USA - září - 2009

Budim se rano, je tak 0830, koukam na hodinky a mam pocit, ze jeste spim. Hodinky ukazuji 0935, zatracene. Hlavne ze jsme vcera rikali s Tomasem, ze bychom meli vstavat drive, no nic, tak priste. Snidane zda se nebude, uz toho moc neni a navic ani nemam moc hlad. V planu mame Grand Teton, park, kterym jsme vcera v noci projizdeli.
Domlouvame se, ze v hotelu zustaneme, 80 dolaru za 6 luzak s moznosti pristylky, no neberte to. (Virginian, Jackson, WiFi free). Petr rika, ze zustane v hotelu, ze se mu nikam nechce. Nastupujeme do aut a mirime do parku s cilem najit neco k obedu, kterym bychom vyresili i snidani.
Za 20 minut vjizdime do parku a zabocujeme do oblasti Moose, kde ma byt nejake jidlo. Sjizdime a pred nami jede nase druhe auto, ktere nesjizdi. Hlasim do vysilacky, ze je potrebsa sjet, ale bez odezvy, signal mozna odblokoval kamion jedouci tesne za Impalou. Vjizdime na parkoviste a opakovane hlasim do vysilacky, ze jsme sjeli do Moose-visitor centra a ze se tam sejdeme. Za 2 minuty mame kontakt a za dalsi 2 tu je druhe auto. Jdeme do navstevnickeho centra, kde kupuji sadu pohledu narodnich parku s fotkami, ke kterym se nejspis ani nepriblizim (6,95) + tri pohledy, ktere se mi snad podari odeslat do CR.
Pak si jdeme prohlednout peknou expozici, kde jsou ukazana zvirata, ktera muzeme potkat, jejich kuze a stopy. Mimo medvedu jsou tu losi, veverky, orli a dalsi. Najednou prichazi ranger s malymi plastovymi zviratky a zacina je pokladat na mapu parku. Orel, los, jelen, medved, tarantule... ehm, ranger s omluvnym usmevem a klasickym ooops bere tarantuli zpet. Fotime mapu a budeme se snazit zviratka potkat.
Jdeme pred centrum, kde fotime nadherny horsky masiv, jemuz dominuje majestatni vrchol Grand Teton s vyskou 4197 metru. Anicka s Tomasem jsou porad v centru, po 5 minutach vylezaji a jdeme hledat jidlo. To se nam nedari, nachazime akorat administrativni centrum parku, je cca 1130.
Jedeme dale na sever, smer Jenny Lake Lodge, kde by melo byt jidlo take, hlasim, ze podle mych informaci ale drahe. Nez tam dorazime, delame prestavku na foceni hor a losa. Jak v parku poznate, ze nekde neco je? Jedete po dlouhe rovne silnici a najednou stoji vsude auta a desitky lidi drzi v ruce fotoaparaty, dalekohledy, nebo jen tak ukazuji rukama. To je spravny cas pribrzdit, najit vhodne misto k zastaveni, nasadit 300mm objektiv a hura do akce. Problem je, kdyz zastavi dve auta, aby si ridici odskocili, razem ziskaji more divaku.
Dorazime do Jenny Lake Lodge a vstupujeme do luxusniho srubu s kozenymi kresilky a hunatymi rucne tkanymi koberci. Nemusime moc dlouho studovat menu, abychom pochopili, ze to je mimo nasi cenovou kategorii. Predkrm za 10USD, jidlo za 25... Skaceme do aut a jedeme dal, smer Signal Mountain Lodge. Dojizdime tam okolo 1200 a jdeme do restaurace. Jmenuje se Trapper grill a ceny jidel se pohybuji kolem 10USD, tedy vyrazny rozdil oproti Jenny Lake Lodge, ale vedle je jeste jedna restaurace a ta ma ceny 25 a vys.
Davam si Lumber Burger s hranolkami, ostatni podobne, nebo fish and chips. Kdyz cisnik prinese zaverecny ucet, myslim, ze nekde udelal chybu, al ukaze se, ze nikoliv. Jidlo stalo 66USD, k tomu dan a spropitne, dohromady 96 dolaru! No nic, restaurace byla hezka.
Vracime se do Jenny Lake a vyrazime na turu k Hidden Falls a nasledne kolem jezera, melo by to byt neco kolem 6,6 mil a po ceste bychom meli videt losy a medvedy. Vyrazime a cesta vede kolem pristavu, lodicka zkrati cestu a stoji jen 7USD. Jdeme dal a cesta se zacina prudce zdvihat. Pomalu nam uhne usmev, na cele se objevuji prvni krupeje potu, lituji kazdeho gramu, ktery jsem si dal do batohu navic. 2l lahev vody mi v tu chvili prijde jako zbytecny luxus. Cesta se krouti, chvili klesa, chvili stoupa, delame pauzu na piti. Mijime spoustu turistu, nekteri vypadaji jako prilezitostni vyletnici, nekteri jako ostrileni harcovnici. Nejvetsi ranari s osoupanymi pohorkami a velkou krosnou na zadech nas zdravi: “hi”, to ostatni vyletniky ani nenapadne, nekteri jsou dokonce nasim pozdravem zaskoceni.
Pokracujeme dale a objevuje se rozcestnik, jedna cesta vede k pristavisti, druha na inspiration point a k vodopadum. Davame se do kopce a jdeme kolem spodni cast vodopadu, slezam k nim, abych mel lepsi vyhled. Pak pokracujeme dal do kopce, mijime most v rekonstrukci a splhame se porad dal. Nakonec prichazime ke konecne, vyhledu na velky nekolikastupnovy vodopad. Sedame si, pijeme vodu, nekomu uz dosla, me zbyva jeste 3/4l a po 10 minutach vyrazime smer inspiration point.
