Na Heathrow jsme se rozdelili, prosli snad vsechny Duty Free obchody, ktere tam byly a zjistili, ze kde drive neco stalo dolar, ted stoji libru. Dockali jsme se 1735, kdy se u naseho letu objevilo A20 a sli jsme k brane. Tam jsme byli jako jedni z prvnich a protoze jsme meli radu 21, tak jsme sli i jako prvni na radu.
Letadlo se zacalo zvolna naplnovat a pomalu jsme se prehoupli pres cas, ve ktery jsme meli odletat, tj. 1820. Pozvolna jsme zacali pojizdet po cestach, az jsme se konecne dostali na runway, Anicka napocitala 12 letadel ve fronte za nami, takze jsme asi prave chytili spicku. Letadlo se vzneslo, letusky roznesly napoje a susenky a uz jsme pomalu pristavali, let byl velice kratky, trval jen 1,5 hodiny, na pudu Ceske republiky jsme dosedli ve 21:09, coz bylo o 6 minut drive oproti planovanemu priletu.
Na Ruzyni jsme si vystali docela slusny dulek pri cekani na kufry, vetsina jich zrejme byla na uplnem dne. Zavazadla prezila cestu bez vetsich poskozeni, akorat Anicce nekde po ceste ucvakli zamek. Udelali jsme zaverecnou tymovou fotografii a rozjeli se po vlastech Ceskych.
Pri vybalovani jsem narazil na teplaky, ktere nejsou moje, majitel cernych teplaku s napisem Identic necht se ozve.
P.S. Taky jsem nasel svuj maly USB kablik, byl na dne tasky s oblecenim, propadl se hodne hluboko.
Letadlo se zacalo zvolna naplnovat a pomalu jsme se prehoupli pres cas, ve ktery jsme meli odletat, tj. 1820. Pozvolna jsme zacali pojizdet po cestach, az jsme se konecne dostali na runway, Anicka napocitala 12 letadel ve fronte za nami, takze jsme asi prave chytili spicku. Letadlo se vzneslo, letusky roznesly napoje a susenky a uz jsme pomalu pristavali, let byl velice kratky, trval jen 1,5 hodiny, na pudu Ceske republiky jsme dosedli ve 21:09, coz bylo o 6 minut drive oproti planovanemu priletu.
Na Ruzyni jsme si vystali docela slusny dulek pri cekani na kufry, vetsina jich zrejme byla na uplnem dne. Zavazadla prezila cestu bez vetsich poskozeni, akorat Anicce nekde po ceste ucvakli zamek. Udelali jsme zaverecnou tymovou fotografii a rozjeli se po vlastech Ceskych.
Pri vybalovani jsem narazil na teplaky, ktere nejsou moje, majitel cernych teplaku s napisem Identic necht se ozve.
P.S. Taky jsem nasel svuj maly USB kablik, byl na dne tasky s oblecenim, propadl se hodne hluboko.
Rano se budime v 0825 a Vasek to komentuje slovy:”Vy jste ale ranni ptacata.”, ale netusi, ze uz je tolik hodin. Jdeme na srandovni snidani, tentokrat volna mista jsou, ale jsou volne jen 4 zidlicky a to je pro 5 lidi ponekud malo. Toast, kolacek a kafe, snad je to tentokrate naposledy.
Po snidani balime, vypada to, ze se nam to podari vsechno naskladat do zavazadel.
Jdu do auta pro spacak a nejake dalsi drobnosti, kdyz tu koukam, ze ob dve auta stoji velky terenni Ford a pred nim stoji potetovany nabouchany Mexican s dvema kumpany. Najednou slysim:”Kde je ta GPSka?”. Z balkonu se na Mexicana ozve:“V aute prece.”
Po baleni nasleduje vykladka bordelu z auta, vyhazujeme barel s vodou, ubrousky a dalsi veci, ktere nam zbyly na dne kufru. Skladame veci do auta, vracime klice od pokoje a kolem 1115 vyrazime do mesta. Hledame nejaky obchod s fotoaparaty, Tomas premysli, ze by si jeste neco koupil.
Pripadam si trochu jako v americkem filmu, kde omladina vyrazi na projizdku mestem, najizdime asi 30 mil, ale obchod nakonec nachazime. Je v docela velkem dome, ktery je staven jakoby to byl hrad. Uvnitr maji velky vyber techniky, ale spise svetel, blesku a dalsiho prislusenstvi. Nejhezci na celem krame bylo velke nadrazi s vlacky, ktere jezdily skrz celou prodejnu.
