USA - září - 2009

Na Heathrow jsme se rozdelili, prosli snad vsechny Duty Free obchody, ktere tam byly a zjistili, ze kde drive neco stalo dolar, ted stoji libru. Dockali jsme se 1735, kdy se u naseho letu objevilo A20 a sli jsme k brane. Tam jsme byli jako jedni z prvnich a protoze jsme meli radu 21, tak jsme sli i jako prvni na radu.
Letadlo se zacalo zvolna naplnovat a pomalu jsme se prehoupli pres cas, ve ktery jsme meli odletat, tj. 1820. Pozvolna jsme zacali pojizdet po cestach, az jsme se konecne dostali na runway, Anicka napocitala 12 letadel ve fronte za nami, takze jsme asi prave chytili spicku. Letadlo se vzneslo, letusky roznesly napoje a susenky a uz jsme pomalu pristavali, let byl velice kratky, trval jen 1,5 hodiny, na pudu Ceske republiky jsme dosedli ve 21:09, coz bylo o 6 minut drive oproti planovanemu priletu.
Na Ruzyni jsme si vystali docela slusny dulek pri cekani na kufry, vetsina jich zrejme byla na uplnem dne. Zavazadla prezila cestu bez vetsich poskozeni, akorat Anicce nekde po ceste ucvakli zamek. Udelali jsme zaverecnou tymovou fotografii a rozjeli se po vlastech Ceskych.
Pri vybalovani jsem narazil na teplaky, ktere nejsou moje, majitel cernych teplaku s napisem Identic necht se ozve.
P.S. Taky jsem nasel svuj maly USB kablik, byl na dne tasky s oblecenim, propadl se hodne hluboko.

Rano se budime v 0825 a Vasek to komentuje slovy:”Vy jste ale ranni ptacata.”, ale netusi, ze uz je tolik hodin. Jdeme na srandovni snidani, tentokrat volna mista jsou, ale jsou volne jen 4 zidlicky a to je pro 5 lidi ponekud malo. Toast, kolacek a kafe, snad je to tentokrate naposledy.
Po snidani balime, vypada to, ze se nam to podari vsechno naskladat do zavazadel.
Jdu do auta pro spacak a nejake dalsi drobnosti, kdyz tu koukam, ze ob dve auta stoji velky terenni Ford a pred nim stoji potetovany nabouchany Mexican s dvema kumpany. Najednou slysim:”Kde je ta GPSka?”. Z balkonu se na Mexicana ozve:“V aute prece.”
Po baleni nasleduje vykladka bordelu z auta, vyhazujeme barel s vodou, ubrousky a dalsi veci, ktere nam zbyly na dne kufru. Skladame veci do auta, vracime klice od pokoje a kolem 1115 vyrazime do mesta. Hledame nejaky obchod s fotoaparaty, Tomas premysli, ze by si jeste neco koupil.
Pripadam si trochu jako v americkem filmu, kde omladina vyrazi na projizdku mestem, najizdime asi 30 mil, ale obchod nakonec nachazime. Je v docela velkem dome, ktery je staven jakoby to byl hrad. Uvnitr maji velky vyber techniky, ale spise svetel, blesku a dalsiho prislusenstvi. Nejhezci na celem krame bylo velke nadrazi s vlacky, ktere jezdily skrz celou prodejnu.
Dal jsme vyrazili hledat nejake obchodni centrum. Navrhoval jsem se vratit do vcerejsiho Walmartu, Tomas chtel zase do zavreneho BestBuy, kde jsme byli take vcera. Nakonec jsme jeli do nejakeho Outlet Last Moment centra, ktere se ukazalo jako pekny hrabak, takze jsme rychle zvedli kotvy a jeli pryc. Na zpatecni ceste jsme nalezli obchodak Target a pred nim benzinku, tak jsme za 20 USD dolili nadrz a sli nakupovat.
Sortiment je prakticky stejny jako ve Walmartu s tim rozdilem, ze Target je o neco mensi. Nakoupili jsme nejake nesmysly a vyrazili na letiste. Proklickovali jsme mestem a za 20 minut se priblizili letisti natolik, ze nad nami pristavala letadla. Navigace nas neomylne navigovala k terminalu 4, z ktereho jsme meli letet, vyjeli jsme na nadjezd a ukazal se krasny vyhled na runway a prave pristavajici letadlo. Tomas se nasledne sveril, ze po ceste na letiste skoro brecel, proc presne se nepodarilo zjistit. Jestli kvuli koncici dovolene, koncicimu levnemu benzinu....
Prijeli jsme pred halu, kde lze zdarma a bez fyzickeho nasili zaparkovat. Ruzynske letiste by si melo vzit tento princip prikladem. Vyskladali jsme zavazadla a ja s Vaskem a Tom s Anickou jeli vratit auto. Mela to byt zhruba mile a uz jsme byli na parkovisti Alama, kde jsme se zaradily do rady a predali auto. Tomas venoval slunecni clonu pracovnikovi, ktery auto prebiral a ten z toho byl uplne nadsen. Od auta jsme sli do kancelare, kde se nam podarilo presvedcit urednici, ze jedno auto platilo za nadbytecne ridice zbytecne, takze nam vratila cca 15 USD na osobu.
