USA - září - 2009

Rano se budim v 0820 a budim ostatni, za chvili konci snidane. Dorazime na snidani a zjistujeme, ze to bude zajimavy bufet, snidane se totiz podava v recepci, kde jsou 2 stolecky a 4 zidlicky, vsechny okupuje mexicka rodinka, je zakazano vynaset jidlo a vsechno se pripravuje na male desce sirky 2m. Kafe, caj, kolacky, toasty, cornflaky, tot vse. Aby to nebylo tak jednoduche, tak tu nemaji talirky.
Po snidani jdeme do aut a vyrazime do centra Los Angeles. Po ceste asi 15 minut travime v zacpe, v LA jsou na dennim poradku. Anicka nas naviguje na Olmera street, u ktere parkujeme za 2USD za 20 minut. Vystupujeme a prochazime touto ulici, vypada spis jako nase vietnamske trziste, spousta stanku, kde maji prakticky cokoliv. Jestli toto je to nejlepsi, co muze LA nabidnout, jsem hluboce zklaman. Vasek nachazi jeste nejakou Crystal cathedral, ale zase jet nekam a slozite hledat parkovani se nam nechce. Radime se, co dal, nakonec odsouhlasujeme Walmart a nasledne odjezd do hotelu.
Ve Walmartu si chce Ales koupit Acer netboook, ale uz maji vyprodano, jinak kupujeme nejake malickosti, Tomas jidlo a Vasek suvenyry do Cech – luncheon meaty s napisem Spam. Jdeme do rychleho obcerstveni na pizzu, behem konzumace si pekne odrbu horni patro. Vyrazime do blizkeho Fry's electronic, kde Ales zjistuje, ze maji take vyprodano, nejaky kus by meli mit v Anaheimu. Jedeme do hotelu, kde bereme nabijecku druhe GPSky a vyrazime na cesty.
Chceme jet pres American Eagle na plaz. Pavel s Alesem nakupovat, zbytek na plaz. Jedu a Tomas mi rika, v pohode, jeste 5 mil rovne a najednou rika sjed. Ptam se, jestli je to vtip nebo ne, ale opakuje sjed. Sjizdime a zajizdime kamsi k Macy's, kde ma byt taky American Eagle, odjeli jsme od hotelu asi 15 mil. V aute vladne vesela nalada, asi jsme jeli posledni pulhodinu uplne blbe a mimo plaz, Tomas ma zachvaty smichu, skoro se az dusi. Korigujeme navigacku a vracime se zpet kolem hotelu na plaz Venice, nyni za temer naprosteho ticha, na plazi vyskakujeme a kluci si berou auto. Je 1620 a jsme domluveni, ze za 2 hodiny prijedou.
Na obloze jsou mraky a pekne studene fouka. Dojdeme na plaz a kluci jdou do vody, ja hlidam veci a Anicka si jde smocit kotniky. Je mi pekna zima, tak premyslim, jestli ma vubec cenu chodit do vody, kdyz mi pak bude jeste vetsi. Slunce je porad za mraky, takze zadne velke teplo se nekona. Anicka se jde projit po molu a Tomas se vraci z vody, vypada lehce promrzle. Jdu se prevlect na zachody do plavek, pritom ujdu asi mili, je to dal, nez to vypada.
Kdyz se vratim, tak cekam, az vyjde slunce, ale ono porad ne a ne. V 1720 volame klukum, ze nam je zima a jestli by neprijeli, bez odezvy. Tomas se jde prevlect a ja se pak vydavam do vody, nikomu dalsimu se nechce. Ve vode jsou uz jen surfari v neoprenech, ale zas tak strasne to neni. Pak se jdu osprchovat, studena sladka voda je kupodivu teplejsi nez more.
Prevlekneme se a jdeme do Starbucks, kde si s Tomasem davame horkou cokoladu, Anicka kafe a Vasek zmrzlinu, za chvili volaji kluci, ze stoji nekde blizko, skaceme do auta, ktere stoji na cervene a jedeme k pumpe. Podari se nam Alese zase trochu vytocit, kdyz mu ukazujeme, ze je pumpa uz tady vlevo a tak gumy pekne piskaji.
Natankujeme a stridam Alese, mirime zpet do hotelu, kde zahazujeme mokre veci a vyrazime za dalsimi nakupy. Ales nas presvecil, ze jedeme do 35 mil vzdaleneho Anaheimu, aby si mohl koupit netbook. Kolem 2010 tam dorazime, Ales nachazi netbook za trochu vyssi cenu, kdyz pripocteme taxu i ekodan, tak to vyjde na 389 USD. Nic dalsiho uz nekupujeme, otacime auto a jedeme zpet.
Po ceste resime veceri, nakonec sjizdime par mil pred hotelem a koncime ve steakhousu. Pri pohledu do listku ale uz nemam chut vubec na nic, nejak se to ve me vari, tak si davam nudle s kurecim masem a doufam,ze to ve zdravi preziju. Ostatni si davaji kureci steak, nebo normalni nakrajeny steak. Tomas s Vaskem si davaji kazdy dve piva a pri odchodu je s nimi uz docela zabava. Ve 2210 vypadavame z restaurace, celkem za 125 USD a mirime do hotelu. Po ceste Vasek navrhuje, ze bychom se mohli jit vykoupat, Tomas si stezuje, ze s nami neni zabava, mijime jeden sjezd, ale za par odbocek jsme zase v dobrem kurzu.
Prijizdime asi ve 2300, zapiname televizi, Ales pocitac, ten nastesti funguje, pomalu se myjeme a opet kolem 0100 jdu spat.
Pred spanim jeste pisu denik, ale zacinam k tomu pocitovat odpor, asi uz je na case pomalu s tim seknout + se poradne vyspat v poradne posteli. Celkove uz me nic moc nezajima, jidlo mi nechutna, cas vratit se domu.

Rano se budime po 0800, kluci jdou na snidani o neco drive, nez ja, ale rychle se vraci. Jdu se podivat a chapu proc, k snidani jsou jen kolacky narezane na pul a k tomu ne zrovna dobra kava. Po navratu rezervujeme ubytovani v hotelu Super8 v Los Angeles, 5 mil od letiste. Se spozdenim oproti planu v 0945 vyrazime k akvariu, dorazime k nemu kolem 1000 a zacina hlavni vyzva dnesniho dne, najit volne parkovaci misto a idealne zadarmo.
Rychle se vzajemne ztracime a ve vysilackach pouze slysime, ze druhe auto chce parkovat nekde u akvaria s 2h limitem. Jedeme pekne dokola a hledame misto, vidime parkovani za 15 dolaru, za 10 dolaru, zajizdime na parkoviste k obchodu, kde Vasek navrhuje, ze bychom mohli auto nechat. Pred obchodem je ale cedule Tow zone, No aquarium parking, tak Ales startuje a jedeme dalsi kolecko. V 1022 se nam podari zaparkovat v parkovacim dome, kde je celodenni parkovani za 10 USD.
Venku je pekne hnusne, asi stale nejaka bourkova fronta, stejna, ktera byla vcera, neni jasne, jestli je to mrholeni, mlha, anebo dest. Vystupujeme z auta, ob par mist nachazime druhe auto, jdeme cikcak k akvariu. Za 6 minut jsme u nej a nemuzume najit Toma s Anickou. Pavel koukne do mobilu a pred 15 minutami mu prisla SMSka, kde jsme a pred 5, ze cekaji u tucnaku. Zarazujeme se do fronty a pomalu se blizime k pokladnikovi, ktery od nas vybere 30 USD za vstup.
Chvili patrame, ale nakonec tucnaky najdeme, krmeni je ale dost trapne, zadna akce, krmic jen dava ryby primo do huby tucnakum a druhy clovek zapisuje, ktery tucnak toho kolik sezral. Rozdelujeme se a davame si sraz za dve hodiny u informaci, tj. 1240. Prochazime s Alesem a Pavlem akvarko, semtam narazime na nekoho z nasi vypravy.
Nejvice me zaujaly morske vydry, vetsinu dne prospi – lezi na zadech, s packami na brisku, semtam zakormidluji nohou. Dalsi velice zajimavou expozici byly meduzy, krasne provazce jsou ale casto smrtici. Velka cast byla venovana morskym konikum, byla otevrena nedavno a bylo v ni asi 10 ruznych druhu koniku, nekteri vypadaji velice bizarne, napr. jako kvetina.
Posledni vetsi atrakci mimo bilych zraloku v milion galonu velkem akvariu jsou volne bazeny, kde je mozne si zivocichy osahat, nejvetsi naval byl u bat ray – rejnoku. Ti byli ale dost znechuceni a tak vetsinou pred prackami turistu obratne klickovali. Sesli jsme se na miste schuzky a Anicka rikala, ze to s Tomem nestihaji a ze bychom zustali jeste hodinu. Tak jsme si sli osahat rejnoky a nafotit morske vydry.
Vysli jsme z akvaria, nasedli do auta a vyjeli hledat jidlo, Vasek nas presvedcil na Denny's, ktery byl vzdaleny asi 9 mil. Po ceste jsme se domluvili s druhym autem, ktere nam po prijezdu reklo, proc jsme jeli sem, kde je to daleko a neuveritelne pomala obsluha a nejeli jsme do toho 2 mile od akvaria. Nase navigace bohuzel nema Denny's. Nejak jsme se najedli, od vcera se nic nezmenilo, neuveritelne pomala obsluha a vyjeli na cestu do LA.
Velkou cast cesty jsem psal denik a pripravoval fotky, nakonec jsme nejeli po cele Pacific Coast Highway, ale jen po jeji casti, udelali zkratku pred Vandenbergovou leteckou zakladnou a po 101 pokracovali do Santa Barbary. Po ceste jsme jednou tankovali v Los Alamos. Jdu na zachod a po ceste zpet me miji potetovany rastaman typek, na zachode zbyl Pavel. Za chvili se vraci do auta a rika, ze tolik fuck v zivote neslysel. Za rastamanem na zachod dorazil jeho kumpan a zacali se hadat, kazde druhe slovo pry bylo fuck. Z benzinky jsme ujeli a nastesti zadnou strelbu neslyseli, dojezd do Santa Barbary byl cca 1900.
Dojeli jsme do Santa Barbary, kde jsme museli znovu tankovat, na benzince jsme zkusili signal a z druhe strany se neco ozvalo. Dohodli jsme se, ze pojedeme do centra mesta podle navigacek a tam se nejak setkame, to se opravdu povedlo. Pak jsme zamirili na plaz, zaparkovali pred nejakym barem a sli se podivat na splouchajici tmu, jak to trefne nazval Pavel. Za 10 minut jsme se nalodili a zamirili smer LA.
Ptal jsem se Alese, jestli nechce vystridat, ale on ze ne a po ceste zacal zavodit, podarilo se mu prekonat i 85, coz je na 65 docela vykon. Druhe auto nam pustilo buceni do vysilacky, ze jedeme jako dobytek, po ceste jsme mijeli Porsche, Hummery, Corvetty i Ferrari. Uz jsme hlasili do vysilacky, ze se sejdeme bud v hotelu, nebo ve vezeni, ale pak Ales trochu zpomalil, takze jsme jeli v baliku s ostatnimi vozy.
Kolem 2120 jsme dorazili do hotelu, rezervace byla opravdu platna a vyfasovali jsme pokoje 305 a 315. Na pokoji nam fungoval internet, tak jsem poslal denik vcetne fotek, Ales pustil televizi a vytuhnul, ostatni pomalu zacali usinat a kolem 0100 jsem sel spat i ja.