Dal jsme vyrazili hledat nejake obchodni centrum. Navrhoval jsem se vratit do vcerejsiho Walmartu, Tomas chtel zase do zavreneho BestBuy, kde jsme byli take vcera. Nakonec jsme jeli do nejakeho Outlet Last Moment centra, ktere se ukazalo jako pekny hrabak, takze jsme rychle zvedli kotvy a jeli pryc. Na zpatecni ceste jsme nalezli obchodak Target a pred nim benzinku, tak jsme za 20 USD dolili nadrz a sli nakupovat.
Sortiment je prakticky stejny jako ve Walmartu s tim rozdilem, ze Target je o neco mensi. Nakoupili jsme nejake nesmysly a vyrazili na letiste. Proklickovali jsme mestem a za 20 minut se priblizili letisti natolik, ze nad nami pristavala letadla. Navigace nas neomylne navigovala k terminalu 4, z ktereho jsme meli letet, vyjeli jsme na nadjezd a ukazal se krasny vyhled na runway a prave pristavajici letadlo. Tomas se nasledne sveril, ze po ceste na letiste skoro brecel, proc presne se nepodarilo zjistit. Jestli kvuli koncici dovolene, koncicimu levnemu benzinu....
Prijeli jsme pred halu, kde lze zdarma a bez fyzickeho nasili zaparkovat. Ruzynske letiste by si melo vzit tento princip prikladem. Vyskladali jsme zavazadla a ja s Vaskem a Tom s Anickou jeli vratit auto. Mela to byt zhruba mile a uz jsme byli na parkovisti Alama, kde jsme se zaradily do rady a predali auto. Tomas venoval slunecni clonu pracovnikovi, ktery auto prebiral a ten z toho byl uplne nadsen. Od auta jsme sli do kancelare, kde se nam podarilo presvedcit urednici, ze jedno auto platilo za nadbytecne ridice zbytecne, takze nam vratila cca 15 USD na osobu.
Nastoupili jsme do shuttle busu, ktery nas zdarma privezl primo pred terminal 4. Tam jsem vzal kelimek od Vaska ze Subwaye, tasku z Walmartu, do ktere jsem dal plechovku piva a prelil ho do kelimku, z ktereho jsme ho nasledne pili. Bylo teple a pekne hnusne. Provedli jsme elektronicky checkin, ale bez pomoci urednice bychom se neobesli a odevzdali zavazadla. K memu udivu mi vyjela i palubni vstupenka pro let LHR-PRG, ale misto jsem si nerezervoval. Na moje byly nalepeny dve samolepky a zavazadla skoncila kdesi v utrobach, Alesovo dostalo nalepku a zustalo na vaze a zavazadla ostatnich nalepku nedostala a zustala na vaze. Takze jsme vsichni napati, jestli zavazadla dorazi vcas a na misto, kam maji.
Pak jsme prosli opet sikanozni kontrolou, kde jsme nemohli prehlednout dukladnou osobni prohlidku zhruba 70 lete pani, ktera evidentne vypadala jako zakerna teroristka, ktera se chysta letadlo unest. Po 10 minutach prohmatavani ji konecne urednice pustila z proskleneho boxu s napisem podezrele osoby.
Prosli jsme Duty-Free shopy a usetrili peknych par dolaru, protoze jsme si nic nekoupili. Z vylohy na mne opet koukala ctecka knih, nebo vyhodny 3 pack Whisky, na Tomase zase Nintendo DS, ale odolali jsme.
V 1910 zacal loading do letadla, nejprve sla prvni trida, po ni bussiness a nakonec my, sockotrida. Zasedli jsme na mista, Vasek me pustil k okenku, aby mel vic mista do ulicky, v 1950 se letadlo zvedlo a my zamirili na vyhlidkovou trasu do Britanie. Nejprve jsme videli nocni LA, pak nocni LV, nasledne Mojavskou poust, Devils Tower, Mt. Rushmore, pak pres Winipeg do Kanady a pres Gronsko do VB.