Nastoupili jsme do shuttle busu, ktery nas zdarma privezl primo pred terminal 4. Tam jsem vzal kelimek od Vaska ze Subwaye, tasku z Walmartu, do ktere jsem dal plechovku piva a prelil ho do kelimku, z ktereho jsme ho nasledne pili. Bylo teple a pekne hnusne. Provedli jsme elektronicky checkin, ale bez pomoci urednice bychom se neobesli a odevzdali zavazadla. K memu udivu mi vyjela i palubni vstupenka pro let LHR-PRG, ale misto jsem si nerezervoval. Na moje byly nalepeny dve samolepky a zavazadla skoncila kdesi v utrobach, Alesovo dostalo nalepku a zustalo na vaze a zavazadla ostatnich nalepku nedostala a zustala na vaze. Takze jsme vsichni napati, jestli zavazadla dorazi vcas a na misto, kam maji.
Pak jsme prosli opet sikanozni kontrolou, kde jsme nemohli prehlednout dukladnou osobni prohlidku zhruba 70 lete pani, ktera evidentne vypadala jako zakerna teroristka, ktera se chysta letadlo unest. Po 10 minutach prohmatavani ji konecne urednice pustila z proskleneho boxu s napisem podezrele osoby.
Prosli jsme Duty-Free shopy a usetrili peknych par dolaru, protoze jsme si nic nekoupili. Z vylohy na mne opet koukala ctecka knih, nebo vyhodny 3 pack Whisky, na Tomase zase Nintendo DS, ale odolali jsme.
V 1910 zacal loading do letadla, nejprve sla prvni trida, po ni bussiness a nakonec my, sockotrida. Zasedli jsme na mista, Vasek me pustil k okenku, aby mel vic mista do ulicky, v 1950 se letadlo zvedlo a my zamirili na vyhlidkovou trasu do Britanie. Nejprve jsme videli nocni LA, pak nocni LV, nasledne Mojavskou poust, Devils Tower, Mt. Rushmore, pak pres Winipeg do Kanady a pres Gronsko do VB.
Cesta pro me moc prijemna nebyla, meli jsme radu 36 a motory delaly neuveritelny kraval, navic mi nefungovalo multimedialni centrum. Boeing 777, kterym jsme leteli mel totiz v kazde sedacce zabudovanou dotykovou LCD televizi s telefonem a ovladacem v operce a na vyber byla spousta serialu, her a filmu. Me ohuzel fungovaly jen ty hry, filmy jsem slysel zvuk a zadne video.
Pristali jsme ve 1330 na terminalu 3 a autobusem jsme se presunuli na terminal 5, cesta trvala asi 40 minut, autobusek sam jede minut 10. Nasli jsme prepazku BA, kde jsme chteli udelat hromadny vyber palubnich vstupenek. Anicka s Tomem se zdrzeli, protoze hledali Tomuv pas a Vasek byl ve fronte na rade, tak sel a zaridil si misto sam. Nasledne nase skupina zbyvajicich 5 lidi nabehla k prepazce a zacala urednici vysvetlovat, co ze to chceme a ze potrebuji zrusit svoji vstupenku a predelat ji na jinou. Stacilo 10 minut a vyfasovali jsme peknou radu 19.
Nasledne jsme prosli dalsi sikanozni bezpecnostni kontrolou a rozprchli jsme se po letisti s tim, ze je sraz u infocedule v 1735, kdy otevrou gate do letadla do Prahy. S Alesem jsme prosli Duty-Free shopy a zjistili, ze zde maji vsechno o min. 20 procent drazsi, nez v USA. No nic, zase usetrime.
Sedime na lavicce na Heathrow a denik je po dlouhe dobe opet aktualni. Doufam, ze vsechno dobre dopadne a zitra budu moct tuto obludu zakoncit.

Rano se budim v 0820 a budim ostatni, za chvili konci snidane. Dorazime na snidani a zjistujeme, ze to bude zajimavy bufet, snidane se totiz podava v recepci, kde jsou 2 stolecky a 4 zidlicky, vsechny okupuje mexicka rodinka, je zakazano vynaset jidlo a vsechno se pripravuje na male desce sirky 2m. Kafe, caj, kolacky, toasty, cornflaky, tot vse. Aby to nebylo tak jednoduche, tak tu nemaji talirky.
Po snidani jdeme do aut a vyrazime do centra Los Angeles. Po ceste asi 15 minut travime v zacpe, v LA jsou na dennim poradku. Anicka nas naviguje na Olmera street, u ktere parkujeme za 2USD za 20 minut. Vystupujeme a prochazime touto ulici, vypada spis jako nase vietnamske trziste, spousta stanku, kde maji prakticky cokoliv. Jestli toto je to nejlepsi, co muze LA nabidnout, jsem hluboce zklaman. Vasek nachazi jeste nejakou Crystal cathedral, ale zase jet nekam a slozite hledat parkovani se nam nechce. Radime se, co dal, nakonec odsouhlasujeme Walmart a nasledne odjezd do hotelu.
Ve Walmartu si chce Ales koupit Acer netboook, ale uz maji vyprodano, jinak kupujeme nejake malickosti, Tomas jidlo a Vasek suvenyry do Cech – luncheon meaty s napisem Spam. Jdeme do rychleho obcerstveni na pizzu, behem konzumace si pekne odrbu horni patro. Vyrazime do blizkeho Fry's electronic, kde Ales zjistuje, ze maji take vyprodano, nejaky kus by meli mit v Anaheimu. Jedeme do hotelu, kde bereme nabijecku druhe GPSky a vyrazime na cesty.