Kupodivu nas nevzbudilo zadne radio, ale Alesuv budik. Pomalu jsme se zacali sourat na snidani, kde nas cekalo to same, jako vcera. Dali jsme si 2 kolacky, opeceny toast a nejake piti a vratili se na pokoj. Tam jsme zacli balit, protoze musime jet dvema auty, hotel musime vyklidit do 1200. Zabalili jsme a sel jsem odhlasit pokoj, chtel jsem jeste vytisknout potvrzeni o zakoupeni vstupenek do Alcatrazu, ale nepovedlo se, resp. minimalni poplatek za pouziti PC byl 5 USD a to se mi zdalo moc.
Vyrazili jsme pozdeji, nez byl plan, v 0730, na molo 33, odkud vyjizdeji lode k Alcatrazu to melo byt 12 minut. Klidek, pohodicka, mame mnoho casu, rikal Vasek. Ales, ktery ridil uz obezretne rikal, jeste molo nevidime. Protoze Pier 33 v navigacce nebyl, dali jsme tam 30-32, to musi byt kousek. Druhe auto jelo puvodne na molo 39, ale kdyz nas videlo, jelo s nami.
Za 15 minut jsme nasli skvela parkovaci mista u mola 28, za pouhych 6 USD o sootach a nedelich. Kdyz jsme nacvakli do automatu parkovaci misto, chtel po nas 20 USD, takze klamava reklama. Zaplatili jsme, Anicce automat nevzal prvni kartu, tak pouzila druhou, ale nakonec ji vypadli 2 listky, takze ji okradl. Na miste nikdo nebyl, tak jsme reklamaci nechali na pozdeji.
Vyrazili jsme k Pieru 33. Byli jsme u 28, vcera sli cisla na jih dolu, tak jsme vyrazili na sever. Podesli jsme Bay bridge, po kterem jsme do mesta prijeli a Anicka rekla, ze v Pavlove navigaci nasla, ze jdeme presne opacne. Otocili jsme se, zrychlili a vratili jsme se zpet k autu a jeste asi 200metru dale. Tam jsme narazili na sloupek s infomapou a zjistili, ze jsme totalne v ha****.
Pier 33 totiz zcela prekvapive neni mezi Pier 32 a 34. Inteligent, ktery cisloval mola v SF by zaslouzil precistit zuby sroubovakem. Zbyvalo nam 2,8 mile k molu 33 a dochod 0854. V 0855 se zavira nastup na lod a vstupenky bez nahrady propadaji. Rychle jsme pridali do kroku a zacali stahovat cenne minutky z dojezdoveho casu. Rychlost 9kmh jsme ale dlouho nevydrzeli.
Zavod. Tomas s Anickou a Pavlem jsou prvni, kteri odpadaji z vedouci skupiny. Je 0825. Musime jeste doplnit, ze zavodnici jsou veskrze teple obleceni, na lodi bude pekne foukat a venku je nejakych 15 stupnu. Po prvni mili se nasi zavodnici dostavaji na trat zavodu proti rakovine, slapou po nabrezi a vedle nich behaji, ci uz se jen plouzi zavodnici s cisly, semtam stoji americky policista. Nasi zavodnici mijeji obcerstvovaci stanici, na zadech vetsinou velky tezky batoh, na tvari prvni krupeje potu. Marek, Vasek, Ales. Vasek vtipkuje, at pridaji, po par metrech trhaku ho ale zbytek pelotonu dochazi a dal se pokracuje v baliku. Ales, Vasek, Marek, nelze urcit vedouciho zavodnika.
Dostavame se do pulky zavodu, na zavodnicich uz je patrna unava, zvladnou tento tezky a narocny zavod? Slunce leze vys a vys po obloze, teplota roste na 20 stupnu, prestava foukat protivitr. Je 0835 a Marek se dostava do trhaku, drzi tempo, vypada, ze ma dost sily, ale vydrzi az do konce? Vasek s Alesem jeho nastup zaspi a Marek si vytvari naskok, ktery se casem zvetsuje. Marek jde za zavodnici proti rakovine, ktera je zrejme na pokraji svych sil, nebo odpociva, kdyz uz ji skoro dojde, dobiha ho skupinka bezcu, ke ktere se zavodnice prida a mizi v dali. Pier 35, k 33 uz je to jen kousek, zaverecna zatacka a nas zavodnik vbiha do ulicky plne zabradli, ktera vede k pokladnam, je 0846, zavod konci.
Podavam urednici pas a kreditku a ona mi vyjizdi 7 listku, chtel jsem jich 6, ale bohuzel jeden nesel vratit. V ostatnich okenkach lide take jen vyzvedavaji listky, ten jeden asi jen tak neprodame, navic uz neni ani moc casu. Otacim se a jdu s listky, Vasek s Alesem uz jsou take v cili a berou si listky, za par minut dorazi zbytek zavodniku. Jdeme vyckat velkou rontu na lod, behem niz nas jeste jako skupinu vyfoti, fotky nam pak budou nutit za 20 USD.
Na lodi se dostavame az nahoru, ale je moc obsazeno, tak jdeme o jedno patro nize, na levou stranu paluby, odkud bude dobre videt SF, Alcatraz i Golden Gate. Lod odplouva v 0904 a zakratko mame krasny vyhled na San Francisco i Alcatraz, ve vode zahledneme lachtana, ktery si asi sel zaplavat. Blizime se cim dal tim vic k Alcatrazu, uz je videt vez, zakratko i napisy na zdech, “Indiani, vitejte.”.

Vplouvame do pristavu a dostavame instrukce od kapitana, mame se rozdelit na dve skupiny, jedna vpravo, jedna vlevo, obe se sejdou pred pristavistem. Jako asi jedini respektujeme toto prani a jdeme levou casti, ktera je delsi. Na placku nam mistni ranger rika pravidla pro pohyb v byvalem vezeni, kupuji si pruvodce za 1USD a premyslim, proc je nad nami ta budova skoro rozborena.
Po rangerove projevu se rozpadame, domlouvame sraz v 1145 u mola. Ja s Alesem a Pavlem jdeme do minimuzea s ukazkami uniformy, zbrani a dalsich veci, nasledne stoupame do kopce a jdeme si projit betonovy placek. Mijime se s Anickou, Tomasem a Vaskem, kteri predtim sli na prohlidku zahrad, ale ukecanou pruvodkyni neprodychali a utrhli se.



Jdeme do cell blocku. Prochazime sprchami a satnou, zde byli asi vezni prijati, fasujeme audiopruvodce a jdeme do dalsi mistnosti. Dalsi mistnost je obrovska 3patrova hala plna cel. Kazdy vezen mel svoji jednu malou celu velikosti 2x3 metry s polickou, umyvatkem, zachodem a posteli. Komentar nam rika, jak to zde fungovalo, o vzpoure v roce 1946 i o slavnem uteku, ktery byl zfilmovan s Clintem Eastwoodem v hlavni roli. Prochazime samotky pro problemove vezne, venkovni placek na baseball, navstevni mistnost, kancelar reditele, jidelnu a koncime v gift shopu.
Vychazime ven a jdeme udelat jeste kolecko spodnim okrajem, vidime zahradky veznu a dostavame se zpet na placek s baseballem. Prochazime celami a pres gift shop zpet do pristaviste. Po ceste narazime na Vaska a Tomase s Anickou, takze dolu jdeme spolecne. Po ceste dolu jsme minuli pametnika, ktery byl v Alcatraze zavren za majetkove delikty. Na plakatu jsme cetli take komentar posledniho vezne, ktery Alcatraz v roce uzavreni 1964 opoustel, “Tahle skala neprinesla nikomu nic dobreho”. Byl uzavren kvuli vysokym ekonomickym nakladum, jedno luzko tu stalo vic, nez noc v 5hvezdickovem hotelu.
V pristavisti jsme navstivili Landing shop, nakoupili drobnosti a vyrazili na Coint tower, coz je hasicska vez tycici se nad casti SF. Slouzi jako rozhledna a je z ni krasny vyhled na mesto. Je na docela vysoke skale a tak jsme meli problem se k ni dostat. Nakonec jsme nasli schody a na nich sedel pochybny typek, ktereho kdyz jsme se zeptali, jestli nahoru je tower, tak prikyvoval a rikal: “Keep goin'. Have fun.” a u toho se vesele krenil.

Proc se krenil nam doslo po asi 400 schodech, kdyz jsme uvideli dalsi pridel, po kterem nasledoval dalsi. Vyfuneli jsme po schodech nahoru a i pod vezi jsme ziskali nadherny vyhled, ale chteli jsme vys. Aniccin pruvodce sliboval, ze schody jsou na vez zadarmo, za vytah se plati. Schody jsou ale z emergency duvodu zavrene, takze vsichni musi vytahem za 5 USD. Zaplatili jsme a za chvili prijela kabinka, ktera nas vyvezla nejakych 30 metru vysoko.
Venku jsme meli vse jako na dlani, Golden gate, Financial district, Lombard street, Alcatraz, cely zaliv. Fotili jsme asi 15 minut a pak jeli dolu. Zacali jsme resit, kudy se nejlepe dostaneme k autum. Nakonec jsme zvolili cestu po schodech dolu, Pavel s Vaskem nasadili takovy beh dolu, ze nejprve odpadl Ales a nasledne i ja. Dole jsme se ale setkali a pokracovali cikcak systemem k autum. Snazili jsme se drzet povetsinu casu ve stinu, zacalo byt pekne teplo. Prosli jsme mezi mrakodrapy a pokracovali k mori. Narazili jsme na konec chodniku, tak jsme se museli kousek vratit, ale pak jsme po main street dorazili az temer k autum.
Co dal, zkusime najit neco cestou po pobrezi, nase stycne misto bylo mestecko Pescadero na Pacific Coast Highway – dalnici cislo 1, dalsim Santa Barbara. Ubytovani jsme meli vybrane v Monterey. Vyjeli jsme a zahy se vzajemne ztratili, vysilackami jsme se spojili az v silene kolone, ktera vedla k vesnicce Half Moon Bay z dalnice. Projizdeli jsme kolem tisicu dyni a dalsich plodin, mnoha auta zastavovala, asi jsme najeli do oblibene vyletni lokace.
Najeli jsme na dalnici 1 a projeli Pescaderem, hledali jsme neco k jidlu. Na plazich se slunila spousta lidi, nikdo ale nebyl ve vode, jen surfari. Anicka s Tomem pozdeji rikali, ze zastavili a ze voda byla pekne ledova. Dojeli jsme do Santa Barbary a meli nejen hlad, ale i prazdnou nadrz. Jako prvni jsme napojili nase stado koniku, za 3,199 a pak jeli shanet neco pro sebe. Nakonec jsme skoncili v Subwayi, kde jsme si dali oblozenou bagetu za 5 USD a k tomu colu.
Nasedli jsme do aut a zamirili smer Monterey, behem cesty najednou odnekud prisla silena mlha a zima, slunce zmizelo. Puvodne jsem myslel, ze to je zpusobene pribojem, ale asi slo o nejaky pozustatek boure.

Dojeli jsme pred Monterey a ja jsem zahledl napis Peble Beach. Ze by zde bylo slavne golfove hriste? Pozdeji vecer jsem nasel, ze tomu je skutecne tak, jedna runda stoji 500USD a je cekaci listina. V roce 2010 se zde bude hrat US Open, na kterem se budou ucastnit vsechna svetova esa.
Zacali jsme hledat ubytovani, v prvnim hotelu nas predbehla jedna pani, ktera nam zabrala posledni pokoje, tak jsme jeli do dalsiho, kde jsme uspeli. Slo o Discovery Inn, snidane v cene a take internet. Internet moc rychlosti nepobral, ale aspon jsem se pripojil i netbookem a poslal denik. Dohodli jsme se, ze bychom meli vratit nepotrebny material a jeste si neco maleho dat a tak jsme se vydali do Wallmartu a nasledne doDenny's. Ve Wallmartu jsme vratili karimatku a lekarnicku a dostali zpatky asi 30 USD, Anicka s Tomem reklamovali tasku, kterou si v minulem WM koupili. Pani, ktera pomahala pri reklamacich byla nemka a tak z nas mela druhe Vanoce. No verili byste, ze ve 2100 v nedeli vecer do obchodu prijdou lide ze 6000km vzdalene zeme, ktera sousedi s Vasi rodnou a umeji Vas jazyk?
Ve Wallmartu se Ales rozhodl koupit netbook, ale bohuzel uz zadny nemeli, ja si koupil kratasy, Pavel flashku a ostatni nejake drobnosti. V Denny's jsme si dali uz jen dezerty, nacpani jsme byli ze Subwaye. Obsluha byla neuveritelne pomala, doplnovani napoju take. Pavel zrovna fotil ucet do mobilu, klasicky rikal, ze bude opet vypadat jako magor, kdyz se prisla servirka zeptat, jestli je vsechno v poradku. Pavel s Alesem, ktery mu pomahal, sebou cuknuli. Po jejim odchodu Pavel vycitave pronesl: “Vyrusila nas pri praci.”, nacez jsme, mozna tim, ze jsme byli poradne unaveni, vyprskli smichy a asi minutu se nekontrolovane smali. Cast restaurace nas po ocku sledovala, ale to nam v tu chvili vubec nevadilo.
Dojeli jsme do hotelu, domluvili jsme se, ze dalsi den navstivime podmorske akvarium v Monterey, vstavame v 0830 a sli jsme spat.