Prejdeme pres most nad rekou a vylezame asi 200m po pesine, kde se nam otvira krasna vyhlidka na jezero Jenny. Udelame par fotek a dohadujeme se, ze uz dal nepujdeme, protoze je 1545 a nemuseli bychom rozumne stihnout navrat. Schazime k pristavisti, kde zjistujeme,z e posledni lod odjela v 1600 a my prisli v 1610. Ne ze bychom tou lodi chteli jet. Po chvili prichazeji americti turiste a ptaji se, kdy jede dalsi lod. Nase odpoved zitra je mate a tak se ptaji znovu. Na opetovne zitra se ptaji, proc ze tam vlastne sedime. Vysvetlujeme, ze se kochame vyhledem, ze tam neplanujeme nocovat pro dalsi lodicku a oni odchazeji. Najednou se ukazuje maly chipmunk, pruhovana veverka, v nasich koncinach znama pod jmenem chip nebo dale.
Vymenuji objektiv za 300mm, stejne uz nebudu fotit zadnou prirodu, jen zviratka, ale mrcha je chytra a rychla, neda se prakticky zaostrit, bezi, skace, klickuje, takze fotky budou asi dost spatne. Nakonec utika a my se rozhodujeme, ze pujdeme zpet. Je 1630 a vychazime z pristaviste smer Jenny Lake. Po par metrech proti nam vychazi muz a zastavuje nas rukou, beze slova. Zrychleny tep, buseni srdce, ze by koncne medved? Pan vypadal, ze ma cosi docini s parkem, kratke zelene kalhoty, hneda kosile, uplny strazce parku. Z pana nakonec vypadlo, ze jeho zena vykonava potrebu za dalsim kerikem a byla by nerada, kdyby ji kdokoliv rusil. Tak jsme chvilku pockali a kdyz jsme sli kolem, tak se drobe chichotaliJdeme dal a najednou zezadu slysim, jak Tomas neco vola, kriknu na ostatni, aby pockali a jdu zpet.
Opet se ale zadny medved nekona, jde jen o veverku, zase drzECKU. Zase se nam vysmeje do xichtu, vubec nechce pozovat.
Tak se rozchazime, ale kluci vpredu nikde. Co ted? Jdeme k autu a doufame, ze je napadne to same a neujedou nam. Jdeme hodne svzne, ale nikde nikdo. Po prave strane vidime mladsi dvojici, jak neco foti kompaktem. Tak se ptame, co tam maji a rikaji, ze dva losy. Zkoumame teren, videtje jen jeden a to jeste jen vrsek hrbetu, tak jdeme dal. Po ceste k autu nas potka jeste asi 5 veverek. Kdyz prijdeme k zachodum, vidime Alese a Vaska, jak toci vodu do kanystru a vesele se na nas zubi, kde se tak dlouho flakame.Jak jsme se rozdelili, tak na nas vuec necekali a vzali to hned k autu.
Nasedame a jedeme smer Jackson. Po ceste jeste stavime, abychom vyfotili losici v jezirku zerouci kere a za par minut prijizdime do Jacksonu. Zajizdime do hotelu a potkavame Petra, ktery nam rika, ze hotel ma i bazen a virivku, ukazuje polohu pradelny. Tridime veci a jdeme prat.
Nejprve musime naladovat 5 ctvrtaku, abychom ziskali prasek, pak 4 ctvrtaky pro pracku a nakonec 3 pro susicku. Prani trva cca 45 minut a suseni takytak. Jak jsme dali pradlo do pracky, prevlekli jsme se do plavek a sli do bazenu. Voda byla tak akorat, ale po kratke dobe jsme to zabalili a sli se hratdo virivky. Petr s Ppavlem na brehu surfovali, Anicka pouzila normalni sprchu a ja s Tomasem, Alesem a Vaskem byli nalozeni ve virivce.
V 1915 jsme vylezli z virivky, osusili se, prevlekli a vyrazili na veceri. Sli jsme do podniku patricimu k hotelovemu komplexu. Dal jsem si New Yorsky 8oz steak s hranolky za 16, ostatni spagety nebo kureci steak. Cele to stalo asi 120USD, meli jsme problem s tim, jestli tip je v cene, nebo ne, tak jsme jim mozna nechali 10USD navic.
Po veceri se rozdelujeme na dve skupiny, Petr a Pavel cteji zustat v hotelu, zbytek jede do mesta. Popojedeme asi 2km a jdeme na prohlidku. Tomas rika, ze Jaskson je mesto pro ultrabohate snoby, hlavne v zime sem jezdi lyzovat. Ze je tomu opravdu tak, verime po prohlidce prvnich dvou obchodu. Nejprve luxusni sperky nasledovane luxusnimi kozichy. Jdeme do jednoho obchodu – trofej z medveda, 10000USD, buvol 8000USD, lev ze zoo 7000USD. Luxusni dreveny nabytek s cenami pres 4000USD atd... Pokracujeme dal a vidime domecky ve westernovem stylu, ve kterych jsou podone obchody s vecmi, ktere asi vubec nikdo nepotrebuje, ale stoji poradny balik. Ve meste je take dost galerii s obrazy.
Lehce pred 2200 to balime a jedeme k hotelu. Tam se nemuzeme dohodnout, kdy budeme dalsi den vstavat, na poradu je prejezd do Salt Lake City a nasledne do Arches, tak to nechavame osudu. Pisu denik a vybiram fotky na web, kolem pulnoci usiname.