Chceme jet pres American Eagle na plaz. Pavel s Alesem nakupovat, zbytek na plaz. Jedu a Tomas mi rika, v pohode, jeste 5 mil rovne a najednou rika sjed. Ptam se, jestli je to vtip nebo ne, ale opakuje sjed. Sjizdime a zajizdime kamsi k Macy's, kde ma byt taky American Eagle, odjeli jsme od hotelu asi 15 mil. V aute vladne vesela nalada, asi jsme jeli posledni pulhodinu uplne blbe a mimo plaz, Tomas ma zachvaty smichu, skoro se az dusi. Korigujeme navigacku a vracime se zpet kolem hotelu na plaz Venice, nyni za temer naprosteho ticha, na plazi vyskakujeme a kluci si berou auto. Je 1620 a jsme domluveni, ze za 2 hodiny prijedou.
Na obloze jsou mraky a pekne studene fouka. Dojdeme na plaz a kluci jdou do vody, ja hlidam veci a Anicka si jde smocit kotniky. Je mi pekna zima, tak premyslim, jestli ma vubec cenu chodit do vody, kdyz mi pak bude jeste vetsi. Slunce je porad za mraky, takze zadne velke teplo se nekona. Anicka se jde projit po molu a Tomas se vraci z vody, vypada lehce promrzle. Jdu se prevlect na zachody do plavek, pritom ujdu asi mili, je to dal, nez to vypada.
Kdyz se vratim, tak cekam, az vyjde slunce, ale ono porad ne a ne. V 1720 volame klukum, ze nam je zima a jestli by neprijeli, bez odezvy. Tomas se jde prevlect a ja se pak vydavam do vody, nikomu dalsimu se nechce. Ve vode jsou uz jen surfari v neoprenech, ale zas tak strasne to neni. Pak se jdu osprchovat, studena sladka voda je kupodivu teplejsi nez more.
Prevlekneme se a jdeme do Starbucks, kde si s Tomasem davame horkou cokoladu, Anicka kafe a Vasek zmrzlinu, za chvili volaji kluci, ze stoji nekde blizko, skaceme do auta, ktere stoji na cervene a jedeme k pumpe. Podari se nam Alese zase trochu vytocit, kdyz mu ukazujeme, ze je pumpa uz tady vlevo a tak gumy pekne piskaji.
Natankujeme a stridam Alese, mirime zpet do hotelu, kde zahazujeme mokre veci a vyrazime za dalsimi nakupy. Ales nas presvecil, ze jedeme do 35 mil vzdaleneho Anaheimu, aby si mohl koupit netbook. Kolem 2010 tam dorazime, Ales nachazi netbook za trochu vyssi cenu, kdyz pripocteme taxu i ekodan, tak to vyjde na 389 USD. Nic dalsiho uz nekupujeme, otacime auto a jedeme zpet.
Po ceste resime veceri, nakonec sjizdime par mil pred hotelem a koncime ve steakhousu. Pri pohledu do listku ale uz nemam chut vubec na nic, nejak se to ve me vari, tak si davam nudle s kurecim masem a doufam,ze to ve zdravi preziju. Ostatni si davaji kureci steak, nebo normalni nakrajeny steak. Tomas s Vaskem si davaji kazdy dve piva a pri odchodu je s nimi uz docela zabava. Ve 2210 vypadavame z restaurace, celkem za 125 USD a mirime do hotelu. Po ceste Vasek navrhuje, ze bychom se mohli jit vykoupat, Tomas si stezuje, ze s nami neni zabava, mijime jeden sjezd, ale za par odbocek jsme zase v dobrem kurzu.
Prijizdime asi ve 2300, zapiname televizi, Ales pocitac, ten nastesti funguje, pomalu se myjeme a opet kolem 0100 jdu spat.
Pred spanim jeste pisu denik, ale zacinam k tomu pocitovat odpor, asi uz je na case pomalu s tim seknout + se poradne vyspat v poradne posteli. Celkove uz me nic moc nezajima, jidlo mi nechutna, cas vratit se domu.

Rano se budime po 0800, kluci jdou na snidani o neco drive, nez ja, ale rychle se vraci. Jdu se podivat a chapu proc, k snidani jsou jen kolacky narezane na pul a k tomu ne zrovna dobra kava. Po navratu rezervujeme ubytovani v hotelu Super8 v Los Angeles, 5 mil od letiste. Se spozdenim oproti planu v 0945 vyrazime k akvariu, dorazime k nemu kolem 1000 a zacina hlavni vyzva dnesniho dne, najit volne parkovaci misto a idealne zadarmo.
Rychle se vzajemne ztracime a ve vysilackach pouze slysime, ze druhe auto chce parkovat nekde u akvaria s 2h limitem. Jedeme pekne dokola a hledame misto, vidime parkovani za 15 dolaru, za 10 dolaru, zajizdime na parkoviste k obchodu, kde Vasek navrhuje, ze bychom mohli auto nechat. Pred obchodem je ale cedule Tow zone, No aquarium parking, tak Ales startuje a jedeme dalsi kolecko. V 1022 se nam podari zaparkovat v parkovacim dome, kde je celodenni parkovani za 10 USD.