Sli jsme z pekneho kopce, zatocili jednou doleva a byli na ulici Washington. Po par krocich jsme meli po prave strane park a po leve nasi restauraci. Pavel a Ales rekli, ze cinu riskovat nechteji, tak sli hledat nejake burgery. Vysli jsme po schodech do pekne restaurace, za chvili dostali jidelni listek, jidla tak za 8-25 USD. Objednali jsme si a cekali, co nam prijde. Za 20 minut jsme dostali prvni kousky, ale nebyli jsme schopni urcit, kdo si co objednal, tak jsme to vyresili odhadem. Kureci maso jsme poznali a u veproveho a hoveziho to byl odhad. A pokud to kureci nebylo, tak ta kocka byla fakt dobre udelana.
K uctu jsme dostali klasicke kolacky stesti a trocha zmrzliny ze zeleneho caje. Stastna padajici hvezda mi snad zitra prinese stesti, na druhe strane jsme meli cisla pro sportku, tak po prijezdu zkusim vsadit a uvidime. Odesli jsme z restaurace, jako suvenyr jsem si vzal bambusove tycinky. Vysli jsme pred restauraci a zacali jsme hledat kluky, ty jsme ale nikde nemohli najit, Anicka napsala Pavlovi SMSku, ze se sejdeme v 1600 v cable car muzeu.
Zacali jsme stoupat do strmeho kopce, na jeho temer vrsku se nachazi volne pristupne muzeum kabelovych tramvaji. Prisla nam SMSka, ze to kluci nestihaji a ze se sejdeme az u auta. Vesli jsmedovnitr a prvni, ceho jsem si vsiml byl odporny zapach motoroveho oleje. Pod muzeem je totiz zaroven i hlavni strojovna a vsechny motory, ktere tramvaje pohaneji. Obri, rychle se tocici kola, mihajici se lana a hucici motory, tak to uvnitr muzea vypada. Dale jsou v nem take ukazky, jak to vsechno v principu pracuje, stare vozy, doove fotografie a nezbytny obchod se suvenyry.
Po prohlidce jsme kolem 1625 nastoupili na kabelovku a jeli smerem, odkud jsme prijeli. Vevnitr jsme si vsimli Alese a Pavla, takze jsme se ani nemuseli hledat. SF je male. Po dojeti na konecnou jsme se nemohli shodnout, v jake ulici presne parkujeme, tvrdil jsem, ze to je roh Mission a 7th street, protoze jsem jel 2 bloky zpet, Anicka tvrdila, ze na Mission a 8th street. Sli jsme nejprve na 8th, kde jsme zjistili, ze to neni ona, 8th je totiz jednosmerka na druhou stranu, pokracovali jsme k 9th a tam jsme zjistili, ze to take neni ona. Bylo skoro 1700, kdy jsme chteli odjizdet kvuli Golden Gate a parkoviste zrejme zaviralo, situace zacala byt zabavna.
Vratili jsme se na 7th, kde se ukazalo, ze tam skutecne stoji nase auto, naskakali jsme a vyjeli smer Golden Gate. Projeli jsme mestem a napojili se na 3 proudou dalnici, ktera projela krokem kolem mytnych budek – nikdo v nich nebyl – a najeli na most. Provoz byl velice husty a my byli v nejlevejsim pruhu. V pulce mostu se mi podarilo probojovat se do stredoveho pruhu a po dalsich par metrech uplne na kraj, pres zabradli ale nebylo moc videt. Uz vidim, jak v Cechach budu po par kilometrech bourat, v USA je zvykem pustit blinkr a zatahnout za volant, ten vzadu dava prednost, anebo troubi a dava prednost.
Hned za mostem sjizdim na Vista point, kde hledame asi 4 minuty parkovani, na miste je spousta turistu. Skaceme z auta, fotime most v zapadajicim slunci a vyrazime na nej. Spolu s nami jde dav turistu, velka cast jich je spanelsky mluvicich. Na privadeci pekne fouka teply vetricek, ktery se po sto metrech meni ve vichrici a teplota jde prudce dolu, uz jsme ve stinu. Na moste se vitr trochu uklidni, ale teplota neroste, je tak 15 stupnu a my v kratasech a trickach pekne mrzneme.
Nez dojdeme k prvnimu piliri, najdu na dolnim ochozu 2 pokryvky hlavy. Fotime pilir a pokracujeme dale, do pulky mostu. Tam dorazime asi za 10 minut, lano je zde nejnize, zvlastni je, ze pomocna zavesna lana lze rozkmitat jednou rukou. Most se v pulce slusne hybe a to je pekne pocasi, za boure to musi byt pekny zazitek.
Vracime se zpet a vsimame si pekne vyhlidky, ktera je v serpentinach nad mostem, zkusime tam vyjet. Sedame do auta a vyrazime, problem je, ze nevime, kudy presne, dalnice vede do tunelu. Zkousime hned sjet a pak jet doleva. Tomas mi radi, ze ne doleva, ale doprava, ale na krizovatce zmenit smer nemuzu, za mnou stoji auto sheriffa, to bych asi rychle dojel.
Zahybame vlevo a po 200 metrech najizdime na coast road, ktera se splha do hor, presne tam, kde chceme. Zastavujeme na prvni vyhlidce, stoji tam mj. Hummer limuzina, Lincoln limuzina a take auto Czech family road trip expedition 2009. Neco takoveho jsme si take mohli na auta vyrobit, tak priste. Most z vyhlidky neni videt kompletni, vidime jeste jednu vyssi, tak sedame opet do auta a jedeme az na vrchol. Cesta najednou jakoby konci, strme pada dolu, Vasek rika porad rovne, ale pro zachovani bezpecnosti ho ignoruji a zastavuji na parkovisti. Cely most mame jako na dlani a vidime ohnive odrazy z oken v SF, jak krasne zapada slunce nad oceanem. Stavim stativ a fotim par desitek fotek Golden Gate bridge, snad se ujme alespon nejaka.
Anicka, Tom a Vasek se jdou podivat na zapad slunce a za par minut sedame a jedeme dal. V planu mame jeste klikatou Lombard street. Je asi 1900 a rychle se stmiva, kdyz projizdime Golden Gate zpet, je jiz tma a vsichni sviti. Spatne zahybame, ale po par stopkach jsme zpet na spravne silnici, za 10 minut u Lombard street. Vyjizdime asi 45 stupnove stoupani, behem nehoz nekolikrat zastavujeme na All way stopkach, abychom pak krokem sjeli zrejme nejslavnejsi usek v SF. Klikata cihlova cesta mezi domy, kde je nejvyssi povolena rychlost 5mph je na vetsine filmu, ktere se nejak tykaji San Francisca.
Sjedu dolu a zaciname hledat parkovaci misto. Tomas s Anickou rikaji, ze kdyz tu vcera byli, tak nejake misto nasli. Dalsich 10 minut se venujeme tyrani auta a me, sjizdime a vyjizdime nejvetsi kopce v SF a nemuzeme najit zadne misto. Semtam nekdo nejake navrhne, ale vetsinou je to primo pred garazi, anebo je tam velka cedule NO PARKING ANYTIME.
Nakonec nahodne pri sjizdeni nalezame misto pred vjezdem do garaze, kde kdyz dobre zajedeme, zbydo hodne mista. Za podhrabnuti kol couvam do sileneho kopce a zajizdim na zrcatka vedle Volva 90. Stojime v kopci a tak musi leva strana vylezt pravou. Lezu pres Vaskovo misto a malem vypadnu na ulici oblicejem napred, div, ze se auto neprevrati.
Stojime blok od Lombard street, jdeme si ulici vyfotit. Kolem ulice je dost turistu, nekteri i se stativy, zapominam stativ v aute, tak vyuzivam popelnici. Ulice nas prestava rychle bavit a tak si fotime jeste, jak jsme pekne zaparkovali a jedeme do hotelu.
Po ceste nas napadne, ze bychom si mohli dat nejakou lehkou veceri, navrhuji Subway. Jedeme podle navigace, dorazime v 2150, maji mit do 2200, ale uz maji zavreno. Dalsi pokusy vzdavame a jedeme zpet do hotelu.
V hotelu se mi stale nedari pripojit na WiFi, v televizi davaji akorat Skalu o Alcatrazu, tak shledneme konec a pomalu jdeme trochu hladovi spat. Domlouvame budik na 0630.

Rano se najednou ozve:”Good morning San Francisco, this is radio KPTNV and it's six o'clock,”. What the hell..., pomyslim si, jaky chory mozek u nas nastavil budik tak brzo. Rychle mi dojde, ze radio se neozyva z naseho pristroje, ale z vedlejsiho pokoje, no super. Doufam, ze pachatel radio co nejdrive ztlumi, nebo idealne vypne. V 610 se Vasek otoci a zakrici:”Alesi, tak sakra to radio uz vypni!”. Odpovedel jsem, ze je to odvedle a ze mame asi smulu. Tak jsme jeste hodinu lezeli a v 0700 vylezli a sli na snidani.
Snidane v tomto hotelu je prumerna kontinentalni, juice, caj, kava, kolacky a opekaci pecivo s marmeladou. Po asi 20 minutove snidani jsme se vratili do hotelu a zabijeli cas. Kolem 0820 nam zacalo byt divne, ze v pokoji 603 neprobia zadna aktivita, tak jsem zvedl telefon a zavolal. Telefon zvedla evidentne rozespala Anicka a rikala, at jdeme klidne na snidani, ze teprve vstavaji. Kdyz jsem ji tvrdil, ze jsme vsichni vzhuru od 0700, nechtela mi verit.
Lehce po 0910 tuk tuk na dvere a mohli jsme vyrazit do viru velkomesta. Na pokoji jsem venoval asi 20 minut zjistovani moznosti, jak a kde zaparkovat. Zjistil jsem, ze nas ceka asi pekny horror, coz me vubec nepotesilo. Horsi nez parkovaci system v SF je pry uz jen hromadna doprava. Pretvorili jsme nas minivan z nakladacku na 7 mistny autobus a vyjeli jsme.
Jeli jsme na predem vybrane parkoviste na Mission st. a 5th. ave a zjistili jsme, ze parkovani na den nas vyjde na 28USD... Tak jsme jeli jinam hledat poulicni parkovani. Projeli jsme 2 bloky a narazili na celodenni parkovani v BestWestern za 5 USD – na 7th. ave, no neber to.
Sli jsme po Mission street smerem k nejblizsi lince cable caru – sanfranciska tramvaj je totiz podfuk, ona je to lanovka. Prosli jsme kolem velkeho mnozstvi zebraku, vetsinou spicich az jsme dosli k mistu, kde cekalo mnoho lidi. Zjistili jsme, ze cekaji na tocne na cable car.
Zacali jsme stoupat do kopce k Circle square, kde se maji prodavat u Tix pointu listky i litacka na MHD. V SF se jmenuje MUNI. Jedna jizda lanovkou je za 5USD, litacka za 11, tak jsme se placli pres kapsu a priplatili si. Dostali jsme stirac los, na kterem se setre mesic a den a je to.
Hned jsme sli k nejblizsi stanici, ale zjistili jsme, ze to nebude az tak jednoduche, pocet lidi jedoucich ve vagonu je bedlive sledovan a turistu je mnohem vice, nez mista uvnitr. V tramvajce jsou i mista na vlani na schodech se zabradlim, ty jsou obzvlaste popularni, ale take dost nebezpecna, tramvaj obcas prudce zabrzdi, anebo staci neopatrny ridic a nehoda je na svete.
Anicka nam rekla, ze musime jet na konecnou Mission – Powell, nasim mistem jeste projizdela Mission – Market. Na zastavku prijela spravna tramvaj, ale obsluha rekla 2 mista free a nez jsme se nadali, byla obsazena. Na dalsi pokus jsme sesli o kus niz a doufali, ze to klapne. Ales a Pavel sesli o neco malo mene nez my, ale take tam tramvaj zastavovala.
Nejprve nam prijela spatna, ale na druhy pokus uz dobra a dokonce jsme se do ni vsichni dostali. Sice na spatna mista uvnitr vozu, ale jeli jsme. Klukum na mezizastavce bohuzel nezastavila, tak jsme se opet rozdelili. Jeli jsme po slavnych ”schodech” a kdyz jsme vyjeli nahoru, zacali jsme klesat dolu. Osluha mela co delat, aby tramvaj ubrzdila. Dojeli jsme na konecnou a cekali na kluky. Tramvaj ne a ne jet.
Po 20 minutach prijela naslapana souprava, kde kluci nebyli, tak jsme cekali jeste na dalsi a snazili se jim dovolat. Po 10 minutach prijela dalsi a v ni Pavel i Ales, na trati se pry stala nejaka nehoda. Vyrazime do pristavu, je to k nemu asi 200m. V pristavu jdeme po pieru 42 – na nem je ukotvena USS Pampanito a USS neco – valecna ponorka a lod z 2. sv. valky. V budove je jeste velka kolekce hracich automatu od roku 1830 po soucasnost.
Chvili resime, co navstivit, nakonec vitezi ponorka, ktera nabizi slevy pro studenty, vstup je za 6 USD. Hned u vchodu mijime plakat, 80 muzu, 75 dni, zadna sprcha... Lezeme do utrob ponorky a zacinam verit prirovnanim kovova rakev, peklo na ponorce atd. Vse je tu neuveritelne stisnene a clovek musi davat hodne pozor, aby si o neco neurazil hlavu. Prohlidkou si u me vsichni, kteri na valecnych ponorkach kdy slouzili, vyslouzili respekt. Behem prohlidky jsme museli zdolavat uzke prulezy, do kterych jsme se skoro ani nevesli. U knihy hostu stal pametnik, ktery na teto lodi kdysi slouzil.
Kdyz jsme se nabazil ponorky, zamirili jsme do muzea automatu. V rozmenovacim stroji jsem smenil ctvrtaky za 2 USD a ziskal nejake nove s unikatnim pozadim – Nove mexico, Floridu a dalsi. Divali jsme se, jak ostatni hazeji do automatu ctvrtaky, tu zacal hrat, tu dal elektricky sok, semtam nekdo z nas taky neco hodil. Na konci Tomas hodil 50 centu do masiny, ktera zvedala hydraulicky kladivo, ktere prastilo do katapultiku, ktery vystrelil zavazi smerem ke zvonu... Biiiink. (Ale s velkou pomoci Vaska)
Od her jsme se presunuli k molu 39, na kterem sidli morsti lvi – lachtani. Jsou nalezli vsude, pristaviste jim zridilo drevene pontony, nekteri se snazi zaparkovat sva obrovska tela i na lodich, pro majitele je to pak katastrofa. Asi 20 minut jsme sledovali lachtany a pak se vydali na konecnou kabelovky.
Cekali jsme asi 20 minut, nez prijela souprava, naskakali jsme dovnitr a vyjeli smer cinska ctvrt. Tri zatacky a vystupujeme. Behem jizdy pristoupili starsi zeny, ktere jsme pustili sednout, byly z toho uplne paf, tak se ptali, odkud ze to vlastne jsme. Kdyz jsme rekli, ze jsme Cesi, rekli, ze jsou z Kanady a ze byly v Praze loni. Tramvaj mela pred sebou prekazku, tak zastavila tak nestastne, ze se v kopci zasekla. Obsluha pozadala silne a schopne jedince, at zatlaci, tak jsem sel. Opreli jsme se a tramvaj se pomalu rozjela, nejprve naskocila obsluha, pak to dovolila nam, takze jsem si naskocil do krokem jedouci tramvaje. Bohuzel me pri tom nikdo nezachytil.
Ozvalo se Chinatown a byli jsme na ulici a dali se cestou dolu. Vasek objevil v novinach nejakou slevu v jedne restauraci, tak jsme ji zkusili najit.

