeme dlouhymi chodbami, nez dojdeme k imigracnim urednikum. K nim je pekna fronta, ale vypada to, ze nic moc neresi.
Frontu rozhazuje mensi podsadita cernoska, ktera nas deli na dvouclenna druzstva a posila nas cekat do mensich fronticek. Vypada to, ze vse se sestava z odberu otisku 4 prstu prave, palce prave, 4 prstu leve, palce leve ruky a fotografie. What's the purpouse? Travel. A bylo vymalovano.
Jsme v USA !
Rano jsme se v 530 seslina Terminalu I Prazskeho letiste, chybel akorat Petr, ktery dorazil s pulhodinovym zpozdenim. V 550 jsme se presunuli k prepazkam, ktere nabizely odbaveni a zaradili jsme se do dlouh fronty. Ta ale kupodivu rychle postupovala, takze jsme v 620 byli odbaveni. Nasledne jsme prosli bezpecnostni kontrolou a byli v bezcelni zone. Pomalu jsme nasli gate a rozbalili svaciny.
20 minut pred odletem zapocal boarding a my se nalodili. Letadlo CSA bylo poloprazdne ale mista u okenek byla vsechna plna. Odletli jsme na cas a na ten jsme take pristali v malebnem kraji nedaleko alp. Pred pristanim nas privital obrazek noze Victorinox v nadzivotni velikosti, ktery je vytvoren v poli. Pristani bylo naprosto hladke, objeli jsme jeden terminal, u ktereho jsme si vsimli letadla American Airlines, a pokracovali na vedlejsi. Po vystupu jsme se byli informovat u transfer desku, kde ze dostaneme palubni vstupenky a byli jsme odkazan iprimo na gate – E35.
Po sipkach jsme se bezmyslenkovite dostali az k peknemu vlacku, ktery nam hned ochotne otevrel dvere a my podzemnim tunelem za zvuku jodlvani a krav dorazili na spravny terminal. Po vylezu z vlaku nas cekala dukladna bezpecnostni kontrola, urednik chtel videt boty a dokonce i muj posmrkany kapesnik...
Dostali jsme se ke gatu a pozadali o vystaveni palubnich vstupenek. Slecna nam vstupenky dala a odkazala nas na seurity controlu naproti. Predtim jsme si ale vsichni dosli na zachod. Zjistili jsme, ze zachody v Klottenu maji prachmizernou uroven, na mezinarodnim letisti bych 4 panske zachody necekal. Nasledne jsme prisli k bezpecnostni kontrole, kde k nam pristoupil prekladatel, to jsme v Zurichu necekali. Vyptaval se, jestli je vse nase, nic jsme si od nikoho nepujcovali a zda-li nam nekdo nedal nejaky balicek, ktery mame nekomu odevzdat, a jestli jsme si celou cestu hlidali sva zavazadla. Kdo nas odvezl na letiste atd, atd, atd...
Pak jsme chvili cekali, protoze na nastup do letadla byla velka fronta. Uz jsme zacinali mit slusnou zizen, tak jsme se sli napist na zachod, protoze v dohledu nebyly zadne pici automaty.
Pri nastupu do letadla se nas jeste jednou urednice ptala, jestli jsme s hlidali zavazadla a jestli jsme neco koupili v DF shopech. negativni odpoved, nastupujeme do letadla a muzeme letet. Pri nastupu si vsimame peknych sedadel prvni tridy a bussiness class, ale kdo by za to dal ty prachy... Muj fotobatoh se nedari dat nahoru do prihradky, musim si ho dat k noham, takze se mi uz tak maly prostor hodne zmensuje. Na sedadle mame kazdy balicek se sluchatky, polstarkem a dekou.
Letadlo se zvedlo a my jsme asi vsichni usnuli, uz jsme toho meli docela dost, nekteri nespali 24 hodin. Po 50 minutach nas budi letusky a davaji nam formulare k vyplneni. Dohadujeme se mezi sebou, jestli nam dali spravny – nedali ;) Nektere navic jsou v nemcne, francouzstine a italstine. Nakonec se nam podarilo ulovit jeden anglicky a zbytek nemeckych, Po vyplneni dostavame prvni piti a sacek nachos. Po 30 minutach nasleduje obed, ravioli, nebo chicken, salat, buchticka a dynova zemle. Ortodoxni zide kousek od nas dostavaji od sefkuchare koser jidlo. Dostavame dalsi piti – uz mam v sobe dve cocacoly ;).
Na obrazovkach bezi nejaky Pixari film a opet usiname. Odhadem jednou za hodinu me vzdy nec probudi, tu sacek, tu cvestujici, ktery do me z ulick strci atd..
Cas od casu se zvednu, cvicim nohy, ale stejne zjistuji, ze jsem cim dal tim vic ztuhly a cesta uz me nebavi Zavidim cestujicim o par ulicek dal, kteri maji 2, nekdy i 3 sedadla pro sebe. Nakonec uz zbyva jen hodina, dostavame zaverecne pohosteni – vegetarianska pizza, kterou nicime behem velice kratke doby. Kapitan hlasi, ze uz pomalu pristavame, proletame nad Bostonem a zahajujeme sestup. Priblizujeme se nad Long Islandem a z okenek vidime laguny a male typicke americke baracky.
Pred pristanim proletame mraky, takze letadlo ssebou pekne sije, kapitan asi pristava na ruce, takze se pred finalem jeste pekne kyveme. Nakonec prisel ocekavany naraz a poradne brzdy, plny tah a na 20 uzlu brzdime behem 15 vterin, takovou rychlobrzdu jsem jeste nevidel.
Lidi se zvedaji, my pomalu take, suneme se k vychodu z letadla, ktere nekteri pasazeri za 8 hodin letu zmenili k nepoznani. Pristali jsme na terminalu 8 a jdeme dlouhymi chodbami, nez dojdeme k imigracnim urednikum. K nim je pekna fronta, ale vypada to, ze nic moc neresi.
Frontu rozhazuje mensi podsadita cernoska, ktera nas deli na dvouclenna druzstva a posila nas cekat do mensich fronticek. Vypada to, ze vse se sestava z odberu otisku 4 prstu prave, palce prave, 4 prstu leve, palce leve ruky a fotografie. What's the purpouse? Travel. A bylo vymalovano.
Jsme v USA !
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
0 komentářů:
Okomentovat