Venku je pekne hnusne, asi stale nejaka bourkova fronta, stejna, ktera byla vcera, neni jasne, jestli je to mrholeni, mlha, anebo dest. Vystupujeme z auta, ob par mist nachazime druhe auto, jdeme cikcak k akvariu. Za 6 minut jsme u nej a nemuzume najit Toma s Anickou. Pavel koukne do mobilu a pred 15 minutami mu prisla SMSka, kde jsme a pred 5, ze cekaji u tucnaku. Zarazujeme se do fronty a pomalu se blizime k pokladnikovi, ktery od nas vybere 30 USD za vstup.
Chvili patrame, ale nakonec tucnaky najdeme, krmeni je ale dost trapne, zadna akce, krmic jen dava ryby primo do huby tucnakum a druhy clovek zapisuje, ktery tucnak toho kolik sezral. Rozdelujeme se a davame si sraz za dve hodiny u informaci, tj. 1240. Prochazime s Alesem a Pavlem akvarko, semtam narazime na nekoho z nasi vypravy.
Nejvice me zaujaly morske vydry, vetsinu dne prospi – lezi na zadech, s packami na brisku, semtam zakormidluji nohou. Dalsi velice zajimavou expozici byly meduzy, krasne provazce jsou ale casto smrtici. Velka cast byla venovana morskym konikum, byla otevrena nedavno a bylo v ni asi 10 ruznych druhu koniku, nekteri vypadaji velice bizarne, napr. jako kvetina.
Posledni vetsi atrakci mimo bilych zraloku v milion galonu velkem akvariu jsou volne bazeny, kde je mozne si zivocichy osahat, nejvetsi naval byl u bat ray – rejnoku. Ti byli ale dost znechuceni a tak vetsinou pred prackami turistu obratne klickovali. Sesli jsme se na miste schuzky a Anicka rikala, ze to s Tomem nestihaji a ze bychom zustali jeste hodinu. Tak jsme si sli osahat rejnoky a nafotit morske vydry.
Vysli jsme z akvaria, nasedli do auta a vyjeli hledat jidlo, Vasek nas presvedcil na Denny's, ktery byl vzdaleny asi 9 mil. Po ceste jsme se domluvili s druhym autem, ktere nam po prijezdu reklo, proc jsme jeli sem, kde je to daleko a neuveritelne pomala obsluha a nejeli jsme do toho 2 mile od akvaria. Nase navigace bohuzel nema Denny's. Nejak jsme se najedli, od vcera se nic nezmenilo, neuveritelne pomala obsluha a vyjeli na cestu do LA.
Velkou cast cesty jsem psal denik a pripravoval fotky, nakonec jsme nejeli po cele Pacific Coast Highway, ale jen po jeji casti, udelali zkratku pred Vandenbergovou leteckou zakladnou a po 101 pokracovali do Santa Barbary. Po ceste jsme jednou tankovali v Los Alamos. Jdu na zachod a po ceste zpet me miji potetovany rastaman typek, na zachode zbyl Pavel. Za chvili se vraci do auta a rika, ze tolik fuck v zivote neslysel. Za rastamanem na zachod dorazil jeho kumpan a zacali se hadat, kazde druhe slovo pry bylo fuck. Z benzinky jsme ujeli a nastesti zadnou strelbu neslyseli, dojezd do Santa Barbary byl cca 1900.
Dojeli jsme do Santa Barbary, kde jsme museli znovu tankovat, na benzince jsme zkusili signal a z druhe strany se neco ozvalo. Dohodli jsme se, ze pojedeme do centra mesta podle navigacek a tam se nejak setkame, to se opravdu povedlo. Pak jsme zamirili na plaz, zaparkovali pred nejakym barem a sli se podivat na splouchajici tmu, jak to trefne nazval Pavel. Za 10 minut jsme se nalodili a zamirili smer LA.
Ptal jsem se Alese, jestli nechce vystridat, ale on ze ne a po ceste zacal zavodit, podarilo se mu prekonat i 85, coz je na 65 docela vykon. Druhe auto nam pustilo buceni do vysilacky, ze jedeme jako dobytek, po ceste jsme mijeli Porsche, Hummery, Corvetty i Ferrari. Uz jsme hlasili do vysilacky, ze se sejdeme bud v hotelu, nebo ve vezeni, ale pak Ales trochu zpomalil, takze jsme jeli v baliku s ostatnimi vozy.
Kolem 2120 jsme dorazili do hotelu, rezervace byla opravdu platna a vyfasovali jsme pokoje 305 a 315. Na pokoji nam fungoval internet, tak jsem poslal denik vcetne fotek, Ales pustil televizi a vytuhnul, ostatni pomalu zacali usinat a kolem 0100 jsem sel spat i ja.

Kupodivu nas nevzbudilo zadne radio, ale Alesuv budik. Pomalu jsme se zacali sourat na snidani, kde nas cekalo to same, jako vcera. Dali jsme si 2 kolacky, opeceny toast a nejake piti a vratili se na pokoj. Tam jsme zacli balit, protoze musime jet dvema auty, hotel musime vyklidit do 1200. Zabalili jsme a sel jsem odhlasit pokoj, chtel jsem jeste vytisknout potvrzeni o zakoupeni vstupenek do Alcatrazu, ale nepovedlo se, resp. minimalni poplatek za pouziti PC byl 5 USD a to se mi zdalo moc.