pokracovani priste...

V 0115 me budi divne zvuky, chvili posloucham, ale nakonec usinam. V 0320 se budim znovu, slysim kovove mlaceni, mozna se kdesi daleko medved dobyva do jidelniho kontejneru, v tomto parku by meli byt medvedi nejagresivnejsi. Znovu usinam a budim se az v 0600, kdy vstava Pavel, Tom a Anicka a vari si caj. Uz se jen hreji ve spacaku, venku je pekna zima, odhadem okolo 5 stupnu. V 0700 vstavame vsichni ostatni, varime caj a snidame chleba s marmeladou. Vyrazujeme veci, ktere uz muzeme s klidem vyhodit. Pavel vyhazuje spacak a karimatku, vyhazujeme nektere hodne spatne konzervy a prazdne barely s vodou. Tomas si hraje na pozarnika, bere do ruky lahev s benzinovym podpalovacem a leje ji do ohne s Pavlovym komentarem, “Chce to benzin.” Kdyz se vracim ze zachoda, benzin uz jim dosel a ani nevznikly zadne skody na majetku nasem, ani cizim. Jeste resime zkrivene brzdove kotouce, asi se zkrizily behem cesty ke Crystal cave. Vasek si stezuje, ze jezdim moc rychle, ze to brzda plyn musel zaspat.
V 0840 vyrazime na cestu k jezeru Mono Lake, z ktereho by mely vystupovat zajimave skalni utvary. Opoustime park a Vasek se snazi dohnat Tomase, nehledi na povolenou rychlost 55 a riti se z kopcu serpentynami 65. Jemne ho upozornujeme, ze by mohl zvolnit, ale moc nas nebere vazne, v jedne zatacce se uz aktivuje system ESP a zadek nam lehce uplaval doprava smerem ze srazu. Vidim za okynkem kilometrovou propast dolu a neni mi nejlepe. Zastavujeme na foceni a Tomas rika, ze bychom meli trochu zvolnit, Vasek si to nastesti bere k srdci a dal uz jedeme povolenou rychlosti. Dorazime k Mono Lake a jdeme si ho prohlednout, zjistujeme, ze k velkym skalnim utvarum je to jeste pekny kousek, asi 5 mil po silnici a 1 mile pesky, takze to vzdavame a jedeme dale, do statniho parku Bodie.
Cesta trva asi 30 minut a u brany nas vita ranger, ktery vypada jako zlatokop, dlouhe fousy, sle a zvlastni kalhoty. Vstup je 5 USD za osobu. Zajizdime na parkoviste a vidime pekne drevene domecky, za casu zlate horecky tu bydlelo az 10 000 lidi, mesto ale zdecimovaly dva pozary, posledni v pulce 20. stoleti. Cele mesto bylo zalozeno tusim v roce 1859 a od roku 1870 se zde intenzivne tezilo.
Videli jsme asi vsechny hlavni budovy – hotel, hospodu, holice, telocvicnu, banku, vezeni a hrbitov. Zdalky jsme videli i dul, ale tam se musi jen s pruvodcem a prohlidka zacina ve 1400 a to se nm cekat nechtelo. Vyrazili jsme tedy ve 1225 do San Francisca, ve kterem bychom meli byt 2,5 dne.
Po ceste pisu denik, pak znaven usinam. Zdali slysim Alesuv hlas, vyborne, jsme na dalnici a pak najednou skub, skub, skub, jedeme peknymi serpentynami. Vasek zase zapomnel na slusne vychovani a tak je projizdi dost drsnym zpusobem, kdyz na chvili stavime, abychom pustili auta pred nami, tak nam brzdy smrdi az do kabiny. Budim se a dokoncuji denik, je konecne zase aktualni, asi zacnu vybirat fotky na web. Coz mi pripomina, zapomnel jsem pred 4 dny napsat, ze se nam ozval Petr, dorazil v poradku, ale pri ceste zpet se mu zase ztratilo zavazadlo.
Brzdime, abychom natankovali u pumpy,ceny jsou rozdilne pri placeni kartou a hotove. Pri odjezdu nam prichazi SMSka od Anicky, ze jsou asi 15 mil pred nami a nalezli pizzerii. Jedeme za nimi, trochu se zamotavame v Sonore, ale nakonec stastne dorazime do spravne restaurace v Oaklandu, do San Francisca je to slaba hodinka. Objednavame si XL pizzu Hawaii za 26USD, takze pro jednoho vyjde obri pulka na 13. Za 20 minut mame dojedeno, Tomas jede jeste natankovat a my jedeme vstric SF, je asi 1700.
Dalnice se rozsiruje a doprava houstne, proti nam prakticky stoji, do SF 70 mil, ze by dlouha patecni zacpa? Po par desitkach mil se dalnice zastavuje, ukazatele ukazuji, ze nas cekaji mytne brany pred mostem vedoucim do SF.Za prujezd jsme zaplatili 4 USD a jeli pres 3 mosty. Po ceste resime, jestli pojedeme na Golden Gate, nebo ne, nakonec se domlouvame na rozdeleni, venku uz je tma a tak bychom stejne skoro nic nevideli.
Jedeme na jih do hotelu Travelodge blizko Sanfrancisckeho letiste. Zaparkovali jsme pred a ja s Vaskem jsme sli resit ubytovani. Nakonec bylo vse, jak jsme cekali, jeden pokoj za 59, druhy za 57, to je na sobotu a nedeli velice slusna cena. Pokoje jsou vybaveny klasicky, klimatizace, fen, televize s 30 kanaly a wifi na pokoji. Bohuzel AP nekomunikuje s moji bezdratovou kartou v netbooku, takze muzu pouzivat jen svuj mobilni telefon.
Za hodinu prijela Anicka s Tomasem, vzali si klic od sveho pokoje a sli jsme spat.

Vstavame v 0700 a v 0730 jsme na snidani. Davame si Big breakfast, zname veci, chut nic moc, ale nejake ziviny v tom jsou, cim vic oleje, tim vic tuku. Kolem 0800 vyrazime smer Yosemite, dojezdovy cas kolem 1100. Chvili se GPSky hadaji o nejvhodnejsi ceste, ale nakonec se shodnou. Hranice parku prejizdime okolo 1000, ceka nas jeste dlouha cesta do Yosemite Valley, kde bychom chteli byt ubytovani v kempu 4. Behem cesty projizdime dlouhym tunelem, na jehoz konci nas ceka krasny vyhled na udoli a take na nejvyssi vodopady v Severni Americe. Je asi sucho, takze zadna padajici voda neni videt. Davy okolnich turistu nam davaji signaly, ze to s ubytovanim asi nebude az tak ruzove.
Jedeme dal a dorazime ke kempu 4, ktery je full. Jedeme zkusit dalsi v udoli, ale ten je take plny, piseme se na cekaci listinu, jsme 19, kolem 1500 bychom mohli zkusit prijet, jestli by nejake bylo.
Tom s Anickou chteji jet jeste 2,5 hod. do mestecka Bodie, ktere je skanzenem zlatokopeckych casu. Resime, co dal a nakonec se rozhodujeme zastavit v lokalite Tuolane Meadows, kde by podle cedule mel byt kemp volny. Po hodine a pul tam dorazime a kemp je skutecne prazdny. Dostavame misto B45 a po pomerne dobrodruzne ceste skrz kemp dorazime na misto. Stavime stany a resime, co dal, v nadrzi nemame skoro zadny benzin, mame hlad a jeste bychom chteli neco stihnout.Je asi 1500.
Nakonec rozhodujeme, ze se najime ze zasob – konzervy, nudle, chleba. Rozdelavame ohen s pomoci podpalovace, ohrivame v kastrolcich vodu, za par desitek minut muzeme jist. Ales si s Pavlem davaji fazole, Anicka, Tomas a Vasek ryzi s cinskou smesi a ja si varim velkou nudlovou polevku. Pred 1600 vyrazime k benzince. Benzin je pekne nadsazeny, stoji 3,69, normalni cena je okolo 3 USD za galon. Pri tankovani nas oslovi Francouzi, maji problem, protoze nevedi, co maji do auta lit. Tomas poslechem pozna, ze jde o benzin, ono jina auta v USA skoro ani nejezdi.
Jedeme asi kilometr na parkoviste Lambert dome a vydavame se na trail k Soda springs, to by mely byt horke prameny s mineraly, neco jako jsme videli v Yellowstonu. Behem cesty se rozdelujeme, zahlednu reku a tak k ni nezadrzitelne mirim, za mnou jde Tomas s Anickou, ostatni pokracuji po prasne ceste.
U reky je krasne, plavou v ni ryby, chybi mi tu uz jen ten medved. Kolem reky je trava nizka a nazloutla, jako ve stepi. Jdeme podel reky, az narazime na dreveny most, zahledneme kluky o 200 metru vyse v kopci a vyrazime jejich smerem. Za chvili se nam ale ztrati z dohledu, prichazime k Soda springs – jde o asi 15 horkych pramenku vytekajicich ze skaly a jdeme zpatky k autu.
U auta nikdo neni, tak nechavame vzkaz, ze jdeme na Lambert trail a ze se sejdeme v kempu. Stoupame stale vyse, pak nas to uz prestane bavit, tak se vratime. Kousek pred parkovistem potkame Alese a Vaska, kteri nas sli hledat. Poslali nam pry SMSku, ze cekaji u dreveneho mostu, kam jsme predtim dosli, predtim ale sli nekam dozadu za prameny. SMSka dorazila s dennim zpozdenim.
Vyjeli jsme ke kempu a Tom s Anickou jeste odjeli k blizkemu jezeru, asi na zzapad slunce. My jsme mezitim zapalili ohen a zacali ohrivat vodu na spagety. Kdyz jsme se vsichni sesli, bylo kolem 1945 a zacali jsme delat burty, ktere jsme predtim koupili. Slunce uz nebylo videt a tak se zacalo velice rychle stmivat. Se spagetami a burty jsme to prehnali, zbyli jeste 3 burty, ktere nikdo nechtel.. Peclive jsme uklidili jidlo do medvedich boxu, kluci sli spat a tak jsem u ohne zbyl jen ja s Tomem a Anickou. Pockali jsme, az dohori jedno drevo, rozhrabli ohen, zalili ho a sli spat.