Cesta pro me moc prijemna nebyla, meli jsme radu 36 a motory delaly neuveritelny kraval, navic mi nefungovalo multimedialni centrum. Boeing 777, kterym jsme leteli mel totiz v kazde sedacce zabudovanou dotykovou LCD televizi s telefonem a ovladacem v operce a na vyber byla spousta serialu, her a filmu. Me ohuzel fungovaly jen ty hry, filmy jsem slysel zvuk a zadne video.
Pristali jsme ve 1330 na terminalu 3 a autobusem jsme se presunuli na terminal 5, cesta trvala asi 40 minut, autobusek sam jede minut 10. Nasli jsme prepazku BA, kde jsme chteli udelat hromadny vyber palubnich vstupenek. Anicka s Tomem se zdrzeli, protoze hledali Tomuv pas a Vasek byl ve fronte na rade, tak sel a zaridil si misto sam. Nasledne nase skupina zbyvajicich 5 lidi nabehla k prepazce a zacala urednici vysvetlovat, co ze to chceme a ze potrebuji zrusit svoji vstupenku a predelat ji na jinou. Stacilo 10 minut a vyfasovali jsme peknou radu 19.
Nasledne jsme prosli dalsi sikanozni bezpecnostni kontrolou a rozprchli jsme se po letisti s tim, ze je sraz u infocedule v 1735, kdy otevrou gate do letadla do Prahy. S Alesem jsme prosli Duty-Free shopy a zjistili, ze zde maji vsechno o min. 20 procent drazsi, nez v USA. No nic, zase usetrime.
Sedime na lavicce na Heathrow a denik je po dlouhe dobe opet aktualni. Doufam, ze vsechno dobre dopadne a zitra budu moct tuto obludu zakoncit.
Po snidani balime, vypada to, ze se nam to podari vsechno naskladat do zavazadel.
Jdu do auta pro spacak a nejake dalsi drobnosti, kdyz tu koukam, ze ob dve auta stoji velky terenni Ford a pred nim stoji potetovany nabouchany Mexican s dvema kumpany. Najednou slysim:”Kde je ta GPSka?”. Z balkonu se na Mexicana ozve:“V aute prece.”
Po baleni nasleduje vykladka bordelu z auta, vyhazujeme barel s vodou, ubrousky a dalsi veci, ktere nam zbyly na dne kufru. Skladame veci do auta, vracime klice od pokoje a kolem 1115 vyrazime do mesta. Hledame nejaky obchod s fotoaparaty, Tomas premysli, ze by si jeste neco koupil.
Pripadam si trochu jako v americkem filmu, kde omladina vyrazi na projizdku mestem, najizdime asi 30 mil, ale obchod nakonec nachazime. Je v docela velkem dome, ktery je staven jakoby to byl hrad. Uvnitr maji velky vyber techniky, ale spise svetel, blesku a dalsiho prislusenstvi. Nejhezci na celem krame bylo velke nadrazi s vlacky, ktere jezdily skrz celou prodejnu.
Dal jsme vyrazili hledat nejake obchodni centrum. Navrhoval jsem se vratit do vcerejsiho Walmartu, Tomas chtel zase do zavreneho BestBuy, kde jsme byli take vcera. Nakonec jsme jeli do nejakeho Outlet Last Moment centra, ktere se ukazalo jako pekny hrabak, takze jsme rychle zvedli kotvy a jeli pryc. Na zpatecni ceste jsme nalezli obchodak Target a pred nim benzinku, tak jsme za 20 USD dolili nadrz a sli nakupovat.
Sortiment je prakticky stejny jako ve Walmartu s tim rozdilem, ze Target je o neco mensi. Nakoupili jsme nejake nesmysly a vyrazili na letiste. Proklickovali jsme mestem a za 20 minut se priblizili letisti natolik, ze nad nami pristavala letadla. Navigace nas neomylne navigovala k terminalu 4, z ktereho jsme meli letet, vyjeli jsme na nadjezd a ukazal se krasny vyhled na runway a prave pristavajici letadlo. Tomas se nasledne sveril, ze po ceste na letiste skoro brecel, proc presne se nepodarilo zjistit. Jestli kvuli koncici dovolene, koncicimu levnemu benzinu....