Vyrazili jsme pozdeji, nez byl plan, v 0730, na molo 33, odkud vyjizdeji lode k Alcatrazu to melo byt 12 minut. Klidek, pohodicka, mame mnoho casu, rikal Vasek. Ales, ktery ridil uz obezretne rikal, jeste molo nevidime. Protoze Pier 33 v navigacce nebyl, dali jsme tam 30-32, to musi byt kousek. Druhe auto jelo puvodne na molo 39, ale kdyz nas videlo, jelo s nami.
Za 15 minut jsme nasli skvela parkovaci mista u mola 28, za pouhych 6 USD o sootach a nedelich. Kdyz jsme nacvakli do automatu parkovaci misto, chtel po nas 20 USD, takze klamava reklama. Zaplatili jsme, Anicce automat nevzal prvni kartu, tak pouzila druhou, ale nakonec ji vypadli 2 listky, takze ji okradl. Na miste nikdo nebyl, tak jsme reklamaci nechali na pozdeji.
Vyrazili jsme k Pieru 33. Byli jsme u 28, vcera sli cisla na jih dolu, tak jsme vyrazili na sever. Podesli jsme Bay bridge, po kterem jsme do mesta prijeli a Anicka rekla, ze v Pavlove navigaci nasla, ze jdeme presne opacne. Otocili jsme se, zrychlili a vratili jsme se zpet k autu a jeste asi 200metru dale. Tam jsme narazili na sloupek s infomapou a zjistili, ze jsme totalne v ha****.
Pier 33 totiz zcela prekvapive neni mezi Pier 32 a 34. Inteligent, ktery cisloval mola v SF by zaslouzil precistit zuby sroubovakem. Zbyvalo nam 2,8 mile k molu 33 a dochod 0854. V 0855 se zavira nastup na lod a vstupenky bez nahrady propadaji. Rychle jsme pridali do kroku a zacali stahovat cenne minutky z dojezdoveho casu. Rychlost 9kmh jsme ale dlouho nevydrzeli.
Zavod. Tomas s Anickou a Pavlem jsou prvni, kteri odpadaji z vedouci skupiny. Je 0825. Musime jeste doplnit, ze zavodnici jsou veskrze teple obleceni, na lodi bude pekne foukat a venku je nejakych 15 stupnu. Po prvni mili se nasi zavodnici dostavaji na trat zavodu proti rakovine, slapou po nabrezi a vedle nich behaji, ci uz se jen plouzi zavodnici s cisly, semtam stoji americky policista. Nasi zavodnici mijeji obcerstvovaci stanici, na zadech vetsinou velky tezky batoh, na tvari prvni krupeje potu. Marek, Vasek, Ales. Vasek vtipkuje, at pridaji, po par metrech trhaku ho ale zbytek pelotonu dochazi a dal se pokracuje v baliku. Ales, Vasek, Marek, nelze urcit vedouciho zavodnika.
Dostavame se do pulky zavodu, na zavodnicich uz je patrna unava, zvladnou tento tezky a narocny zavod? Slunce leze vys a vys po obloze, teplota roste na 20 stupnu, prestava foukat protivitr. Je 0835 a Marek se dostava do trhaku, drzi tempo, vypada, ze ma dost sily, ale vydrzi az do konce? Vasek s Alesem jeho nastup zaspi a Marek si vytvari naskok, ktery se casem zvetsuje. Marek jde za zavodnici proti rakovine, ktera je zrejme na pokraji svych sil, nebo odpociva, kdyz uz ji skoro dojde, dobiha ho skupinka bezcu, ke ktere se zavodnice prida a mizi v dali. Pier 35, k 33 uz je to jen kousek, zaverecna zatacka a nas zavodnik vbiha do ulicky plne zabradli, ktera vede k pokladnam, je 0846, zavod konci.
Podavam urednici pas a kreditku a ona mi vyjizdi 7 listku, chtel jsem jich 6, ale bohuzel jeden nesel vratit. V ostatnich okenkach lide take jen vyzvedavaji listky, ten jeden asi jen tak neprodame, navic uz neni ani moc casu. Otacim se a jdu s listky, Vasek s Alesem uz jsou take v cili a berou si listky, za par minut dorazi zbytek zavodniku. Jdeme vyckat velkou rontu na lod, behem niz nas jeste jako skupinu vyfoti, fotky nam pak budou nutit za 20 USD.
Na lodi se dostavame az nahoru, ale je moc obsazeno, tak jdeme o jedno patro nize, na levou stranu paluby, odkud bude dobre videt SF, Alcatraz i Golden Gate. Lod odplouva v 0904 a zakratko mame krasny vyhled na San Francisco i Alcatraz, ve vode zahledneme lachtana, ktery si asi sel zaplavat. Blizime se cim dal tim vic k Alcatrazu, uz je videt vez, zakratko i napisy na zdech, “Indiani, vitejte.”.

Vplouvame do pristavu a dostavame instrukce od kapitana, mame se rozdelit na dve skupiny, jedna vpravo, jedna vlevo, obe se sejdou pred pristavistem. Jako asi jedini respektujeme toto prani a jdeme levou casti, ktera je delsi. Na placku nam mistni ranger rika pravidla pro pohyb v byvalem vezeni, kupuji si pruvodce za 1USD a premyslim, proc je nad nami ta budova skoro rozborena.