Rano se budime v 0745, je pekna zima, svetlo, ale slunce nikde. Kemp je poloprazdny, vsude se prohaneji veverky stipacky a hejna ptaku ruznych barev. Na zachode neni ani zasuvka, studena voda cloveka docela probere. Prevlekam teplaky, beru si kratasy, nazouvam trekovky, ktere za 5 minut menim na sandaly. Nachazim na noze blechu a par krasnych stipancu. V prospektech byly napsany krasne nemoci, ktere zde muzeme chytit, mor, zapadonilska horecka a dalsi radostne veci.
Varime vodu na plynovem varici, bomba mele z posledniho, pri druhe varce blafne a je konec. K snidani mame dva platky toastoveho chleba s marmeladou a caj, ale hlad nemame. Balime veci a planujeme program. Nejprve navstevnicke centrum, pak general Sherman, muzeum a pryc z parku. Ales oskrabava z napul ohoreleho polinka uhliky, abychom ho mohli znovu pouzit, Pavel uz to radeji ani nekomentuje.
Kolem 0900 vyrazime k navstevnickemu centru, ktere je hned u kempu. Ales, ja a Vasek jdeme nejprve na postu poslat pohledy, opatruji je timestampem, tak jsem zvedav, jestli dorazi driv nebo pozdeji, nez ja. V navstevnickem centru maji pohledy a brozurky o sekvojich, utracim asi 45USD. Zaujme nas nastenka Crystal cave – jeskyne, ktere jsou v tomto parku a jsou krasoveho charakteru. Kupujeme listky za 15 USD na jednoho a vybirame si cas 1400. Balime se a vyrazime smer general Sherman. Predtim jeste chvili pozorujeme rangera, jak se pokousi otevrit manzelskemu paru nastartovane auto. Americka auta maji totiz zvlastni schopnost, kdyz e nechate delasi dobu s klickem v zapalovani, tak se zamknou. Tomas nam to stale opakuje, ale cas od casu je nase auto zavrene a klicky v zapalovani. Vasek bere fotak a chce si to fotit, my ale nasedame do aut a tak radsi jede s nami.
Po 100m nas zastavuje pani s velkou ceduli stop. Je 0915 a rika nam, ze cesta se otvira v 10. Otacime se a jedeme cekat k navstevnickemu centru, kde se stale ranger snazi otevrit auto. Ma na to specialni polstarek nafukovany pres balonek a nakonec se mu to podari. Nachazim WiFi sit, ale neni pripojena k internetu, Vasek jde k navstevnickemu centru.
V 0950 vyjizdime, Vasek ale nedorazi, tak ho Anicka musi jit hledat. Zatacime vlevo a za chvili jsme na parkovisti u generala Shermana, dalsi clovek s ceduli nam rika, ze cesta se opet otvira v 1100. Je 1015 a tak mame na 1,5 milovy vylet casu tak akorat. Bezime po asfaltove ceste do udoli, nahoru to bude hodne zajimave a kolem nas se tu a tam objevi nejaka Sekvoj. Neskutecne tlusty kmen, velka vyska a par zkroucenych vetvi nahore, tak tento strom priblizne vypada.
Mijime ceduli That it's. a vidime nejvetsi zijici organismus na planete. Obrovska masa dreva se majestatne tyci k obloze, obklopena japonskymi turisty. Ac se snazime, jak se snazime, strom se do objektivu proste nevejde. Delame skupinove foto a zahajujeme zpetny vystup nahoru. V 1050 jsme vsichni u aut a muzeme jet k jeskynim. Popojizdime k ceduli stop a vpravo Vasek s Alesem vidi medvedi rodinku. Menim objektiv, Tomas bere kameru a vsichni skaceme z aut a snazime se udelat nejake rozumne vypadajici snimky. Zahy jsou vedle nas dalsi turiste a ptaji se, co tam v kroviskach vidime. Medvedi se vali v trave a hreji si kozichy na slunicku, dnes asi jedli a tak o turisty nejevi zajem. Kdyz po silnici zacnou jezdit auta, medvedi rychle utecou do hlubokeho lesa.
Jedeme kolem muzea a odocujeme u velke cedule Crystal cave, cesta se zuzuje a zatacky maji mensi polomer. Vasek usnul a ostatni se divaji. Zaatacky jsou opet 2x vlevo, 2x vpravo, easy left, hard right, jako ve slavnych automobilovych zavodech. Za necelou hodinku jsme u jeskyni.
Je 1245 a premyslime, ze bychom zkusili stihnout prohlidku ve 1300. Pan rika no problem, ale nemame se zdrzovat focenim. Sebehneme serpentyny dolu, mijime poison oak a jsme pred jeskyni, kde je jiz asi 20 turistu. Pruvodce je zjevne nadsenec, v oku zapal a jazyk rychly jako bic. Spocita nas a prohlidka muze zacit. Na uvod nam dava safety instructions, niceho se nedotykat a pak nejist a nepit.
Vyrazime na 800m dlouhou cestu jeskynemi, behem niz vidime zajimave utvary, ale v Cechach mame take krasove jeskyne podobnych kvalit. Z jeskyni jsem tudiz nadsen prilis nebyl, ale aspon v nich byl prijemny chladek, asi 12 stupnu. Pan nam taky rekl, ze medvedi nemaji radi hluboke jeskyne, ale ze miluji sequoie.
Vysplhali jsme se k autu, kopli do vrtule a jeli smer muzeum. Pred navstevou muzea jsme jeste udelali odbocku na auto log - to je prujezd sekvoji autem. Jeli jsme postupne a vyfotili se u aut, ja jsem pak jeste bokem na sekvoj vylezl a postavil se nad tunel.
Dal uz jsme jeli k muzeu, dorazili jsme zhruba ve 1450 a resili jsme, jestli pujdeme dovnitr a pak na kratky 1 milovy trail, nebo jestli pojedeme jeste na parliament trail, ktery vede kolem generala Shermana. Silnice se otvirala v 1500, Ales s Pavlem uz nechteli nikam jit, tak jsme nakonec zustali.
V muzeu ukazovali sisky sekvoje, jak rostou, co je ohrozuje, kde je jich kolik atd atd. Pak jsme se vydali na trail kolem louky, kde roste asi 30 sekvoji. Po ceste zacal Vasek sbirat sisky sekvoji, upozornoval jsem ho, ze se to nesmi, Tom s Anickou si pak taky nejake vzali. Snad na to nikdo neprijde, mastna pokuta by je asi neminula.
Jdeme udolim a fotime obry, pred nami jdou dva Cesi, daleko pred nimi dav s rangerem. Uprostred trailu jsem zahledl jelena, ktery ale kvapne opustil perimetr a za chvilinku Vasek rika, hele, medved. Mlade medveda, vahove tak 100kg slo ve vzdalenosti 10m kolem nas. Ztuhli jsme, tahali fotaky a fotili. Medvide nadzdvihl Tomas, kdyz na nej blesknul, medvide se zastavilo a zle se na nas podivalo, ale pak nastesti pokracovalo dal. Doslo asi 30 metru daleko, kde zacalo ohlodavat padlou sekvoj.
Cosi velkeho se ozvalo za velkou sekvoji, ktera stala asi 30 m od nas a tak jsme cekali, ze se na nas jeste prijde podivat maminka. Pri horecnatem meneni objektivu se mi podarilo odrit ochranny plastovy obal na displej a otrit si ruku o cosi nehezkeho, ruka mi pak pekne zcervenala. Asi 10 minut jsme pozorovali medvide, zastavili skupinku turistek, ktere kdyz slyseli bear, tak dali zpatecku a pak jsme pokracovali dal k autu.
U auta uz netrpelive ceka Ales s Pavlem, nasedame do aut a vyrazime smer Yosemite. Po ceste se domlouvame, jak vyresime ubytovani a casovy harmonogram, nakonec po prostudovani papirovych nabidek se rozhodujeme pro Fresno.
Do nej prijizdime kolem 1900, je to takova americka vesnice, velka asi jako Liberec. Pred ubytovanim se chceme jeste najist, vsichni mame jeste vyherni kupony z minule navstevy, tak pada volba na Denny's. Jedeme podle adresy, kterou ma v navigacce Tom s Anickou a restauraci nachazime.
Davam si kureci kousky s hranolkami a kukurici, k tomu domaci salat, cely den jsme nejedli a tak musime doplnit vitaminy. Vasek si dava nejake houby a hlasi, ze si pak da Banana split, ktery ma zadarmo. Varuji ho, ze si ho dat po normalnim jidle je skoro sebevrazda, ale smeje se mi. Ales si dava burger, ostatni uz nevim, ale byla to taky americka vetsinou smazena jidla. Anicka studuje vyherni kupony, Vasek si objednava banana split. Kdyz mu prinesou ohromny talir plny zmrzliny, trochu mu usmev ztuhne. Anicka hlasi, ze slevy se vztahuji jen na americke obcany, tak zertujeme, ze za to utrpeni jeste Vasek bude muset zaplatit. Vasek ji a ji a kdyz mu zbyva posledni kopecek, je videt, ze ma dost.
Nakonec to do sebe ale vsechno dostane, ale uz se vubec nesmeje, je rad, ze dojde k autu. Ales me vystrida v rizeni a jedeme smer Wallmart, abychom nakoupili nejake zasoby pro Yosemite.
Boudime, Wallmart nakonec nachazime, Ales parkuje kousicek pred vchodem, dovnitr se dostavame ve 2100. Ales a Tomas okukuji netbook za 295 USD, kupuji si dalsi kosili, bereme dva baliky dreva po 6 USD, burty, chleba, pak dlouze vybirame pivo. K pokladne prijizdime asi v 2130 a stojime ve fronte.
Pokladni k nam prichazi a rika, ze je under age. Nikdo si ho nevsimame, az na Anicku, ta rika a co? Vysvetluje, ze se nesmi dotknout naseho piva, ze musime jinam. Povolava z ustredi novou pokoadni, ktera nam pivo vezme a pritom se pta, odkud vlastne jsme. Absurdni zeme.
Za 20 minut jsme u hotelu Ambassador Inn and Suites, Anicka, Tom a Vasek jdou zaridit pokoj a jsme ubytovani. pokoj pro 4 stoji asi 65USD, snidane v cene, ale je v blizkem McDonaldu. WiFi v hotelu maji, tak po dlouhe dobe posilam denik, hledame ubytovani v San Franciscu. O vikendu je to skoro nemozne, nakonec bereme ubytovani u letiste kousek od Golden Gatu. Domlouvame budik na 0700 a kolem pulnoci usiname.