Prijeli jsme pred halu, kde lze zdarma a bez fyzickeho nasili zaparkovat. Ruzynske letiste by si melo vzit tento princip prikladem. Vyskladali jsme zavazadla a ja s Vaskem a Tom s Anickou jeli vratit auto. Mela to byt zhruba mile a uz jsme byli na parkovisti Alama, kde jsme se zaradily do rady a predali auto. Tomas venoval slunecni clonu pracovnikovi, ktery auto prebiral a ten z toho byl uplne nadsen. Od auta jsme sli do kancelare, kde se nam podarilo presvedcit urednici, ze jedno auto platilo za nadbytecne ridice zbytecne, takze nam vratila cca 15 USD na osobu.
Nastoupili jsme do shuttle busu, ktery nas zdarma privezl primo pred terminal 4. Tam jsem vzal kelimek od Vaska ze Subwaye, tasku z Walmartu, do ktere jsem dal plechovku piva a prelil ho do kelimku, z ktereho jsme ho nasledne pili. Bylo teple a pekne hnusne. Provedli jsme elektronicky checkin, ale bez pomoci urednice bychom se neobesli a odevzdali zavazadla. K memu udivu mi vyjela i palubni vstupenka pro let LHR-PRG, ale misto jsem si nerezervoval. Na moje byly nalepeny dve samolepky a zavazadla skoncila kdesi v utrobach, Alesovo dostalo nalepku a zustalo na vaze a zavazadla ostatnich nalepku nedostala a zustala na vaze. Takze jsme vsichni napati, jestli zavazadla dorazi vcas a na misto, kam maji.
Pak jsme prosli opet sikanozni kontrolou, kde jsme nemohli prehlednout dukladnou osobni prohlidku zhruba 70 lete pani, ktera evidentne vypadala jako zakerna teroristka, ktera se chysta letadlo unest. Po 10 minutach prohmatavani ji konecne urednice pustila z proskleneho boxu s napisem podezrele osoby.
Prosli jsme Duty-Free shopy a usetrili peknych par dolaru, protoze jsme si nic nekoupili. Z vylohy na mne opet koukala ctecka knih, nebo vyhodny 3 pack Whisky, na Tomase zase Nintendo DS, ale odolali jsme.
V 1910 zacal loading do letadla, nejprve sla prvni trida, po ni bussiness a nakonec my, sockotrida. Zasedli jsme na mista, Vasek me pustil k okenku, aby mel vic mista do ulicky, v 1950 se letadlo zvedlo a my zamirili na vyhlidkovou trasu do Britanie. Nejprve jsme videli nocni LA, pak nocni LV, nasledne Mojavskou poust, Devils Tower, Mt. Rushmore, pak pres Winipeg do Kanady a pres Gronsko do VB.
Cesta pro me moc prijemna nebyla, meli jsme radu 36 a motory delaly neuveritelny kraval, navic mi nefungovalo multimedialni centrum. Boeing 777, kterym jsme leteli mel totiz v kazde sedacce zabudovanou dotykovou LCD televizi s telefonem a ovladacem v operce a na vyber byla spousta serialu, her a filmu. Me ohuzel fungovaly jen ty hry, filmy jsem slysel zvuk a zadne video.
Pristali jsme ve 1330 na terminalu 3 a autobusem jsme se presunuli na terminal 5, cesta trvala asi 40 minut, autobusek sam jede minut 10. Nasli jsme prepazku BA, kde jsme chteli udelat hromadny vyber palubnich vstupenek. Anicka s Tomem se zdrzeli, protoze hledali Tomuv pas a Vasek byl ve fronte na rade, tak sel a zaridil si misto sam. Nasledne nase skupina zbyvajicich 5 lidi nabehla k prepazce a zacala urednici vysvetlovat, co ze to chceme a ze potrebuji zrusit svoji vstupenku a predelat ji na jinou. Stacilo 10 minut a vyfasovali jsme peknou radu 19.
Nasledne jsme prosli dalsi sikanozni bezpecnostni kontrolou a rozprchli jsme se po letisti s tim, ze je sraz u infocedule v 1735, kdy otevrou gate do letadla do Prahy. S Alesem jsme prosli Duty-Free shopy a zjistili, ze zde maji vsechno o min. 20 procent drazsi, nez v USA. No nic, zase usetrime.
Sedime na lavicce na Heathrow a denik je po dlouhe dobe opet aktualni. Doufam, ze vsechno dobre dopadne a zitra budu moct tuto obludu zakoncit.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)