Po rangerove projevu se rozpadame, domlouvame sraz v 1145 u mola. Ja s Alesem a Pavlem jdeme do minimuzea s ukazkami uniformy, zbrani a dalsich veci, nasledne stoupame do kopce a jdeme si projit betonovy placek. Mijime se s Anickou, Tomasem a Vaskem, kteri predtim sli na prohlidku zahrad, ale ukecanou pruvodkyni neprodychali a utrhli se.



Jdeme do cell blocku. Prochazime sprchami a satnou, zde byli asi vezni prijati, fasujeme audiopruvodce a jdeme do dalsi mistnosti. Dalsi mistnost je obrovska 3patrova hala plna cel. Kazdy vezen mel svoji jednu malou celu velikosti 2x3 metry s polickou, umyvatkem, zachodem a posteli. Komentar nam rika, jak to zde fungovalo, o vzpoure v roce 1946 i o slavnem uteku, ktery byl zfilmovan s Clintem Eastwoodem v hlavni roli. Prochazime samotky pro problemove vezne, venkovni placek na baseball, navstevni mistnost, kancelar reditele, jidelnu a koncime v gift shopu.
Vychazime ven a jdeme udelat jeste kolecko spodnim okrajem, vidime zahradky veznu a dostavame se zpet na placek s baseballem. Prochazime celami a pres gift shop zpet do pristaviste. Po ceste narazime na Vaska a Tomase s Anickou, takze dolu jdeme spolecne. Po ceste dolu jsme minuli pametnika, ktery byl v Alcatraze zavren za majetkove delikty. Na plakatu jsme cetli take komentar posledniho vezne, ktery Alcatraz v roce uzavreni 1964 opoustel, “Tahle skala neprinesla nikomu nic dobreho”. Byl uzavren kvuli vysokym ekonomickym nakladum, jedno luzko tu stalo vic, nez noc v 5hvezdickovem hotelu.
V pristavisti jsme navstivili Landing shop, nakoupili drobnosti a vyrazili na Coint tower, coz je hasicska vez tycici se nad casti SF. Slouzi jako rozhledna a je z ni krasny vyhled na mesto. Je na docela vysoke skale a tak jsme meli problem se k ni dostat. Nakonec jsme nasli schody a na nich sedel pochybny typek, ktereho kdyz jsme se zeptali, jestli nahoru je tower, tak prikyvoval a rikal: “Keep goin'. Have fun.” a u toho se vesele krenil.

Proc se krenil nam doslo po asi 400 schodech, kdyz jsme uvideli dalsi pridel, po kterem nasledoval dalsi. Vyfuneli jsme po schodech nahoru a i pod vezi jsme ziskali nadherny vyhled, ale chteli jsme vys. Aniccin pruvodce sliboval, ze schody jsou na vez zadarmo, za vytah se plati. Schody jsou ale z emergency duvodu zavrene, takze vsichni musi vytahem za 5 USD. Zaplatili jsme a za chvili prijela kabinka, ktera nas vyvezla nejakych 30 metru vysoko.
Venku jsme meli vse jako na dlani, Golden gate, Financial district, Lombard street, Alcatraz, cely zaliv. Fotili jsme asi 15 minut a pak jeli dolu. Zacali jsme resit, kudy se nejlepe dostaneme k autum. Nakonec jsme zvolili cestu po schodech dolu, Pavel s Vaskem nasadili takovy beh dolu, ze nejprve odpadl Ales a nasledne i ja. Dole jsme se ale setkali a pokracovali cikcak systemem k autum. Snazili jsme se drzet povetsinu casu ve stinu, zacalo byt pekne teplo. Prosli jsme mezi mrakodrapy a pokracovali k mori. Narazili jsme na konec chodniku, tak jsme se museli kousek vratit, ale pak jsme po main street dorazili az temer k autum.
Co dal, zkusime najit neco cestou po pobrezi, nase stycne misto bylo mestecko Pescadero na Pacific Coast Highway – dalnici cislo 1, dalsim Santa Barbara. Ubytovani jsme meli vybrane v Monterey. Vyjeli jsme a zahy se vzajemne ztratili, vysilackami jsme se spojili az v silene kolone, ktera vedla k vesnicce Half Moon Bay z dalnice. Projizdeli jsme kolem tisicu dyni a dalsich plodin, mnoha auta zastavovala, asi jsme najeli do oblibene vyletni lokace.
Najeli jsme na dalnici 1 a projeli Pescaderem, hledali jsme neco k jidlu. Na plazich se slunila spousta lidi, nikdo ale nebyl ve vode, jen surfari. Anicka s Tomem pozdeji rikali, ze zastavili a ze voda byla pekne ledova. Dojeli jsme do Santa Barbary a meli nejen hlad, ale i prazdnou nadrz. Jako prvni jsme napojili nase stado koniku, za 3,199 a pak jeli shanet neco pro sebe. Nakonec jsme skoncili v Subwayi, kde jsme si dali oblozenou bagetu za 5 USD a k tomu colu.
Nasedli jsme do aut a zamirili smer Monterey, behem cesty najednou odnekud prisla silena mlha a zima, slunce zmizelo. Puvodne jsem myslel, ze to je zpusobene pribojem, ale asi slo o nejaky pozustatek boure.

Dojeli jsme pred Monterey a ja jsem zahledl napis Peble Beach. Ze by zde bylo slavne golfove hriste? Pozdeji vecer jsem nasel, ze tomu je skutecne tak, jedna runda stoji 500USD a je cekaci listina. V roce 2010 se zde bude hrat US Open, na kterem se budou ucastnit vsechna svetova esa.