Bereme jidlo a mirime s autem zpet ke stanu. U nej zjistujeme, ze jsme trochu zanedbali pripravu, protoze nemame zapalovac, kterym bychom zapalili plotynku varice a asi nemame ani spagety, jedine, co mame jsou nudle urcene k zapeceni v troube. Jsme to ale troubove...
Problem se nastesti podarilo relativne rychle vyresit, spagety jsme nasli ve schrance na medvedy, kam je Vasek predtim ukryl, se zapalenim plotenky to bylo horsi. Napadlo me, ze bych mohl vyuzit tabornicky zapalovac, ktery jsem si na zacatku cesty koupil. Prvni jsem nemohl najit, tak jsem vybalil druhy. Uzka tycinka s malym hlinikovym pliskem slouzi jako skrtatko, z tycky se nozem oskrabe trocha materialu a ten se skrtnutim zapali. Neskrabal jsem, jen jsem skrtal. Na asi 8 pokus se povedlo a ani mi plynovy horak moc nesezehl chlupy na ruce.
Dalsi spatnou zpravou bylo, ze nam zacal dochazet plyn v bombe, o ktere Tom tvrdil, ze vydrzi mesic denniho vareni. Trocha moc spatnych zprav najednou, ze. Nicmene varime a varime, Vasek rozdelava plechovku s pro me odpudivym cervenym cosi, ktere nazyva rajcatovym ragu. Ohriva ho na druhem horaku, plyn postupne ubyva. Beru tvrdy syr a nozem ukrajuji male kousicky, abych dosahl efektu nastrouhaneho syra. Pozdeji se ukaze, ze tento syr asi ani neni syr a tak se rozhodne teplem netavi. Za nase 2,45 jsme koupili asi obarvene oranzove blato s prichuti syra, no nic.
Malem bych zapomnel na to, ze jsme jeste zjistili, ze nemame sul, ta je taky v druhem aute. Nevarici se spagety, ktere se slepuji a pripaluji v hrnci a kolem nich u plotenky 4 zoufalci, tento obrazek se stal cilem par fotografu. Kolem stanu totiz vedla trailova cesta a tak kolem nas proslo asi 40 lidi a par z nich si nas opravdu fotilo. Pavel tuto situaci komentoval rozesmatymi slovy:”Rusky zajezd.”. No videli jste nekdy nekoho, kdo si v kempu v 7 vecer vari spagety v malem koflicku na uhasinajicim plynovem horaku, kdyz vsichni okolo uz zapaluji obrovske ohne?
Behem vareni jsme s Alesem vyrazili na drevo, ktere Vasek sliboval. Nasli jsme Jeden padly strom vahy cca 2 tuny, dale mensi odrezek velikosti velkeho stolu a pak uz jen male pidivetevky. Donesli jsme k ohni dve naruce vetyvek s komentarem, ze to je asi vse, co v okoli najdeme. Cekal jsem, ze to Vaska vyprovokuje a pujde prinest neco k zapaleni, ale neodhadl jsem ho.
Po dalsich 10 minutach vyrazim na obchuzku, vylezam na vysokou skalu a prelezam na druhou stranu, kde narazim opet na trailovou trasu. Vsude je klid, jen veverky mi nadavaji a ptaci rvou, voda v blizkem potoce bubla. Jdu se k nemu podivat a upozornuje me velka cedule, ze na tomto miste kazdorocne nekdo zemre. Uklouzne, spadne do vody a utone. Jak se mu to v 20 cm vody podari je mi zahadou, ale mozna na jare nebo v obdobi destu je tato ricka zcela o necem jinem. Norim ruku do vody a necitim prsty, voda ma tak 5-10 stupnu.
Vracim se zpet a voda uz se zacala varit, konecne. Po 20 minutach to vypada, ze spagety jsou konecne udelane. Pomoci vidlicek neobratne vyndavame spagety, abychom udrzeli vodu pri nejake rozumne teplote. Prvni jim ja a Vasek, Ales s Pavlem mezitim a behem vareni spaget konzumuji studeny luncheonmeat. Pavluv komentar:”A to jsem si myslel, ze tohle svinstvo po vojne uz nikdy nevemu do huby.”, nas docela pobavil.
Dolim rozvarene spagety se zlutym blatem doplnene hromadou kecupu (Znate to, s kecupem chutna vsechno stejne.) a zaludek si prestava stezovat. Sice jsem mu dal peknou vatu, ale aspon tam neco je. Kluci vari dalsi spagety za obcasneho cvakani fotoaparatu a Vasek zkousi kontakt pomoci vysilacky. Mobilniho signalu se v horach nedockatte. Kluci zjistuji, ze se vyvarila prakticky vsechna voda a ze spagety uz jedou jen v pare, za par minut konci s varem a zacinaji vyndavat, je jich tolik, ze si davam jeste pridavek.
Zhasiname varic a resime, co dal. Pavel si pripravuje spani v aute, sklapi si predni sedacku i tu prostredni a ziskava krasne dlouhe loze jako z 3 hvezdickoveho hotelu. Zapada slunce a behem par minut je tma, jakou v Cechach skoro nezname. Vsude se rozsviti hvezdy a neni videt na krok. Jen svetla vzdalenych ohnu a toalet nam pomahaji v orientaci.
Zapalime ohen. S Alesem bereme nejaka drivka noviny, polinko a stavime malou hranicku. Ale jak ji zapalit? Budu muset zjistit, jestli svym zapalovacem skutecne ohen zapalim. Nachazim prvni spalik magnesia a na pripraveny papir skrabu malou hromadku kovovych pilinek. Davam papir k ohni a zveda se mirny vetrik, ktery mi pilinky rozfoukava. Hranou noze jezdim po skrtatku, objevuji se jiskry, ale prasek ne a ne zahoret. Najednou se objevi jiskra, pak zablesk a papir prohori a zhasne. Tesne. Znovu zkousim skrtat, ale uz mam unavene zapesti, tak mi skoro ani nevyletuji jiskry. Pujcuji skrtatko a nuz Alesovi a ten na 3 pokus vykouzli krasnou jiskru, vsechen zbyvajici prasek vzplane a pak i papir. Prisouvame ho k ohni a zacina horet stredni papir a pak i slabe vetevky, mame ohen.
Zacina horet i nase polinko, pak i jedno napul ohorele od minulych lidi. Prichazi Vasek a rika, ze by nezapaloval nove polinko, ze si ho mame schovat na horsi casy. Tak ho z ohne odebirame a ohen za par minut temer zhasina. Je 2045, Pavel si jde vycistit zuby a rika, ze kdyz se do 20 minut nevrati, mame ho jit zachranit. Sedim u ohne, pozoruji uhliky a nadhernou nocni oblohu, poskakujici veverky. Ohen uz jen poblafava, tak ho rozhrnuji, aby nahoodu nezacal v noci horet. Podle pravidel parku by se mel zalit a pak 30 minut sledovat, ale kluci rikaji, ze netreba, trochu ho jeste sypu popelem, az je jistota, ze nevzplane.
Pomalu se ukladame ke spanku, je teplo, tak ani nevybaluji spacak. Odhadujeme, ze Tom s Anickou uz nedorazi, ze zustali nekde po ceste v motelu. Pomalu usiname.
Uslysim, jak Pavel otvira okenko a znamy zvuk vysilacky. “Jsme na 198, za mostem doleva.” Nasi uz jsou asi blizko, takze zadny motel. Za par minut uz nam do stanu sviti bile svetlo a slysim zname hlasy. “Tome, me uz se stan stavet nechce, spim v aute.” Zacina byt zima tak beru spacak a lezu do nej, venku muze byt tak 15 st.

Mimoradne mimo poradi a v plnem rozliseni...

Rano zacinaji zvonit budiky, je 0800, Ales skace z postele, jdeme na snidani, kde uz je samozrejme Tom s Anickou. Pred nami se snidani prehnalo stado Japonskych turistu, kteri vcera dorazili, ale bud toho moc nesnedli, anebo uz to doplnili. Za 10 minut dorazi zbytek equipy – Vasek – a znovu se ujistujeme na planu. My jedeme do Sequoie a zkusime zabrat kemp. Kdyby se to nepovedlo, tak sraz dalsi den v 0800 u visitors centra v parku.
Jdeme preskladat auta, sklopit zadni sedacky, nahazet vsechen bordel do kufru. To se nam behem nejakych 20 minut dari a v 0915 se loucime a vyrazime na pout.
Cestou chceme jeste navstivit hrbitov letadel, ktery by mel byt u mestecka Mojave. Vyjezd z Los Angeles je pomaly, ale bezproblemovy, narazime na par zacp, vsechno je velka kolona, ale jinak pohoda, ridi Ales, Vasek naviguje, ja pisu denik. Projizdime kolem McDonalda a Vasek nas presvedcuje, ze bychom mohli zastavit na zmrzlinu, nenavist k mekaci uz ho asi opustila. Kolem 1100 jsme v Mojave, ale pokud je to hrbitov letadel, tak je v arealu letiste, kam se nesmi. Z dalky vidime par desitek letadel, asi 10 B747, spoustu mensich, ale nikde se neda zastavit. Nad mestem je taky velky zastup vetrnych elektraren. pokracujeme na Sequoiu a porad pisu denik, ktery je momentalne aktualni.
Balim pocitac a pomalu usinam, budi me az brzdeni, nekam sjizdime, jezero, rekreacni oblast, ze bychom byli konecne na miste? Je asi 1400 a kluci dostali hlad, ale v kufru prakticky nic neni. Stridam Alese, do Sequoii zbyva jen 35 minut. Jedeme peknymi zakruty a za chvili jsme u brany parku. Na ceduli je napsano, ze nas kemp je volny. Dostavame mapu a parkove noviny, zaciname stoupat. Povolena rychlost je 25mph, zridka 35 mph, ale zatacky o moc vyssi rychlost nedovoluji, mnohdy naopak. Na doporucene 10mph je skoro sebevrazda jet rychleji, svodidla tu neznaji a pri 15mph se uz auto pekne naklani. Vyjizdime nahoru, abychom v zapeti zase jeli dolu, dojizdime turisty v kabrioletu, kteri se sunou jako sneci a tak se za nami tvori vlacek.
Stoupame uplne nahoru, z nadmorske vysky 600 m pres 2000m k finalnim asi 2200m. Dvakrat krut doleva, dvakrat doprava, pripadam si jako na poutove atrakci s auticky na elektrinu. Ke konci stoupani se automatu uz nechce, zacina poskakovat a tak se zaciname bat, ze nas tu nekde necha ve stychu.
Nakonec se ale nahoru doplazime, po par kilometrech zahledneme Strom. Skutecne Strom s velkym S. Obrovsky kmen a obrovske sisky, kmen barvy blata, jakoby byl z vosku nebo plasteliny. Za chvili mijime dalsi a dalsi a dalsi, nadhera. Projizdime kolem 3 tesne u sebe, u nich spousta turistu, kteri je nedockave foti. Po par kilometrech se vlacek zastavuje, lidi vypinaji motory a vystupuji. Asi jsme dojeli k uzavirce, ktera byla dlouho predem avizovana. Je tomu skutecne tak, zdrzeni muze byt az hodina.
Jdeme se s Alesem podivat na zacatek fronty, ale nikde ji nevidime, zato nachazime obri sekvojovou sisku a radu corvet, rizenych nemeckymi turisty. Vracime se zpet a za 10 minut se kolona dava do pohybu. Doufam, ze se kemp nezaplni pred nami jedoucimi auty, velka cast jich na krizovatce miri prave do naseho kempu. Cekame ve fronte asi 5 aut a porad je volno, ranger nam prideluje misto 198 pro 2 auta, 2 stany a 6 lidi.
Dorazime na misto, rozbalujeme stany, jedeme do visitors centra, kde by mel byt i nejaky market. Dorazime tam kolem 1650, bchod ma do 1745. U vchodu vidime drevo, mensi za 7,75, vetsi za 8,75. Chceme koupit drevo, ale Vasek rika, ze u stanu mame dreva spoustu, ze je zbytecne kupovt drahe drevo. Zjistujeme, ze tu maji chleba za 3,75, salam taktez. Resime, co k veceri, Vasek navrhuje spagety. Moc se mi nechce mit spagety bez syra, ale nakonec v chladaku syr nachazim za 2,75.

pokracovani priste....

Budik zvoni v 0800, ale opet nikdo nevstava, jen Ales. Dnes mame na programu chodnik slavy a koupani na plazi. Ales vybiha na snidani, asi ma hlad, za chvili jdu za Alesem na snidani, tam potkavame Toma s Anickou a domlouvame detaily dabelskeho planu. Nejsou kolacky, Ales si jich dal k snidani 6 a juice uz skoro taky neni. Za par minut ale prichazi spanelsky mluvici obsluha a bufet doplnuje.
Kratce po 0900 vyrazime smer Hollywood, Vasek ridi. Provoz je opet velice husty a tak zase poskakujeme v nekolika zacpach. Mirime ke Kodak Theatre, na ulici Hollywood Boulevard. Mijime toto divadlo, kde se predavaji oskary, vidime chodnik slavy plny hvezd a zabocujeme do garazi u nakupniho strediska, kde by melo byt parkovani levnejsi. 1USD za 10 minut, 10USD za den a 2USD kdyz si neco koupime a budeme zde pod 4 hodiny. Vyjizdime 3 patra a fotime si vnitrek divadla, prohlidku za 15 USD ale odmitame. Dal si jdeme vyfotit napis Hollywood, kde se trochu ztratime, ale za kratko se zase nachazime.
Vyrazime po chodniku slavy k cinskemu divadlu, u ktereho jsou otisky v betonu. Primo pred Kodak theatre je 5 hvezd primo v pruceli, tudiz jsou nejvyznamejsi, jedna z nich patri Eastman Kodak, dalsi mistnimu tymu Dodgers, ktery 50 let nic nevyhral, ani nebyl v nicem nejlepsi.
Pred cinskym divadlem jsou davy turistu a taky filmove postavicky, s kterymi se muzete za 1 USD vyfotit. Spiderman, Darth Vader, piratka, vila a mnoho dalsich. Jdeme dal kolem muzea Madame Tussaud a jdeme zpet, chceme navstivit Hollywoodske muzeum s rekvizitami. To ma bohuzel zavreno a tak jdeme kolem El Capitanu, kde maji premieru vsechny filmy od Disneyho od roku 1926 – Snehurka a jdeme zpet k muzeu voskovych figurin. Vstup stoji 25USD, chceme dovnitr, Vaskovi se nechce, v jednom uz byl a tak se domlouvame na srazu a jdeme dovnitr. Semtam se fotime s nejakou hvezdou, na miste je i Tiger Woods, nektere postavy vypadaji opravdu jako zive, zvlaste Steven Spielberg a James Dean nas porad neprijemne pozoruji. Na konci prohlidky jeste ukazuji, jak se figuriny tvori, mam stejnou velikost boty jako Jackie Chan.
Vaska nachazime pred Kodak Theatre, ztraci se nam Tom s Anickou, tak jdeme pomalu k autu, kde se pres telefon schazime a jedeme hledat plaz v Santa Monice. Jedeme asi 20 minut, kdyz zahledneme more a dlouhou piscitou plaz. Zastavujeme na public parking za 8USD, pri parkovani to Vasek trochu prezene a opre auto o plot, konec svodidel nam trochu poskrabe naraznik. Bereme veci z auta a hura na plaz.
Na zachode se prevlekame, pak jdeme silene dlouhou cestou po plazi k mori, plaz je siroka asi 200m. Spousta lidi tu sportuje, jezdi na kole, beha, skace. Dorazime k mori, Pavel a Ales si nevzali plavky, tak nam hlidaji veci. Mazu se od hlavy az k pate, slunce pekne pali, ale protoze fouka, tak neni horko. Sundavam slunecni bryle a hura do vody. Voda je trochu studena, odhadem tak 21 stupnu. Vbiham do vody jako Mitch Buchannan a po 4 vlne koncim po hlave ve vode, prvni koupani v Pacifiku.
Je to super, vlny jsou tu vysoke 1-1,5, misty az 2m, o kus dal lidi jezdi na surfovacich prknech. Preskakovani vln nas bavi asi 20 minut, pak jdeme z vody. Behem naseho pocinani nas sleduje velke hejno racku, ktere tabori na plazi a semtam neco sezobne. Kluci jdou do pristavu, Tom s Anickou se jdou projit po plazi, tak hlidam veci. Zveda se silny vitr, nikdy bych neveril, ze se da ve 32st. mrznout. Kdyz se vsichni vratili, tak jsme se osprchovali sladkou vodou, osusili, prevlekli a vyrazili do hotelu.
Par mil pred hotelem nachazime Dennis, tak sjizdime. Vevnitr je rozesmata servirka, ktera si z nas dela legraci od chvile, kdy se pta, odkud jsme. Na mou odpoved Czech republic reaguje, chicken republic? Dalsi pobaveni ji poskytuje vasek, kdyz objednava Alesovi colu. Zacne tak, ze kolega je na..... one more coke.
Prinasi nam piti a pta se, jestli jsme pripraveni na jidlo, asi ceka nejakou dalsi perlu. Ta neprichazi, Pavel, Ales a Vasek si objednavaji Double Burger, ja steak, Tom kureci platky a Anicka nevimco. Behem jidla si nechame 2x dolit napoje a po jidle premyslime o tom, ze si dame dezert. Vybiram si banana split, Vasek s Anickou nejaky kolac. Nakonec si to davame.
Jim jim a v pulce zjistuji velky problem. Smejeme se, ze jsme to asi trochu prepiskli a Ales mi porad vnucuje myslenku, abych si to nechal Take-away. Se zmrzlinou bych servirku asi opravdu dostal. Posledni zbytek nakonec musi snist Ales, zaplatime 120USD a potacime se k autu.
Bez problemu dojizdime k hotelu, Ales se jde vykoupat do bazenu, my ostatni mame dost. Domlouvame budik na 0800, dals den se rozdelime. Tomas chce jet do muzea aut, my ostatni zamirime uz do Sequoia parku. Ve 2015 poustime televizi (Ales :) a ladime novy dil Heroes. U nas trva 50 minut, zde s pridavkem reklam 2 hodiny. Anicka s Tomem nasli Big Bang Theory a dil trva pres hodinu. Po Heroes nasleduje Jay Leno show, behem niz usiname, snazim se psat denik, ale proste to nejde.