Zacali jsme hledat ubytovani, v prvnim hotelu nas predbehla jedna pani, ktera nam zabrala posledni pokoje, tak jsme jeli do dalsiho, kde jsme uspeli. Slo o Discovery Inn, snidane v cene a take internet. Internet moc rychlosti nepobral, ale aspon jsem se pripojil i netbookem a poslal denik. Dohodli jsme se, ze bychom meli vratit nepotrebny material a jeste si neco maleho dat a tak jsme se vydali do Wallmartu a nasledne doDenny's. Ve Wallmartu jsme vratili karimatku a lekarnicku a dostali zpatky asi 30 USD, Anicka s Tomem reklamovali tasku, kterou si v minulem WM koupili. Pani, ktera pomahala pri reklamacich byla nemka a tak z nas mela druhe Vanoce. No verili byste, ze ve 2100 v nedeli vecer do obchodu prijdou lide ze 6000km vzdalene zeme, ktera sousedi s Vasi rodnou a umeji Vas jazyk?
Ve Wallmartu se Ales rozhodl koupit netbook, ale bohuzel uz zadny nemeli, ja si koupil kratasy, Pavel flashku a ostatni nejake drobnosti. V Denny's jsme si dali uz jen dezerty, nacpani jsme byli ze Subwaye. Obsluha byla neuveritelne pomala, doplnovani napoju take. Pavel zrovna fotil ucet do mobilu, klasicky rikal, ze bude opet vypadat jako magor, kdyz se prisla servirka zeptat, jestli je vsechno v poradku. Pavel s Alesem, ktery mu pomahal, sebou cuknuli. Po jejim odchodu Pavel vycitave pronesl: “Vyrusila nas pri praci.”, nacez jsme, mozna tim, ze jsme byli poradne unaveni, vyprskli smichy a asi minutu se nekontrolovane smali. Cast restaurace nas po ocku sledovala, ale to nam v tu chvili vubec nevadilo.
Dojeli jsme do hotelu, domluvili jsme se, ze dalsi den navstivime podmorske akvarium v Monterey, vstavame v 0830 a sli jsme spat.

Sli jsme z pekneho kopce, zatocili jednou doleva a byli na ulici Washington. Po par krocich jsme meli po prave strane park a po leve nasi restauraci. Pavel a Ales rekli, ze cinu riskovat nechteji, tak sli hledat nejake burgery. Vysli jsme po schodech do pekne restaurace, za chvili dostali jidelni listek, jidla tak za 8-25 USD. Objednali jsme si a cekali, co nam prijde. Za 20 minut jsme dostali prvni kousky, ale nebyli jsme schopni urcit, kdo si co objednal, tak jsme to vyresili odhadem. Kureci maso jsme poznali a u veproveho a hoveziho to byl odhad. A pokud to kureci nebylo, tak ta kocka byla fakt dobre udelana.
K uctu jsme dostali klasicke kolacky stesti a trocha zmrzliny ze zeleneho caje. Stastna padajici hvezda mi snad zitra prinese stesti, na druhe strane jsme meli cisla pro sportku, tak po prijezdu zkusim vsadit a uvidime. Odesli jsme z restaurace, jako suvenyr jsem si vzal bambusove tycinky. Vysli jsme pred restauraci a zacali jsme hledat kluky, ty jsme ale nikde nemohli najit, Anicka napsala Pavlovi SMSku, ze se sejdeme v 1600 v cable car muzeu.
Zacali jsme stoupat do strmeho kopce, na jeho temer vrsku se nachazi volne pristupne muzeum kabelovych tramvaji. Prisla nam SMSka, ze to kluci nestihaji a ze se sejdeme az u auta. Vesli jsmedovnitr a prvni, ceho jsem si vsiml byl odporny zapach motoroveho oleje. Pod muzeem je totiz zaroven i hlavni strojovna a vsechny motory, ktere tramvaje pohaneji. Obri, rychle se tocici kola, mihajici se lana a hucici motory, tak to uvnitr muzea vypada. Dale jsou v nem take ukazky, jak to vsechno v principu pracuje, stare vozy, doove fotografie a nezbytny obchod se suvenyry.
Po prohlidce jsme kolem 1625 nastoupili na kabelovku a jeli smerem, odkud jsme prijeli. Vevnitr jsme si vsimli Alese a Pavla, takze jsme se ani nemuseli hledat. SF je male. Po dojeti na konecnou jsme se nemohli shodnout, v jake ulici presne parkujeme, tvrdil jsem, ze to je roh Mission a 7th street, protoze jsem jel 2 bloky zpet, Anicka tvrdila, ze na Mission a 8th street. Sli jsme nejprve na 8th, kde jsme zjistili, ze to neni ona, 8th je totiz jednosmerka na druhou stranu, pokracovali jsme k 9th a tam jsme zjistili, ze to take neni ona. Bylo skoro 1700, kdy jsme chteli odjizdet kvuli Golden Gate a parkoviste zrejme zaviralo, situace zacala byt zabavna.
Vratili jsme se na 7th, kde se ukazalo, ze tam skutecne stoji nase auto, naskakali jsme a vyjeli smer Golden Gate. Projeli jsme mestem a napojili se na 3 proudou dalnici, ktera projela krokem kolem mytnych budek – nikdo v nich nebyl – a najeli na most. Provoz byl velice husty a my byli v nejlevejsim pruhu. V pulce mostu se mi podarilo probojovat se do stredoveho pruhu a po dalsich par metrech uplne na kraj, pres zabradli ale nebylo moc videt. Uz vidim, jak v Cechach budu po par kilometrech bourat, v USA je zvykem pustit blinkr a zatahnout za volant, ten vzadu dava prednost, anebo troubi a dava prednost.
Hned za mostem sjizdim na Vista point, kde hledame asi 4 minuty parkovani, na miste je spousta turistu. Skaceme z auta, fotime most v zapadajicim slunci a vyrazime na nej. Spolu s nami jde dav turistu, velka cast jich je spanelsky mluvicich. Na privadeci pekne fouka teply vetricek, ktery se po sto metrech meni ve vichrici a teplota jde prudce dolu, uz jsme ve stinu. Na moste se vitr trochu uklidni, ale teplota neroste, je tak 15 stupnu a my v kratasech a trickach pekne mrzneme.
Nez dojdeme k prvnimu piliri, najdu na dolnim ochozu 2 pokryvky hlavy. Fotime pilir a pokracujeme dale, do pulky mostu. Tam dorazime asi za 10 minut, lano je zde nejnize, zvlastni je, ze pomocna zavesna lana lze rozkmitat jednou rukou. Most se v pulce slusne hybe a to je pekne pocasi, za boure to musi byt pekny zazitek.
Vracime se zpet a vsimame si pekne vyhlidky, ktera je v serpentinach nad mostem, zkusime tam vyjet. Sedame do auta a vyrazime, problem je, ze nevime, kudy presne, dalnice vede do tunelu. Zkousime hned sjet a pak jet doleva. Tomas mi radi, ze ne doleva, ale doprava, ale na krizovatce zmenit smer nemuzu, za mnou stoji auto sheriffa, to bych asi rychle dojel.
Zahybame vlevo a po 200 metrech najizdime na coast road, ktera se splha do hor, presne tam, kde chceme. Zastavujeme na prvni vyhlidce, stoji tam mj. Hummer limuzina, Lincoln limuzina a take auto Czech family road trip expedition 2009. Neco takoveho jsme si take mohli na auta vyrobit, tak priste. Most z vyhlidky neni videt kompletni, vidime jeste jednu vyssi, tak sedame opet do auta a jedeme az na vrchol. Cesta najednou jakoby konci, strme pada dolu, Vasek rika porad rovne, ale pro zachovani bezpecnosti ho ignoruji a zastavuji na parkovisti. Cely most mame jako na dlani a vidime ohnive odrazy z oken v SF, jak krasne zapada slunce nad oceanem. Stavim stativ a fotim par desitek fotek Golden Gate bridge, snad se ujme alespon nejaka.
Anicka, Tom a Vasek se jdou podivat na zapad slunce a za par minut sedame a jedeme dal. V planu mame jeste klikatou Lombard street. Je asi 1900 a rychle se stmiva, kdyz projizdime Golden Gate zpet, je jiz tma a vsichni sviti. Spatne zahybame, ale po par stopkach jsme zpet na spravne silnici, za 10 minut u Lombard street. Vyjizdime asi 45 stupnove stoupani, behem nehoz nekolikrat zastavujeme na All way stopkach, abychom pak krokem sjeli zrejme nejslavnejsi usek v SF. Klikata cihlova cesta mezi domy, kde je nejvyssi povolena rychlost 5mph je na vetsine filmu, ktere se nejak tykaji San Francisca.
Sjedu dolu a zaciname hledat parkovaci misto. Tomas s Anickou rikaji, ze kdyz tu vcera byli, tak nejake misto nasli. Dalsich 10 minut se venujeme tyrani auta a me, sjizdime a vyjizdime nejvetsi kopce v SF a nemuzeme najit zadne misto. Semtam nekdo nejake navrhne, ale vetsinou je to primo pred garazi, anebo je tam velka cedule NO PARKING ANYTIME.
Nakonec nahodne pri sjizdeni nalezame misto pred vjezdem do garaze, kde kdyz dobre zajedeme, zbydo hodne mista. Za podhrabnuti kol couvam do sileneho kopce a zajizdim na zrcatka vedle Volva 90. Stojime v kopci a tak musi leva strana vylezt pravou. Lezu pres Vaskovo misto a malem vypadnu na ulici oblicejem napred, div, ze se auto neprevrati.
Stojime blok od Lombard street, jdeme si ulici vyfotit. Kolem ulice je dost turistu, nekteri i se stativy, zapominam stativ v aute, tak vyuzivam popelnici. Ulice nas prestava rychle bavit a tak si fotime jeste, jak jsme pekne zaparkovali a jedeme do hotelu.
Po ceste nas napadne, ze bychom si mohli dat nejakou lehkou veceri, navrhuji Subway. Jedeme podle navigace, dorazime v 2150, maji mit do 2200, ale uz maji zavreno. Dalsi pokusy vzdavame a jedeme zpet do hotelu.
V hotelu se mi stale nedari pripojit na WiFi, v televizi davaji akorat Skalu o Alcatrazu, tak shledneme konec a pomalu jdeme trochu hladovi spat. Domlouvame budik na 0630.