“Tadadadam, tadadadam.”. Nic. “Piiip, piiiip, piiiip.”. Nic. “Tu, tu, tu.”. Hrabu se z postele a nedetekuji zadny pohyb. Vsichni jsou jak sipkove ruzenky. Jdu se omyt, stale nic. Za chvili se ozvve tukani na dvere, Tomas s Anickou jsou vzhuru a miri nasnidani, tak jdu s nimi.
Snidane je docela chuda, ale za cenu hotelu se neni cemu divit. Vajicka, parecky, slaninka, dortiky, na to vse muzete zapomenout. Na vyber jsou zvlastni kolacky velikosti dlane, toasty, waffle, cornflaky, k piti pytlikovy caj, mleko, dva druhy juiceu a kava. Reklo by se vyber docela velky, ale oni se toasty s jahodovou marmeladou casem docela zajedi.
Na snidani dorazi zbytek naseho pokoje, kluci vypadaji velice nevyspale a znicene. Domlouvame plan, pojedeme jen jednim autem, abychom usetrili benzin, parkovne i nervy pri vzajemnem hledani, asi 15 minut preskladavame kufr a vytahujeme zadni sedacky v nasem minibusku a kolem 0815 vyrazime do Hollywoodu.
Ridim ja a cesta je to vesela, opet mraky pruhu, spousty aut a prvni vetsi doprani zacpa, pomalu popojizdime, cekame asi 10 minut. Na cedulich uz vidime napisy Hollywood, nase dve navigace se nemohou shodnout kudy. Volim Pavlovu, bod tam doplnil Vasek a za chvili zjistujeme, ze jsme trochu ztraceni. Bereme druhou navigaci a ta nas dovadi k parkovisti, kde zaplatime nekrestansskych 12 USD za parkovne, mista v garazich je pozehnane, jsme tu asi preci jen trochu brzy, je 0920 a park otvira v 1000.
Parkujeme v mnohapatrovem parkovacim dome a jedeme po eskalatorech nahoru. Prochazime ulickou plnou obchodu, vetsina jich je zavrena, jsme prakticky jedini, kteri zde prochazeji, slunce se hrabe nad obzor, vane svezi studeny vanek, neni moc dobra viditelnost, LA je porad ve svem smogovem kabatku. Vasek hlasi 24 stupnu a zatazeno, Pavel 32 a jasno.
Bereme slevovy kupon – 8 dolaru na osobu pri skupine vetsi nez 6 a jdeme vystat frontu k pokladne, predtim ale musime projit bezpecnostni kontrolou. Fronta ma asi 10 lidi, ale skoro se nehybe, je 0930 a otevreni je stale v nedohlednu. Behem cekani si fotim fontanu a obchody kolem.
Kdyz prichazime na radu, slunce uz ukazuje svou silu a zacina byt poradne teplo, nenamazani, bez cepic, nekteri bez slunecnich bryli, no uvidime, jak to dopadne. Pani nam nabizi VIP listky (100USD), ktere nam umozni predbehnout vsechny fronty, ale stejne jako u sezer co muzes – za 20 USD – odmitame. Mame listky, jednoho stal vstup 61USD a mirime do dalsi fronty, tentokrat na vstup. Brany parku uz se otviraji, ale lidi jeste nemohou dovnitr.
Je 0950 a VIP fronta se zacina zmensovat, prvni lide vchazeji do arealu. Za par minut se zacina pohybovat i nase fronta, pomalu se dostavame bliz a bliz. Tesne pred nami se fronta zastavuje, vstupni hlidac neco dlouze resi. Menime frontu a hura, jsme tu.
Vevnitr se schazime u prodejny Kodak, studujeme mapu a rozhodujeme se, ze nase prvni kroky povedou do Shrek 4D, prodirame se davem, je 0955. Dav se najednou zastavuje, nechapeme, co se deje, vylezame na schody a vidime, ze dav stoji pred pomyslnou barierou. Nahle se ozvou rolnicky z radia, kratky proslov a figurka filmove postavicky slavnostne otvira park. je 1000.
U Shrekova divadla opoustime dlouhy proud lidi a hlasim, ze letos uz do zadneho zabavniho parku nejdu, na muj vkus je tu az moc lidi. Shrekovo predstaveni by melo zacit v 1015, prochazime brzdici pruhy jako pred hradem Duloc, bereme si bryle z prihradek – prave sklo je polarizacni – a vchazime do shromazdovaci mistnosti. Tam nam pusti dlouhe uvodni video, behem nehoz to Japonska vyprava vzda a zmizi pryc. Uz si rikam, ze jsme zabili 20 minut, ale pak se otviraji dvere a ty nas vedou do kinosalu pro asi 300 lidi, ktery se beznadejne zaplnuje.
Na zacatku umesou princeznu Fionu a Shrek s oslikem ji celou dobu pronasleduji. Cele kino nejen vidite ve 3D, ale navic se do rytmu klepe sedacka, kdyz spadnou pavouci, tak Vam neco velice hnusneho sahne na nohy a kdyz projizdi Shrek vodopadem, anebo na neho plivne obluda, cosi mokreho Vam pristane na tvari. Atrakce idealni pro male deti, i kdyz jsem se dost lekl behem pavouciho dobrodruzstvi. Pak jsem se dival pod sedacku a byl to jen gumovy pasek.
Vracime bryle a mirime k veleslavne projizdce Hollywoodskymi studii. Sjizdime po eskalatorech a radime se do obrovske fronty citajici asi 600 lidi, kteri nedockave cekaji na vlackobus, kterym se studiemi projizdi. Behem cekani nam promitaji smycku s dvema moderatory, kteri ukazuji vychazejici hvezdy, dnesni 50tnici zacinali vsichni v serialu Miami Vice. Po cca 25 minutach se dostavame na radu a stoupame si kazdy na svou hvezdu, ktera nam rezervuje misto na sedadle vlacku. VIP hoste vesele vsechny predjizdeji a maji prvni vlacek jen pro sebe, navic ma jen 4 sedacky v rade, sockovlacek jich ma 6. Zaciname litovat, ze jsme si trochu nepriplatili.
Behem nastupovani doslo ke zmatkum, takze nakonec nesedim na kraji, jak jsem puvodne mel, ale ob misto, takze jsem byl lehce znechucen, asi toho moc nevyfotim. Vlacek se rozjel a muz v prvnim vagonu zacal mluvit, do ostatnich promlouval pres velke LCD obrazovky nad nasimi hlavami. Filmove mestecko je plne kulis a tak jsme videli auta z Rychle a zbesile, Domecek Normana Batese, Visteria Lane ze zoufalych manzelek, pristav z Celisti, dum u jezera z mnoha filmu a dalsi a dalsi a dalsi. Nekolikrat nam ukazali i specialni efekty, treba slavnou metrostanici, zraloka z celisti, rozbity boeing z valky svetu ci rozestoupivsi se jezero. Kdybych uz nic jineho nevidel, byl bych spokojen.
Po teto vyjizdce jsme jeli nahoru a resili, co dal, bylo zhruba 1130. Nakonec jsme sjeli po eskalatorech na nizsi podlazi, na kterem se nachazeji show Jursky park, Mumie, Specialni efekty a dalsi. Aby v parku neumirali lide na prehrati, maji spoustu chladicich stanic – vse vypada jako velky vetrnik, ktery rozprasuje jemnou vodni mlhu, v dopolednich hodinach je to neprijemne, ale jak slunce leze vys a vys, lide se zacinaji dobrovolne teto mlze vystavovat.
Jako prvni jdeme na specialni efekty, chvili cekame na shromazdisti a za chvili jsme vpusteni dovnitr. Prichazi pan se svou asistentkou, vybiraji dva dobrovolniky a zacinaji ukazovat triky, prokladane sprymy. Klasika – zelene pozadi, zpetna projekce, pocitacova animace. Posouvame se o podium dale, kde nam ukazuji dalkove ovladaneho robota, z ktereho se ale nakonec vyklube herec, pak techniky horroru – pousti na nas zimu, pohasnou svetla atd. Na dalsim a poslednim stanovisti vybiraji dalsi dobrovolniky a ukazuji, jak se film ozvucuje. 25 minut a jsme venku.
Nasledne mirime do stage Backdrift, venku je varovani o ohni. Vchazime do haly, ktera je cela venovana pozarnikum. Na videu nam herec povida o stejnojmennem filmu, u nas sel pod jinym jmenem, Kurt Russell hraje pozarnika, ktery se snazi chytiit zhare, ktery je vysazen na pozarniky. Behem predstaveni nam ukazuji ohen a nakonec nas posilaji do skladiste, ktere hralo ve filmu. Dvere se zaviraji, hluboky hlas nad nami nam rika, ze horet zaclo v male bunce, vidime oranzovy zablesk a budka zacina horet.
Ohen se pomalu rozsiruje, vsude jsou sudy popsane jako horlavina a vybusnina, zaciname citi t zar ohne, citit smradlavou primes zemniho plynu, zatim se zda vse v pohode. Zacinaji explodovat vodni ventily a z prehrateho potrubi zacina unikat vodni para, exploduje prvni sud s horlavinou. Zar uz je neprijemny. Ohen se rozsiruje dal a dal, prehoriva lavka, zacina se bortit, dalsi vybuch, dalsi, velke horko na obliceji, dalsi vybuch, vysleh ohne, BACHA, padaji na nas trubky primo nad nami, pomoooc. Ufff. Jeste ze slo jen o simulaci, chapu hlavni postavu, ktera rikala, ze se bude napriste ohni velkym obloukem vyhybat, tohle bylo proste ohnive peklo.
Vychazime v lehkem soku ven, v tele hromada adrenalinu a mirime na dalsi atrakci. Volime Jursky park, pocitame se a zjistujeme, ze nam chybi Vasek. Pro pripad ztraty clena vypravy mame sraz ve 1300 pred Kodakem. Jdeme na projizdku Jurskym parkem, schovvam fotak, protoze mam pocit, ze tohle by mohla byt velmi mokra vyprava. Sedame si do lodicek, retez nas vytahne na kopec a pak jedeme jak po sluzavce dolu. Semtam se vynori nejaky dinoraurus, aby na nas cakl trochu vody, proste nuda. Zajizdime do budovy, pred kterou na nas bafne T-Rex, projizdime znicenymi laboratoremi a najednou se cely clun naklani a vidime jen svetlo na konci tunelu. Aaaaaaaaaaaaaaaaaah. Temer volnym padem letime dolu a nabirame rychlost. Chudak Tom a Anicka, jsou predemnou hned v prvni rade, ty to asi sliznou. Behem 60 stupnoveho padu do vody na nas jeste bleskne blesk, asi nam dole budou chtit vnutit predrazenou fotku se zoufalymi obliceji.
S velkym splouchnutim koncime dole ve vode a mam pekne promocenou kosili a trochu i kalhoty, Tom je na tom podstatne hur, ale protoze je teplo, tak to zas tak moc nevadi. Fotky skutecne prodavaji a to za neuveritelnych 30 USD jednu. Stojime pred vchodem na atrakci a cekame na Vaska, myslime, ze jel za nami, za chvili ho vidime vysmateho. Domlouvame se, ze zatim na obed nepujdeme, doporucujeme mu Jursky park, on nam Mumii. Domluva je takova, ze se zase sejdeme u cedule.
U mumie je to blbe, musi se odlozit vsechno do skrinek, nase batohy se tam ale nevejdou, tak mame trochu problem. Tom s Anickou se nabizeji, ze veci pohlidaji a pak se vystridame. Jdeme vyckat asi 15 minutovou frontu, behem niz prochazime vnitrkem kobky a prokleje nas nejaky duch. Vsude jsou upozorneni, ze lide se slabym srdcem, tehotne, male deti, lidi s bolavymi zady a dalsi slabsi jedince na atrakci nevpusti. This is a high speed rollercoaster. Co to je, to to s nami jako pojede rychle, delame si legraci. Kdyz ale vidime televizi s nocnim snimanim ukazujici polosilene lidi a z vypravy se lide jen tezko potaci pryc, personal jim tleska, zaciname mit strach.
Sedame si do voziku a personal 3x kontroluje nase upnuti kovovou zavorou, to nas zneklidni jeste vice, co to k sakru bude. Vyjizdime poklidne a vjizdime do jeskyne, ve treti komnate nad nami zase stoji ten zoufalec, co nas jednou proklel a zakrici cosi ve smyslu, ze si to ted uzijem.
............................................................................................... Jak popsat nasledujicich 60 vterin je rebus. Pokud bych mel vystrihnout sprosta slova a uvahy o vlastni rychle a bolestive smrti, nezbude toho veru asi moc. Vozik sebou skubnul, hlava se mi zasekla do operky, prudce jsme vystrelili vzhuru, vykonne blesky nam daly najevo, ze nase vydrene obliceje si budeme opet moci dole koupit, nasledne jsme leteli jeste silenejsi rychlosti do klesajici levotocive zatacky, nasledovala pravotociva zvedaci, ve vozitku jsem mel ruce zatate do drzatka, hlavu do operky, nohy zaseknute do podlahy. Pokud mohu soudit, ostatni spolucestujici na tom byli podobne, nekteri jeste meli energii kricet. Semtam byla draha osvetlena, abychom vedeli, kudy priblizne jedeme a pak sebou vozik prudce skubnul a zastavil. Ze by konec? Chlapek opet zablekotal, ze s nami jeste neskoncil a najednou se vozik zacal otacet a mirit POZPATKU! Moje myslenky uz byly ciste a jasne, AT TO SAKRA UZ SKONCI. Projeli jsme zase par zatacek, uz jsem ani moc nevnimal kolik a vozik opet zastavil. Trochu se otocil a vsude se zacala tvorit mlha. Co nas ceka ted, to bude asi to nejlepsi nakonec, nejaka brutalita, ze jsem sem vubec chodil. Pak se otevreli dvere a vsude byli lidi a personal nam tleskal. To byl teda narez, rychlost a pretizeni se zatim neda srovnat s nicim, co jsem zatim zazil, proste skutecne sila.
Sli jsme ven a ztratili se Pavlovi,a le zato jsme nasli Toma s Anickou, rekli nam, ze Vasek hlida nase veci a ze jdou na mumii. Z hecu jsme rekli, ze pujdeme s nimi. Sice to nebylo uplne fer vuci Vaskovi s Pavlem, ale stejne bychom museli cekat, tak se aspon svezeme znovu. Behem cekani ve fronte jsme pomalu pripravovali nas par na to, ze to bude opravdu jizda, trochu jsme to i pribarvili, kdyz ale uvideli obrazovku se snimky a latinoamericanku, ktera vypadala na infarkt, zacali nam plne verit.
Druha jizda uz ale zdaleka nebyla tak pusobiva, jako ta predchozi, protoze jsme presne vedeli, do ceho jdeme a co nas ceka, tak jsme si aspon pekne zarvali. Sesli jsme se se vsemi u ceduli, kde se na nas Vasek trochu sklebil, ze jsme ho tam nechali tak dlouho, fronta se totiz protahla na nejakych 20 minut. Sli jsme hledat jidlo, ale restaurace ve spodni casti byly beznadejne plne, lide s naramky sezer co muzes chteli za sve dolary i to posledni kureci kridelko. Vyjeli jsme na horni cast parku, kde jsme nasli kureci bistro, kure s kasi a oblohou za 8,99, no nekup to. Navic jsme vyuzili i samoobsluzneho objednavaciho a platiciho systemu a za par minut uz jedli. Bylo to docela dobre a hlavne toho bylo hodne.
Po obede bylo asi 1550 a v 1610 zacinala jedna z hlavnich sou parku – Waterworld. Doufal jsem, ze show nebude stejna, jako film, tedy naprosty propadak. Usadili jsme se do horni casti tribuny, kde jiz nebylo napsano wet zone a vytahli fotoaparaty, ac jsme byli nekolikrat varovani, ze mohou navlhnout. V 1610 vylezli roztleskavaci. Tri chlapci pro kazdou stranu tribuny zahrivali dav, davali pohyny, kdy ma dav rvat a kdy ne. Bohuzel ne vsichni se do tohoto zapojili, nejlepsi byla asi tribuna naproti nam. Kdyz se chlapkovi neco nezdalo, vzal kybl a chrstl ho do davu. Chvili se takhle skadlili, az se otevreli dvere a do ustredniho bazenu vjela herecka, ktera nasla suchou zem, to nejcennejsi co ve waterworldu je.
Nasledne vjela lod se zaporakem, strileni, skakani do vody, vybuchy, spadle letadlo, dalsi vybuch, horici padouch pada do vody a happyend. Koniec filma. Herci jsou postavy z oblibenych serialu, ale podle obliceje jsem nikoho nepoznal, asi malo koukam na televizi.
Mirime s davem k vychodu a jdeme do domu hruzy. Mame z toho legraci, ale parkrat nas ze zdi vyskocivsi mumie, simpanz, frankenstein docela vydesi.
Pak se rozdelujeme, s Pavlem a Alesem chceme jit na Terminatora a pak na Simpson's ride a pak pripadne kdyz zbude cas jeste nekam. Vasek s Tomem a Anickou chteji na zvireci herce. Je 1650 a Terminatori show zacina v 1710. Cekame spolu s davem ve foyer a porad ne a ne show zacit. Bezi nejaky upotavkovy program, ale je to desna nuda. Kdyz se objevi pani, ktera nas ma vpustit dovnitr, tak si oddechnu, ale bohuzel jeste mluvi. Za chvili jsme ale uvnitr a konecne sedim, pekne me zacaly bolet nohy. Zacina naborovy program Cyberdynamics, kteri vyvinuly Skynet. Do prgramu vstupuje John Connor se svou matkou a varuji nas, pak se objevuji i na podiu a je tu i T1000 s motorkou, guverner to ale neni. Nasleduji prestrelky a honicky atd, nakonci ze sedacek vyleti i trocha vody a cuknou s nami. Docela pekne predstaveni, pred 10 lety to musela byt bomba.
Jdeme ven a mirime k Simpsonum, potkavame druhou cast nasi vypravy, ktera nam program doporucuje. Jdeme vystat ffrontu, behem niz nas bavi Apu, deda Simpson a sestry od Marge. Pak nas uvadecka odvede do cekaci mistnosti cislo 5, kde shledneme uvodni video a safety instructions. Vsechny batohy si mame odlozit, stejne tak i volne neupevnene veci. Ukoncete vystup a nastup, dvere se otviraji a pred sebou vidime srandovni vozicek, pripomina mi stroj casu, akorat mu chybi budiky a je divoce barevny.
Sedame si a zapiname pasy, s nami je otec s detmi, jedno jde k nam dozadu. Klucina vedle me se mi snazi ukazat, ze promitani bude nahore. Opona se roztahuje, vozik stoupa vzhuru. Pred nami se promita video a vsimam si, ze vedle nas je rada dalsich voziku. Zly krivak Bob nas nema rad a chce nam ublizit. Vozik se “rozjizdi”, jde jen o simulator, ale v prvnich par vterinach mozek opravdu veri, ze se ritime po silene horske draze do utrob zeme, je mi lehce spatne, ale kdyz mozek presvedcim, ze vlastne jen sedime na miste, vse se uklidni. Nasleduje silena projizdka, behem niz dostavame silene zachvaty smichu, za 4 minuty projizdka konci a jdeme na dalsi kolecko. To absolvujeme se starsim manzelskym parem, ktery odchazi lehce otresen.
Jdeme ke vchodu, po ceste si Pavel jeste koupi hlavu Homera Simpsona – je to velka lahev na piti, jdeme do garazi, kde kupodivu nachazime nase auto a mirime nekam, kde by me byt videt napis Hollywood. Bohuzel si moc nerozumime a tak nastavujeme kurz primo k pismenkum. Prodiram se mezi velkymi zahradami mistnich bohacu, mnoho jich ma na zahrade kone a pak mirim nahoru. Vsude jsou napisy no access to Hollywood signs, ale porad slysim jed nahoru. Pak je silnice prehrazena a konci parkovistem, dal je soukroma cesta a Vasek me presvedcuje, at po ni jedu. Poznat mistni vezeni se mi nechce a tak No entry respektuji, vycouvavam a davame do navigace dalsi cil.
Chvili jedu dolu, abych nasledne opet zamiril nahoru a to po velice uzke klikate ceste, dve otacky volantem tam, dve zpatky, stopka, doleva, doprava, Tomas se vzadu uz smeje, co jsem pry Vaskovi udelal, ze me zene takovouhle silnici. Najednou pres cestu bagr. U vilek parkuji jaguary, mercedesy, chevrolety, docela draha auta a skoro kazdy dum se rozsviti, kdyz kolem nej projizdim. Semtam mrknu do zrcatka, jestli uz za nami neni vozidlo mistni policie, kdyz vidime dalsi napis Really no access to Hollywood signs, auto otacim a mirime po jine ceste dolu. Jina, ale stejne klikata, schvalne, kolik domu hvezd jsme minuli.
Do hotelu dorazime kolem 2100 a mam trochu hlad. Nejprve jdeme ale vyprat. Jdu se vedle zeptat, jestli by sel nekdo na jidlo, Tomas prikyvuje. Peru s Alesem svetle pradlo a vyrazime na jidlo do protejsiho Subway. Footlong houska za 5USD, to docela ujde, rikame si syr, cibuli, papriku a rajcata a velkou housku az na Toma bez problemu snime. Pri ceste zpet koupime jeste 6 plechovek Budu a v pradelne behem cekani na susicku si s Alesem a Tomem jedno dame.
Vsechno hotovo, je cas jit spat. udicek stanovujeme na 0800 a kolem 2300 usiname, uz nam nefunguje internet.